NAJVÄČŠIA DATABÁZA
ŠTUDENTSKÝCH REFERÁTOV NA SLOVENSKU

Nájdi si dokument, ktorý potrebuješ v inom jazyku: SK CZ HU

Celkom referátov: (12579)

Jazykové kurzy, štúdium a pobyty v zahraničí
Prihlásenie Prihlásenie Registrácia
Pridaj svoju prácu

Referát NOVÉ A OBJEVUJÍCÍ SE INFEKCE

Odoslať známemu Stiahnuť Nahlásiť chybu Zapoj sa do diskusie (1)

Doplnkové informace o referáte:

Oblasť:Zdravoveda

Autor: antiskola@antiskola.eu

Počet slov:6523

Počet písmen:38,859

Jazyk:Český jazyk

Orient. počet strán A4:21.59

Počet zobrazení / stiahnutí:7253 / 213

Veľkosť:46.1 kB

ÚVOD

Díky prekotnému vývoji antibiotik v druhé polovine 20. století a stále prísnejším hygienickým opatrením bylo dosaženo mnoha úspechu, které vedly mnoho lidí k dojmu, že problém infekcních nemocí byl v podstate vyrešen. Infekcní choroby jsou ale v celosvetovém merítku hlavní prícinou smrti. Ve stále vetší míre dochází k šírení nemocí z méne vyvinutých tropických oblastí do bohatých prumyslových zemí. Nedá se vyloucit, že se v budoucnu objeví letální infekce, která se bude šírit tak snadno jako rýma. V souvislosti s populacní explozí v tzv. Tretím svete, chudobou, globálním oteplením a zaplavením cetných oblastí, nedostatkem zdroju pitné vody atd. muže v budoucnu dojít k velkým presunum obyvatelstva. Všechny tyto jevy prispejí v budoucnu k šírení ci objevování nových infekcí. Infekcní nemoci tedy predstavují a v budoucnu budou predstavovat pro lidstvo závažný problém.
Podle definice ze zprávy amerického Institute of Medicine Emerging Infectious Diseases(EID)?: Microbial Threats to Health in the United States z roku 1992 jsou
"nové infekce ty, jejichž incidence u lidí vzrostla behem posledních dvou desetiletí nebo hrozí její vzrust v blízké budoucnosti. Objevují se díky šírení nového agens, díky rozpoznání infekce, která již byla prítomna v populaci, ale nerozeznána, nebo díky poznání, že známá nemoc má infekcní puvod." Existují také (znovu) se objevující infekce, tj. takové, které se znovu šírí po nejakém období, kdy jejich incidence byla nízká.

SLEDOVÁNÍ NOVÝCH A OBJEVUJÍCÍCH SE INFEKCÍ

Vládní a univerzitní centra predstavují strediska informací o nových infekcích. Vetšina z techto institucí jsou nebo se stanou soucástí síte pracovišt Svetové zdravotnické organizace (WHO). WHO tak zaujímá výsadní místo jako zdroj informací v této oblasti. Informace shromaždují i organizace zastrešené OSN, napr. UNAIDS, opet ve spolupráci s WHO. Další oficiální informacní zdroje zahrnují privátní kliniky, jednotlivé vedce a také nekteré organizace, které jsou soucástí armád (US Department of Defense Global Emerging Infections System). Spoustu neoficiálních informací lze získat predevším na internetu (ProMED) i jinak od ruzných neziskových organizací (Cervený kríž, Lékari bez hranic), v diskusních fórech atd. Významným zdrojem informací na internetu je databáze MEDLINE a ruzné odborné casopisy. Výsledky mezinárodní spolupráce ilustrují údaje o nových infekcích v následující tabulce a dále i výcty znovu se objevujících infekcí a epidemií propuklých v roce 2000:

Nekteré nové infekce rozpoznané od roku 1973

Rok Agens typ agens Nemoc
1973 Rotavirus virus (celosvetove významný puvodce) detských prujmu
1975 Parvovirus B19 virus aplastická krize u chronické hemolytické anémie
1976 Cryptosporidium parvum parazit akutní a chronické prujmy
1977 Ebola virus virus hemorrhagická horecka Ebola
1977 Legionella pneumophila bakterie nemoc legionáru
1977 Hantavirus virus hemorrhagická horecka s renálním syndromem (HRFS)
1977 Campylobacter jejuni bakterie (enterický patogen)
1980 lidský T-lymfotropní virus 1 (HTLV-1) virus lymfom T-bunek

1981 toxické kmeny Staphylococcus aureus bakterie syndrom toxického šoku
1982 Escherichia coli 0157:H7 bakterie hemorrhagická kolitida, hemolytický uremický syndrom
1982 HTLV-2 virus leukemie vlasatých T-bunek
1982 Borrelia burgdorferi bakterie Lymeská choroba
1983 HIV virus AIDS
1983 Helicobacter pylori bakterie peptický vred
1985 Enterocytozoon bieneusi parazit prujmová onemocnení
1986 Cyclospora cayatanensis parazit prujmová onemocnení
1988 lidský herpesvirus 6 (HHV-6) virus Roseola subitum
1988 hepatitida E virus entericky prenosná non-A, non-B hepatitida
1989 Ehrlichia chafeensis bakterie lidská ehrlichióza
1989 hepatitida C virus parenterálne prenosná non-A, non-B jaterní infekce
1990 Guanarito virus virus venezuelská hemorrhagická horecka
1991 Encephalitozzon hellem parazit konjunktivitida
1991 nové druhy Babesie parazit atypická babezióza
1992 Vibrio cholerae 0139 bakterie (nový kmen) u epidemické cholery
1992 Bartonella henselae bakterie bacilární angiomatóza
1993 Sin nombre virus virus ARDS (adult respiratory distress syndrome)
1993 Encephalitozoon cuniculi parazit diseminovaná choroba
1994 Sabia virus virus brazilská hemorrhagická horecka
1995 HHV-8 virus (virus vyskytující se) u Kaposiho sarkomu u pacientu s AIDS
1995 Hepatitis G virus virus parenterálne prenosná non A, non B hepatitida
1996 puvodce TSE prion variantní Creutzfeldt-Jakobova choroba
1997 ptací virus chripky typu A (H5N1) virus chripka


(Znovu) se objevující infekce:

chripka, žlutá zimnice, hemorrhagická horecka dengue a vzteklina;
schistosomióza, neurocysticerkóza, acantamebióza, leishmanióza, malárie, toxoplazmóza, giardióza, echinokokóza;
infekce streptokoky skupiny A, tzv. zákopová horecka, mor, záškrt, tuberkulóza, cerný kašel, infekce E.coli O157, salmonelózy, pneumokokové infekce, cholera a meningokokové meningitidy.



Nákazy, které se objevily v roce 2000

Podle informací Svetové zdravotnické organizace (WHO) je v soucasné dobe (pocátek prosince 2000) epidemie Eboly v Ugande a cholery v Jihoafrické republice. Mezi další propuklými epidemiemi registrovanými v letošním roce patrí horecka Rift Valley v Jemenu a Saúdské Arábii, epidemie cholery v dalších zemích (Somálsko, Afghánistán, Mikronésie). Dále byly v tzv. Tretím svete registrovány epidemie antraxu (Etiopie), meningokokové infekce (Etiopie, Súdán, Stredoafrická republika, Rwanda), tzv. Hantavirus pulmonary syndrome v Paname, Marburská horecka v Kongu, dysenterie (Sierra Leone, Lesotho) a žlutá zimnice (Libérie, Nigérie).
V Evrope se vyskytly ojedinelé importované prípady žluté zimnice (Nizozemí) a horecky Lassa (Nemecko, Nizozemí), listerióza a leptospiróza ve Francii. V Kosovu se šírila tularémie. V Rusku došlo k úniku vakcíny proti neštovicím. Meningokokové infekce se vyskytly v Madarsku, Francii, Velké Británii a Nizozemí.

PRIORITY

Prioritu v monitoringu WHO podle výrocní zprávy vypracované v rámci Emerging diseases programme za rok 1997 mají chripka, HIV/AIDS, hepatitida C, Creutzfeldt-Jakobova choroba, vzteklina a hemorrhagické horecky. Chripce, HIV/AIDS, hepatitide C, Creutzfeldt-Jakobove chorobe a hemorrhagickým horeckám jsou venovány podrobnejší state.

Chripka

Influenza - chripka - je jednou z nejstarších známých nemocí. Popsal ji už Hippocrates v roce 412 pr. n. l. První pandemie byla dokumentována v r. 1580 a od té doby bylo takových pandemií zaznamenáno 31. Každým rokem zasahuje chripka velké cásti populace. Její schopnost zabíjet je dána castými mutacemi viru, jejichž výsledkem jsou nové nebezpecné typy chripky.
Chripka je akutní respiracní onemocnení zpusobené chripkovými viry typu A, B a C z celedi ortomyxoviru. Inhalovaný virus se zachytí na sliznici respiracního traktu nebo prímo v alveolech. Tam se váže na mukoproteiny, které blokují jeho adsorpci na epitelové bunky. Neuraminidáza, která je soucástí obalu viru, však virus uvolní. Pokud jsou prítomny typove specifické sekrecní IgA protilátky, neutralizují virus dríve, než se muže adsorbovat. Po prichycení na epitelové bunky se uvnitr techto bunek zacne replikovat. Bunky rasinkového epitelu se zakulacují a durí. Jádro se fragmentuje a cytoplazma se vakuolizuje. Pomnožený virus se šírí po hlenovém povlaku do ostatních oblastí respiracního traktu. Následuje zánetlivá reakce s edémem a infiltrace fagocyty. Absorbované složky viru spouštejí imunitní reakci cytotoxickou i reakci založenou na protilátkách. Po prodelané infekci je imunita proti príslušnému typu viru dlouhodobá.
Klinické príznaky chripky jsou horecka, kašel, rýma, bolesti hlavy a vycerpání. Ve srovnání s jinými respiracními virózami doprovází chripku vážnejší komplikace, napr. zápal plic.
Diagnóza se v laboratori provádí testem na protilátky nebo rychlejším imunofluorescencním testem na virové antigeny.
Chripka prichází v každorocních epidemiích díky malým zmenám ve virových antigenech. Pokud je zmena ve virových antigenech vetší, následuje pandemie. Takové byly napríklad pandemie španelské chripky (1918-1920) – tehdy zahubila nemoc odhadem 20-40 miliónu lidí, asijské (1957) a hongkongské (1968) chripky. V letech 1997-98 vzniklo nové ohnisko nákazy v Hongkongu, kde se objevil ptací virus chripky typu H5N1.
Promenlivost antigenních vlastností viru zpusobuje u lidí velkou vnímavost na chripku. Složení vakcíny se proto musí každorocne menit. Monitoring nových typu viru zabezpecuje a složení vakcín doporucuje každý rok Svetová zdravotnická organizace (WHO) ve spolupráci se 110 laboratoremi v 83 zemích. Tato centra kontinuálne izolují nové typy chripkových viru. Viry izolované z lidí putují do jednoho ze ctyr center WHO, kde se genom viru sekvenuje. Výsledky cinnosti se ohlašují každý rok v únoru a v zárí, z cehož se vychází pri doporucování složení vakcín jejich výrobcum. Svetová zdravotnická organizace zajištuje mezinárodní spolupráci v boji s chripkou již od roku 1948, kdy vznikla.


HIV/AIDS

Syndrom získané imunodeficience - Acquired Immunodeficiency Syndrome (AIDS) je zpusoben virem HIV (Human Immunodeficiency Virus), který byl poprvé izolován v roce 1983. Od té doby byl zachycen ve více než 200 zemích a šírí se velmi rychle, predevším v urcitých oblastech tzv. Tretího sveta.
Existují dva hlavní typy HIV: HIV-1 a HIV-2. Vetšinu prípadu infekce a následne rozvinutého AIDS zpusobuje HIV-1, ve vybraných zemích je koncentrován HIV-2. Z príbuzných viru je kandidátem na puvod HIV Simian Immunodeficiency Virus - SIV. Nejpodobnejší viru HIV-1 je SIV virus, který nacházíme u šimpanzu. Sám virus HIV je variabilní a byly prokázány i mutace viru v tele hostitele v prubehu infekce. Puvod a vznik AIDS je však stále neznámý. Víme, že HIV se vyskytoval izolovane u jednotlivých osob již v prubehu 50. let. Rozšíreným se virus stal v druhé polovine 70. let, ale díky dlouhé inkubacní dobe bylo onemocnení AIDS cetné až v 80. letech. V 90. letech prerostla infekce HIV do rozmeru globální epidemie.
Virus HIV infikuje CD4 T-lymfocyty, makrofágy a bunky CNS. CD4 antigen je vysokoafinitní receptor pro glykoprotein gp120 na povrchu HIV-1 a predstavuje cestu pruniku viru do bunky. Brzy po infekci nastává tzv. akutní fáze se symptomy podobnými chripce nebo bez symptomu. V této fázi probíhá intenzivní imunitní odpoved protilátková i cytotoxická, v krvi pacienta je velké množství virových cástic. Pocet CD4 T-lymfocytu poklesne. Poté se tento pocet vrátí k norme, pocet virových cástic v krvi se sníží a vzniká množství anti-HIV protilátek a virove specifických klonu T-lymfocytu. Tento stav pretrvává nekolik let v druhé, asymptomatické fázi nemoci. V této dobe jsou infikována velká množství CD4 T-lymfocytu, které hynou v dusledku cytopatických úcinku viru nebo následkem destrukce Tc bunkami. Thymus soucasne produkuje velké množství CD4 T-lymfocytu, které nahrazují ztrátu. Po urcité dobe vznikají únikové mutanty viru, které imunitní systém není schopen kontrolovat, a vycerpá se schopnost obnovovat masivní ztráty T-lymfocytu. Monocyty a makrofágy predstavují soucasne rezervoáry viru a fungují jako jeho prenašece, zvlášte do CNS. V dusledku deplece CD4 T-lymfocytu v poslední fázi onemocnení se zvyšuje vnímavost k tzv. oportunním infekcím (zápal plic, TBC, prujmová onemocnení aj.), snižuje se precitlivelost oddáleného typu (DTH). Dochází k postupnému selhání vetšiny složek imunity, krome oportunních infekcí mohou vznikat specifické sekundární novotvary a muže vzrust cetnost ruzných projevu autoimunity a alergií. Tato poslední fáze se oznacuje jako rozvinutý AIDS; kritérium pro tuto diagnózu je koncentrace CD4 T-lymfocytu nižší než 200/l. Cílem HIV infekce je nervový systém, nejcastejším neurologickým príznakem, pokud se nejaké objeví, je HIV-demence a progresivní multifokální leukoencefalopatie. Vetšina pacientu však umírá na oportunní infekce.
Prenos infekce se deje sexuálním stykem, parenterální inokulací a prunikem viru z infikované matky na plod nebo na novorozence.
Dosud neexistuje dostatecne úcinná lécba, proto je duležitá prevence prenosu, vyplývající z uvedených cest šírení.
K diagnostice AIDS se používá Western blotting.
K terapii (boji proti viru HIV a vedle toho proti oportunním infekcím) se používají antiretrovirové léky (inhibitory virové proteázy a inhibitory reverzní transkriptázy), ruzná antibiotika, antimykotika a virostatika.

Rozmery epidemie ilustrují následující tabulky:

Údaje o epidemii HIV/AIDS ve svete, odhad k prosinci 2000

Lidé nakažení HIV v roce 2000
Celkem
Dospelí
Ženy
Deti do 15 let 5,3 milionu
4,7 milionu
2,2 milionu
600 000
Pocet lidí žijících s HIV/AIDS Celkem
Dospelí
Ženy
Deti do 15 let 36,1 milionu
34,7 milionu
16,4 milionu
1,4 milionu
Úmrtí na AIDS v roce 2000 Celkem
Dospelí
Ženy
Deti 3 miliony
2,5 milionu
1,3 milionu
500 000
Pocet úmrtí na AIDS od propuknutí epidemie Celkem
Dospelí
Ženy
Deti 21,8 milionu
17,5 milionu
9 milionu
4,3 milionu

HIV/AIDS podle oblastí

Oblast nove infikovaní v roce 2000 celkem nakažených HIV
subsaharská Afrika 3,8 milionu 25,3 milionu
severní Afrika a Strední východ 80 000 400 000
jižní a jihovýchodní Asie 780 000 5,8 milionu
východní Asie a Tichomorí 130 000 640 000
Latinská Amerika 150 000 1,4 milionu
Karibská oblast 60 000 390 000
východní Evropa a strední Asie 250 000 700 000
západní Evropa 30 000 540 000
Severní Amerika 45 000 920 000
Austrálie a Nový Zéland 500 15 000

Virus HIV se rozšíril ve svete mnohem více, než se ocekávalo na pocátku devadesátých let. Odhad poctu lidí žijících s HIV/AIDS podle UNAIDS a WHO ke konci roku 2000 je o 50% vyšší než WHO predpokládala v roce 1991.
Ve všech cástech sveta krome subsaharské Afriky je nakaženo více mužu než žen. Celkem se odhaduje, že se virem HIV nakazí v roce 2000 2,5 milionu mužu ve veku 15-49 let. Koncem roku techto mužu bude na celém svete 18,2 milionu.
Behem roku 2000 bylo v Rusku registrováno více nove nakažených HIV než za celou predchozí dobu od propuknutí epidemie. Epidemie se šírí rychle také na Ukrajine. Odhad poctu HIV pozitivních detí a dospelých (15-49 let) ve východní Evrope a Strední Asii ke konci roku 2000 je 700 000 osob, což je prudký nárust oproti predchozímu roku, kdy tento pocet byl 420 000. Hlavní prícinou je používání kontaminovaných jehel narkomany.
Poprvé se zdá, že incidence HIV v subsaharské Africe se stabilizovala. Nových prípadu v roce 2000 se odhaduje 3,8 miliónu oproti lonským 4,0 milionum. Pokud se ale HIV zacne rychle šírit v afrických zemích, které dosud vzkazovaly relativne nízký výskyt (Nigérie), incidence muže zacít znovu stoupat. Mírný propad v incidenci je zpusoben tím, že epidemie tam dosáhla takových rozmeru, že lidí, kterí se ješte mohou nakazit, je méne. Úspešné preventivní programy v nekterých zemích mají také svuj podíl. Dopad epidemie AIDS v Africe je znatelný i v hospodárství. V Jihoafrické republice snižuje epidemie ekonomický rust rocne o 0,3-0,4%, takže v roce 2010 pravdepodobne bude hrubý národní produkt této zeme o 17% nižší než bez AIDS. AIDS bude do té doby stát JAR 22 miliard amerických dolaru.

Hepatitida C

Hepatitida C je virová infekce jater, která byla popisována jako parenterálne prenosná “non A, non B hepatitida”, dokud nebyl v roce 1989 popsán puvodce – Hepatitis C Virus (HCV). HCV je obalený RNA virus z celedi flaviviridae. Spolu s lidmi jsou k nákaze vnímaví ješte šimpanzi. HCV vykazuje vysokou mutabilitu. HCV je významným puvodcem akutní hepatitidy a chronické jaterní choroby, vcetne cirhózy a rakoviny jater. HCV se primárne šírí prímým kontaktem s lidskou krví. Vakcína dnes není k dispozici. Lécba je nákladná, což je problém hlavne v rozvojových zemích. Proto boj s touto nemocí bude nejspíše úspešný, pokud se preventivními opatreními sníží riziko nosokomiálního prenosu.
Inkubacní doba infekce HCV se udává v rozsahu od 15 do 150 dní. Nejcastejšími symptomy jsou vycerpání a žloutenka; 60% až 70% prípadu je však bez príznaku. Okolo 80% prípadu chronifikuje. Rakovina jater se vyvine u 1–5% chronických pacientu v prubehu 20 až 30 let, cirhóza se vyvine u 10-20%.
Hlavními prícinami infekce HCV jsou kontaminované krevní deriváty, používání nedostatecne sterilizovaných injekcních jehel nebo jiného vybavení a používáním kontaminovaných jehel u narkomanu. Sexuální a perinatální prenos je také možný. HCV se neprenáší bežným kontaktem ani kapénkovou infekcí.
K diagnóze v laboratori existují standardní diagnostické testy – Enzyme Immunosorbant Assay (EIA) na detekci specifických protilátek. Pro overení pozitivních výsledku se používá RIBA (Recombinant Immunoblot Assay) a také PCR.
K lécbe se používá interferon, který se casto kombinuje s ribavirinem. Taková lécba je však velmi nákladná.
Vakcína neexistuje, a tak nejlepší prevencí je testování dárcu krve a orgánu, adekvátní opatrení na kontrolu infekce ve zdravotnických zarízeních a osveta.
Odhaduje se, že na celém svete je 170 miliónu lidí s chronickou infekcí HCV a každým rokem se nakazí 3 – 4 milióny lidí.

Creutzfeldt-Jakobova nemoc

Creutzfeldt-Jakobova nemoc (CJD) je vzácné neurodegenerativní onemocnení se sporadickým i familiárním výskytem, existují také známé a dobre popsané prípady iatrogenního prenosu. CJD zpusobuje rychle progredující demenci s fatálním koncem obvykle do nekolika mesícu. Creutzfeldt-Jakobova nemoc patrí do skupiny prionových onemocnení, známých pod zkratkou TSE (Transmissible Spongiform Encephalopathies):

lidské TSE
CJD
Gerstmann-Straussler-Scheinkeruv syndrom
fatální familiární insomnie
kuru
variantní CJD
TSE u zvírat scrapie u ovcí a koz
mink transmissible encephalopathy u norku
bovinní spongiformní encefalopatie – BSE (nemoc šílených krav)

Tato onemocnení charakterizuje nekolik spolecných znaku: spongiformní zmeny, zpusobené intracelulárními vakuolami v neuronech, spojené s abnormálními formami specifického proteinu, nazvaného prion protein (PrP). Název prion je zkratkovité oznacení, pocházející z angl. proteinaceous infectious particle – bílkovinná infekcní cástice. PrP je normální bunecný protein o hmotnosti 30kD. Nemoc propuká, když se bílkovina premení ze své normální izoformy (PrPc) na abnormální, oznacovanou jako PrPsc nebo PrPpres, která není štepitelná proteinázami. Infekcní povaha PrPsc je odvozená ze schopnosti poškozovat integritu normálního bunecného PrPc jeho premenou na PrPsc. Akumulace PrPsc je prícinou techto chorob, i když presný zpusob, jak toto nahromadení zpusobí vznik cytoplazmatických vakuol a nakonec smrt neuronu, je predmetem výzkumu. Stanley B. Prusiner, který vyslovil prionovou teorii v roce 1982 poprvé, dostal za svou práci v roce 1997 Nobelovu cenu. Sám napsal, že považovat pouhou bílkovinu za infekcní agens bylo ve své dobe takrka kacírstvím.
Pozornost pritahují jiné choroby z této skupiny než je vzácná CJD: jsou to variantní CJD a souvislost jejího vzniku s BSE skotu. O této souvislosti v soucasné dobe obšírne informují hromadné sdelovací prostredky.
Variantní CJD – vCJD je nová nemoc, poprvé popsaná v breznu 1996. Je to nemoc odlišná od CJD, s níž má spolecné zarazení do TSE díky spongiformním zmenám mozku, které obe nemoci vyvolávají. Liší se ve trech základních bodech: Oproti CJD je prumerný vek pacientu s vCJD 29 let (CJD - 65 let), vCJD trvá déle (prumerne 14 mesícu oproti 4,5 mesíce u CJD) a vCJD prokazatelne souvisí s BSE skotu.
Príznaky nemoci jsou zpocátku psychiatrické – deprese nebo psychóza podobná schizofrenii. Neurologické znaky jsou nestálost, potíže s chuzí, mimovolní pohyby. Tesne pred smrtí je pacient imobilní a afazický.
Klinické príznaky a progredující povaha onemocnení jsou hlavními znaky vCJD. Neexistuje žádný spolehlivý test na vCJD pred vypuknutím klinických projevu. Použitelné metody jsou MRI a test mozkomíšní tekutiny. EEG je abnormální, ale odlišné od elektroencefalogramu pozorovaného pri klasické CJD. Diagnózu mohou potvrdit až patologové. Ti pozorují mnohocetné agregáty obklopené otvory, což je prý vzhledem podobné sedmikráskám.
Príciny nemoci souvisí s BSE, pricemž se predpokládá, že prionové agens se prenáší požitím masa infikovaného zvírete. Je pravdepodobné, že konzumace masa nemocného zvírete vyvolá vCJD jen zrídka, pokud vubec, ale je jisté, že nervová tkán zvírete s BSE je vysoce infekcní. Pacienti s vCJD pravdepodobne požili neco, co bylo kontaminováno tkání centrálního nervového systému nemocných zvírat. BSE byla poprvé dokumentována u dobytka ve Velké Británii v roce 1986 a od té doby bylo v této zemi popsáno pres 180 000 prípadu BSE. Mimo Británii bylo popsáno dohromady asi 1500 prípadu BSE, vesmes v zemích EU (mimo EU v Ománu a na Falklandech u dobytka importovaného z Británie). Dukazy o propojení BSE a vCJD poskytly pokusy s makaky, kterým bylo naockováno agens BSE a u kterých se následne vyvinuly znaky velmi podobné vCJD. Nedávné studie chování prionu u myší umele infikovaných tkánemi z lidí s vCJD a ze skotu s BSE prokázaly takrka identické znaky.
Puvod BSE je pravdepodobne v jiném podobném onemocnení u ovcí – scrapie. Nemoc scrapie byla poprvé popsána už v roce 1732. Prenos na skot pravdepodobne probehl skrmováním živocišných proteinu z nemocných zvírat ve forme masokostních moucek. Krmení temito produkty bylo doporucováno již v minulém století a v Británii bylo bežnou praxí již ve dvacátých letech tohoto století.
V období od ríjna 1996 do pocátku listopadu 2000 bylo evidováno 85 prípadu ve Velké Británii, 3 ve Francii a jeden prípad v Irsku. 68 prípadu v Británii bylo overeno, 7 je pravdepodobných a u 10 zbývajících nebyla diagnóza post mortem definitivne potvrzena. Nekterí z techto pacientu byli dárci krve, ale dosud nebylo prokázáno, že by príjemce krevního derivátu onemocnel vCJD. Podrobnosti možného prenosu vCJD krví jsou predmetem výzkumu.
Díky obavám z možného ohrožení verejného zdraví britská vláda v roce 1988 zakázala krmení prežvýkavcu proteiny, které pocházejí z tela jiných prežvýkavcu. Uvádení hovezích zbytku, potenciálne nebezpecných pro cloveka, do potravního retezce bylo v Británii zakázáno v roce 1989. V roce 1996 bylo zakázáno dovážet jakékoliv produkty z britského hovezího do jiných zemí. Nedávno však byly povoleny nekteré výjimky z tohoto zákazu.
Svetová zdravotnická organizace vydala v této souvislosti nekolik doporucení:
- Žádný produkt, pocházející ze zvírete se znaky nejaké TSE choroby, se nesmí dostat do potravního retezce.
- Totéž platí pro jakýkoliv produkt, u kterého je podezrení, že obsahuje agens BSE.
- Všechny zeme by mely zakázat krmení prežvýkavcu produkty pocházejícími z jiných prežvýkavcu.
- Vakcíny pripravené v telech skotu by mohly obsahovat agens BSE. Farmaceutické firmy by se mely používání skotu pro tyto úcely vyhnout.

Hemorrhagické horecky

Mezi hemorrhagické horecky patrí mj. Ebola, horecka dengue, žlutá zimnice, horecka Rift Valley, horecka Lassa, krymsko-konžská horecka a Marburská horecka.

Ebola je verejnosti díky sdelovacím prostredkum asi nejvíce známa z této skupiny nemocí. Je to jedna z nejvirulentnejších lidstvu dosud známých virových infekcí. Vede k smrti u asi 50-90% prípadu. Ebola virus pochází z džunglí Afriky a Asie, bylo poznáno nekolik jeho ruzných typu. Patrí do celedi filoviru.
Virus se množí v ruzných telních bunkách, nukleokapsidy se hromadí v cytoplazme a vytvárejí inkluzní telíska. Virus se uvolnuje pucením nukleokapsidy bunecnou membránou ven. Z destruované bunky se uvolnují viriony. Hlavním cílem infekce jsou játra, ale virus je prítomen ve všech tkáních. Prícinou smrti je šok ze ztráty tekutin a krve do tkání.
Ebola se manifestuje náhlým pocátkem horecek, slabostí, bolestí svalu, hlavy a v krku. To je doprovázeno zvracením, vyrážkami, pozmenenou funkcí ledvin a jater a vnitrním i vnejším krvácením.
Diagnostika zahrnuje specifické laboratorní testy na protilátky nebo antigeny. Provádení testu je vzhledem k virulenci velkým rizikem.
Neexistuje žádná vakcína, u težších prípadu je nutno zahájit intenzivní podpurnou lécbu s doplnováním tekutin.
Virus se prenáší prímým kontaktem se sekrety sliznic, krví, spermatem a orgány infikovaného. Kontakt s infikovanými šimpanzi také s sebou nese riziko infekce. Casto se nakazí zdravotnický personál od pacientu. Pacienti s horeckou Ebola musí být od ostatních izolováni a péce o ne musí probíhat za prísného dodržování príslušných predpisu o dezinfekci, sterilizaci atd. Všichni zemrelí pacienti musí být ihned pohrbeni nebo zpopelneni. Kdokoli, kdo prišel do tesnejšího kontaktu s nemocným, má být pod dohledem aspon 3 týdny od posledního kontaktu.
Virus Ebola se objevil v roce 1976 v západních provinciích Súdánu a prilehlých oblastech Zairu (dnes Konžská demokratická republika). V Súdánu zemrelo 117 z 284 nakažených a v Zairu 280 z 318. Podruhé epidemie propukla v Súdánu v roce 1979. Další epidemie propukla v Zairu v roce 1995, kdy zemrelo 244 z 315 infikovaných. Prípady onemocnení se objevily v Gabunu a v Pobreží slonoviny. Na podzim propukla epidemie Eboly v Ugande. K 29. listopadu 2000 tam bylo zaznamenáno 354 prípadu, z toho 140 smrtelných. Celkem bylo dosud evidováno asi 1100 prípadu, z toho okolo 800 skoncilo fatálne.
V soucasné dobe probíhají výzkumy cyklu tohoto viru. Jisté je zatím jen to, že prirozený rezervoár viru je nekde v deštných pralesích Asie a Afriky. Experimentální inokulace netopýru virem Eboly u nich nevyvolala žádné onemocnení. Toto pozorování vzbudilo radu dohadu, ale nic neprokázalo.

Marburská horecka je zpusobena virem ze stejné celedi viru jako Ebola – filoviru. Mezi temito viry existuje nevýznamná antigenní príbuznost, strategie množení je stejná jako u Eboly. Virus byl poprvé izolován v roce 1967 u osoby, která trpela težkým hemorrhagickým onemocnením. Tento prípad byl zaznamenán v Marburgu v Nemecku a tehdejší Jugoslávii u lidí, kterí prišli do styku s krví a tkánemi infikovaných kockodanu ze zásilky z Ugandy.

Dengue je infekce prenášená komáry rodu Aedes. Nedávno vyvolala tato nemoc obavy z dalekosáhlého ohrožení verejného zdraví. Dengue se vyskytuje v tropických a subtropických oblastech a tam hlavne ve mestech a jejich okolí. Poprvé byla tato nemoc popsána v padesátých letech a dnes je hlavní prícinou detské úmrtnosti v nekterých asijských zemích. Puvodcem je virus dengue z celedi flaviviru, vyskytující se ve ctyrech príbuzných typech. Odolnost proti jednomu z nich znamená jen velmi nedostatecnou ochranu proti dalším trem. Celed flaviviru patrí do velké skupiny arboviru, tj. viru prenášených clenovci (arthropod-borne viruses). Do této skupiny patrí ruznorodé viry, jichž existuje více než 500 sérotypu.
Infekce znamená brzký nástup klinických príznaku a po 1 – 2 dnech vysokou virémii. Virus se nejprve primárne pomnoží v tkáních RES a endotelu a následuje sekundární virémie, behem níž virus pronikne do cílového místa infekce. Pak nastává bud remise nebo smrt.
Dengue horecka je težké onemocnení podobné chripce postihující deti i dospelé. Málokdy koncí smrtí. Nemoc pocíná zvýšením teploty, nekdy doprovázeným vyrážkou, bolestmi hlavy, svalu a za ocima. Horecky mohou dosahovat 40-41°C. U težkých prípadu (hemorrhagická forma nemoci) koncí nemoc poklesem teploty, obehovým selháním a šokem vedoucím až k smrti.
Nemoc prenáší samicky komára rodu Aedes, samy ho získávají sáním krve infikovaných osob.
Specifická lécba neexistuje, bežne se indikuje podpurná lécba. Vakcína se vyvíjí, ale naráží na potíže, které vyplývají z existence ctyr ruzných druhu viru.
Prevence se zameruje na eliminaci prenašece komára rodu Aedes vhodnými insekticidy.
Nemoc se endemicky vyskytuje ve více než 100 zemích. Prevalence v posledních dekádách významne vzrostla. Odhaduje se, že touto nemocí jsou ohroženy 2,5 miliardy lidí, což jsou dve petiny svetové populace. Každým rokem se vyskytne až 50 milionu prípadu.

Žlutá zimnice je virové onemocnení, které zpusobilo radu epidemií v Africe a v obou Amerikách. Je písemne doloženo již nejméne 400 let. Infekce vyvolává radu príznaku od mírných až po závažné až smrt. Termín “žlutá ” pochází od žloutenky, která se objevuje u nekterých pacientu. Presto, že vakcína existuje již pres 60 let, v posledních 20 letech významne stoupla incidence a zase “vyvstal problém”.
Puvodce je virus z celedi flaviviru ze skupiny arboviru. V Africe existují dva typy viru, v Jižní Americe existují také dva typy. Patogeneze je obdobná jako u dengue.
Inkubacní doba trvá 3 až 6 dnu. Poté následují dve fáze onemocnení. Príznaky první, akutní fáze, jsou horecka, bolesti svalu, hlavy, tres, ztráta chuti k jídlu, nausea i zvracení. Po 3 ci 4 dnech se stav upravuje a symptomy vymizí. U asi 15% pacientu nemoc vstoupí do své toxické fáze. Horecka se objeví znovu spolu se žloutenkou. Casto se vyskytne krvácení z úst, nosu, ocí anebo žaludku. Následuje renální selhání. Polovina pacientu, kterí procházejí touto fází, umírá behem 10-14 dní.
Žlutá zimnice je težko rozpoznatelná. Je zamenitelná s malárií, tyfem, rickettsiálními infekcemi, jinými hemorrhagickými horeckami, leptospirózou aj. Diagnostické krevní testy, které se používají, jsou založeny na prukazu protilátek.
Specifická lécba neexistuje. Vetšinou se indikuje paracetamol a rehydratacní kura. Casto se vyskytne komplikace v podobe pridružené bakteriální infekce. Ta se pak lécí príslušnými antibiotiky. Intenzivní podpurná lécba, potrebná u težších prípadu, je problémem v chudých zemích.
Nemoc prenáší mezi infikovanými jedinci komári rodu Aedes a Haemogogus. Prenos je také možný infikovanými vajícky na potomky komáru. Všude, kde se tito komári vyskytují, existuje riziko infekce. U žluté zimnice se popisují tri prirozené cykly infekce:
Lesní (džunglová) žlutá zimnice se vyskytuje u opic infikovaných divokými komáry. Jiní komári pak prenesou infekci z opic na lidi, kterí se víceméne náhodne ocitnou v lese. Vetšina prípadu jsou mladí muži, pracující v lese. Výsledkem jsou ojedinelé prípady onemocnení.
Intermediární žlutá zimnice se vyskytuje v epidemiích menších rozmeru v savanách Afriky. Napul zdomácnelí komári infikují opice i lidi, výsledkem je ohnisko nákazy v nekolika vesnicích.
Mestská žlutá zimnice se vyskytuje ve velkých epidemiích tam, kde se migrací zavlece infekce do oblastí s vysokou hustotou osídlení. Komári prenášejí nemoc prímo mezi lidmi bez úcasti opic. Odpovedným casto bývá druh Aedes aegypti.
Prevence se zameruje na ockování. Úspešné jsou predevším masivní ockovací akce, jako napríklad v tehdejší Francouzské Západní Africe v letech 1939 až 1952. Ockování se doporucuje osobám cestujícím do rizikových oblastí. Pro vstup do nekterých zemí je nutné potvrzení o ockování. Tam, kde je jen malá cást populace ockována, je duležité presné sledování. Další z cest prevence je eliminace hmyzího prenašece nemoci. Ta je ekonomicky méne výhodná. Pokud propukne epidemie, získá se tímto zpusobem cas pro imunitní systém ockovaných osob, u kterých se ochranný efekt vakcíny projeví z 95% do jednoho týdne.
Infekce se endemicky vyskytuje v tropických oblastech Afriky a obou amerických kontinentu. Nejvetší riziko existuje v oblastech okolo rovníku. Predpokládá se, že v Africe potenciálne nemoc ohrožuje 468 miliónu lidí. Každorocne se odhaduje na 200 000 nových prípadu, z toho 30 000 smrtelných. V posledních 20 letech pocet infikovaných osob stoupl a infekce se rozšírila do více zemí. Pocty komáru i jejich prirozená sídlište se zvetšují. V Africe a v Jižní Americe, kde je velká cást populace stále nechránená, se zvyšuje kontakt s komáry a virem žluté zimnice díky pokracujícímu odlesnování a urbanizaci. Roli hraje i zvetšující se pocty osob, které do postižených oblastí cestují.

Horecka Rift Valley je zoontické onemocnení, které primárne ohrožuje zvírata, ale muže nakazit i lidi. Onemocnení muže mít velmi težký prubeh a vede k vysoké mortalite. Od roku 1930, kdy byl virus poprvé izolován pri epidemii ovcí na farme v údolí Rift (odtud jméno) v Keni, vypuklo nekolik epidemií v subsaharské a severní Africe. V roce 1977 vypukla epidemie v Egypte s 18 000 prípady a 3,3% úmrtností. V roce 2000 byla nemoc hlášena poprvé mimo Afriku – v Saúdské Arábii a Jemenu.
Puvodcem je flebovirus RVF (Rift Valley Fever) z celedi bunyaviru, které patrí do skupiny arboviru. Patogeneze je tedy podobná jako u dengue a žluté zimnice.
Inkubacní doba je 2 – 6 dní. Symptomy jsou podobné chripce: horecka, bolesti hlavy, myalgie a bolesti zad. U nekterých pacientu se objevuje zvracení, ztuhlost krku a fotofobie. Nemoc trvá asi 4 – 7 dní, poté je imunitní systém zpravidla schopen virus z krevního obehu eliminovat. U težkých prípadu se muže projevit poruchy oka (léze sítnice), meningoencefalitida, nebo príznaky hemorrhagické horecky. Pokud se (u méne než 1% pacientu) objeví hemorrhagické príznaky, je úmrtnost okolo 50%.
Pri diagnóze pomáhají serologické testy na protilátky, napr. ELISA. Klinické testy ješte neoverily úcinnost ribavirinu jako antivirového léku na tuto nemoc, i když experimentálne se osvedcil. U vetšiny prípadu však není prubeh onemocnení vážný, takže antivirové léky nejsou nutné.
Prenos infekce je možný prímým kontaktem s krví nebo jinými telními tekutinami nositele infekce. Nejcasteji tento kontakt zprostredkovávají komári ruzných druhu. U komáru je možný i prenos na potomky pres vajícka. Tato vajícka mohou preckat i nekolikaletá suchá období a s príchodem období deštu se larvy vylíhnou a mohou zpusobit pocátek epidemie. Kontakt s telesnými tekutinami nakažených zvírat je možný i behem péce o ne ci pri porážení na jatkách. Virus se muže prenést i inokulací pri drobném poranení ci pri vdechnutí ve forme aerosolu (laboratore).
Prevence spocívá v ockování zvírat. Vakcína pro lidi zatím není dostupná, i když byla experimentálne úspešne použita pri ochrane pracovníku laboratorí. Další metodou je také eliminace hmyzího prenašece.

Horecka Lassa je akutní virová choroba, trvající 1 – 4 týdny, zpusobená virem Lassa z celedi arenaviru. Nemoc byla popsána v padesátých letech a virus byl izolován v roce 1969.
Inkubacní doba dosahuje až 21 dnu. Nástup nemoci je pomalý, s horeckou, bolestmi hlavy, krku kašlem, nevolností, zvracením, prujmem, myalgií a bolestmi hrudníku a bricha. Po 1-3 týdnech následuje období rekonvalescence. Pri smrtelném prubehu horecka neklesá, objevuje se hypotenze, hypovolémie, anurie, tvorí se pleurální exsudát a ascites, krvácení zpusobené dysfunkcí krevních desticek, encefalopatie. Úmrtnost je asi 15%. Na pocátku nemoci nastává pokles lymfocytu a krevních desticek. Ke ztrátám tekutin dochází díky poškození endotelu. Pres tvorbu protilátek množství viru v organismu neklesá. V prubehu zotavení se muže dostavit ztráta vlasu a u 25% prípadu i hluchota s cástecnou obnovou funkce po dalších 1 – 3 mesících.
Lassa se težko odlišuje od težké malárie, septicémie, žluté zimnice a jiných hemorrhagických horecek. Bílé povlaky na tonsilách jsou duležitým znakem. Potvrzení diagnózy je možné jen v omezeném poctu specializovaných laboratorích, kde se jejich pracovníci vystavují velkému riziku infekce.
Lécba ribavirinem je úspešná, pokud se zacne vcas. Má se podávat intravenózne po 10 dní.
Virus se prenáší z divokých hlodavcu prímým ci neprímým kontaktem s jejich telními tekutinami nebo exkrety – riziková jsou drobná poranení, požití kontaminované stravy, ale i vdechnutí výparu exkretu hlodavce ve forme aerosolu. Prenos je možný i mezi lidmi prímým kontaktem s kontaminovanou krví, faryngeálními sekrety, mocí ci sexuálním stykem. Nemoc se vyskytuje predevším v Guinei, Sierra Leone, Libérii a v cástech Nigérie.
Prevence a kontrola šírení spocívá v izolaci nakažených osob, úcinné dezinfekci a sterilizaci, sledování osob, které prišly s nemocným do styku a kontrole hlodavcu-prenašecu. Epidemie propukly v minulosti ve Stredoafrické republice, Libérii, Nigérii a v Sierra Leone. Poslední epidemie vypukla v letech 1996/1997 v Sierra Leone, kde bylo registrováno 823 prípadu, z toho 153 koncilo smrtí (tj. úmrtnost byla 18,6%). V letošním roce bylo evidováno nekolik prípadu prenosu infekce do Evropy (Nizozemí, Nemecko), napríklad byl nakažen nizozemský chirurg, který pracoval v Sierra Leone. V Africe byl zprvu lécen na malárii. Terapie ribavirinem pocala až týden po návratu do Nizozemí. Prípad skoncil fatálne 5 dnu po první aplikaci ribavirinu. Osoby, které cestují z endemických oblastí výskytu Lassa, by mely být vyšetreny.

Krymsko-konžská hemorrhagická horecka (CCHF) je virová hemorrhagická horecka zpusobená virem z rodu nairoviru, které patrí do celedi bunyaviru. Primárne zoontické onemocnení nekdy zasáhne i cloveka. Príklady nedávných nákaz jsou z roku 1998 z Pákistánu a Afghánistánu. Nemoc byla poprvé popsána na Krymu v roce 1944. V roce 1969 se zjistilo, že puvodce je stejný jako u nemoci popsané dríve v Kongu, odtud název. Virus se vyskytuje v Africe, Asii, na Stredním Východe a ve východní Evrope.
Príznaky nemoci jsou zpocátku obdobné jiným výše popsaným horecnatým onemocnením. Dále se objevuje tachykardie, lymfadenopatie a petechie na kuži i na sliznicích. Petechie se mohou vyvinout ve vetší ekchymózy, vnitrní krvácení a muže se vyskytnout hematurie. U težkých prípadu následuje hepatorenální a plicní selhání s následnou smrtí. Úmrtnost je asi 30%.
Diagnóza se overuje testy na protilátky, jako je ELISA. U nekterých pacientu se pro nedostatek protilátek prokazují prímo virové antigeny (imunofluorescence). S úspechem byla také použita PCR.
Lécba je podpurná intenzivní s intenzivním sledováním objemu telních tekutin a transfúzemi. Prínosné je také použití ribavirinu.
Prenos na lidi je možný kontaktem s krví nebo infikovanými tkánemi nakažených zvírat. Mezi zvíraty infekci prenášejí klíštata, také lidé se mohou nakazit od klíštete.
Prevence je úcinná eliminací klíštat, prisávajících se na domácí zvírata. To je možné látkami, které hubí klíštata (akaricidy). Dále jsou duležitá ochranná opatrení u pracovníku v zemedelství (oblecení, repelenty). Vakcína byla vyvinuta, ale není ani úcinná ani bezpecná. Nemoc se prenáší také nosokomiálne, proto jsou zase a znovu duležitá ochranná opatrení proti infekci.


ZÁVER

Lidstvo je odsouzeno k vecnému boji s infekcními chorobami a je vystaveno stálému riziku nových neznámých infekcí. Ty by mohly v budoucnu ohrozit existenci celých populací nebo dokonce cloveka jako druhu. Máme pred sebou globální problém srovnatelný napríklad se skleníkovým efektem nebo nekontrolovatelnou populacní explozí (i když práve zde by infekcní nemoce mohly “pomoci”), hladem nebo chudobou.










































ZDROJE INFORMACÍ

ÚVOD:

FAS responds to Global Disease Threat. FAS Public Interest Report. Nov/Dec 1993. dostupné na URL: http://www.fas.org/faspir/pir1293.html

What are EIDs? dostupné na URL: http://sun00781.dn.net/promed/about/index.html


SLEDOVÁNÍ NOVÝCH A OBJEVUJÍCÍCH SE INFEKCÍ:

Global Infectious Disease Surveillance. WHO Fact Sheet No. 200. June 1998. dostupné na URL: http://www.who.int/inf-fs/en/fact200.html


tabulka Nekteré nové infekce rozpoznané od roku 1973:

Table 2: Examples of pathogenic microbes and infectious disease recognized since 1973. dostupné na URL: http://sun00781.dn.net/promed/about/table2.html

Table 1: Examples of pathogens recognized since 1973. V: Emerging and Re-emerging infectious diseases. WHO Fact Sheet No. 97. August 1998. dostupné na URL: http://www.who.int/inf-fs/fact097.html


(Znovu) se objevující infekce:

Table 3: Re-emerging infections during the last two decades and factors contributing to their re-emergence. dostupné na URL: http://sun00781.dn.net/promed/about/table3.html

Emerging and Re-emerging infectious diseases. WHO Fact Sheet No. 97. August 1998. dostupné na URL: http://www.who.int/inf-fs/fact097.html


Nákazy, které se objevily v roce 2000:

2000 Outbreak News Index. Communicable Disease Surveillance and Response. dostupné na URL:
http://www.who.int/disease-outbreak-news/n2000/index.html


PRIORITY:

EMC Annual Report 1997. WHO. Emerging and other Communicable Diseases, Surveillance and Control. dostupné na URL: http://www.who.int/emc-documents/emc/whoemc982c.html


Chripka:

Influenza. WHO Fact Sheet No. 211.February 1999. dostupné na URL: http://www.who.int/inf-fs/en/fact211.html

Inglis, J.M.: Chripka. V: Greenwood, D., Slack, R.C.B., Peutherer, J.F., a kol.: Lékarská mikrobiologie. Prehled infekcních onemocnení: patogeneze, imunita, laboratorní diagnostika a epidemiologie. Praha: Grada Publishing, 1999. pp. 479-486.





HIV/AIDS:

Human Immunodeficiency Virus And Acquired Immunodeficiency Syndrome (HIV/AIDS). Kapitola 9 z: WHO Report on Global Surveillance of Epidemic-prone Infectious Diseases. 2000. dostupné na URL:
http://www.who.int/emc-documents/surveillance/docs/whocdscsrisr2001.html/hiv_aids/hiv_aids.html

Horejší, V., Bartunková, J.: Sekundární bunecné imunodeficity. V: Základy Imunologie. Praha:Triton, 1998. pp.196-197.

Acquired Immunodeficiency Syndrome. V: Robbins, S.L., Cotran, R.S., Kumar,V., Collins,T. et al.: Pocket Companion to Robbins Pathologic Basis of Disease. 6 ed. Philadelphia: W.B. Saunders Company, 1999. pp. 131-137.

Global overview. V: AIDS epidemic update: December 2000. UNAIDS/WHO. 2000. pp. 4-5. dostupné na URL: http://www.unaids.org/wac/2000/wad00/files/WAD_epidemic_report.htm

tabulka Údaje o epidemii HIV/AIDS ve svete, odhad k prosinci 2000:

Global summary of the HIV/AIDS epidemic, December 2000. V: AIDS epidemic update: December 2000. UNAIDS/WHO. 2000. p. 3. dostupné na URL: http://www.unaids.org/wac/2000/wad00/files/WAD_epidemic_report.htm

tabulka HIV/AIDS podle oblastí:

Regional HIV/AIDS statistics and features, end of 2000. V: AIDS epidemic update: December 2000.. UNAIDS/WHO. 2000. p. 5. dostupné na URL: http://www.unaids.org/wac/2000/wad00/files/WAD_epidemic_report.htm


Hepatitida C:

Hepatitis C. WHO Fact Sheet No. 164. October 2000. dostupné na URL: http://www.who.int/inf-fs/en/fact164.html


Creutzfeldt-Jakobova nemoc:

Transmissible Spongiform Encephalopathies (Prion Diseases). V: Robbins, S.L., Cotran, R.S., Kumar,V., Collins,T. et al.: Pocket Companion to Robbins Pathologic Basis of Disease. 6 ed. Philadelphia: W.B. Saunders Company, 1999. pp. 646-647.

Prusiner, Stanley B. V: Encyclopaedia Britannica. dostupné na URL: http://www.britannica.com/bcom/eb/article/6/0,57116,120326+1+110828,00.html?query=prusiner%20stanley%20b

Prusiner, S.B.: The Prion Diseases. Sci Am 1995; 272:48-57. dostupné na URL: http://www.nmia.com/~mdibble/prion.html

Variant Creutzfeldt-Jakob Disease (vCJD). WHO Fact Sheet No.180. November 2000. dostupné na URL: http://www.who.int/inf-fs/en/fact180.html

Bovine Spongiform Encephalopathy (BSE). WHO Fact Sheet No.113. November 2000. dostupné na URL: http://www.who.int/inf-fs/en/fact113.html

The BSE Story 1732 to 16th December 1990. The BSE Inquiry. dostupné na URL: http://www.bse.org.uk/bsestory/bsestory1/body_bsestory1.htm


Hemorrhagické horecky:

Ebola:

Ebola haemorrhagic fever. WHO Fact Sheet No. 103. October 2000. dostupné na URL: http://www.who.int/inf-fs/en/fact103.html

Peutherer, J.F.: Arenaviry a filoviry. V: Greenwood, D., Slack, R.C.B., Peutherer, J.F., a kol.: Lékarská mikrobiologie. Prehled infekcních onemocnení: patogeneze, imunita, laboratorní diagnostika a
epidemiologie. Praha: Grada Publishing, 1999. pp. 513-518

Ebola haemorrhagic fever in Uganda - Update 32. Communicable Disease Surveillance and Response (CSR). 30 November 2000. dostupné na URL: http://www.who.int/disease-outbreak-news/n2000/november/30november2000.html


Marburská horecka:

Peutherer, J.F.: Arenaviry a filoviry. V: Greenwood, D., Slack, R.C.B., Peutherer, J.F., a kol.: Lékarská mikrobiologie. Prehled infekcních onemocnení: patogeneze, imunita, laboratorní diagnostika a
epidemiologie. Praha: Grada Publishing, 1999. pp. 513-518

Dengue:

Dengue and Dengue Haemorrhagic Fever. WHO Fact Sheet No. 117. November 1998. dostupné na
URL: http://www.who.int/inf-fs/en/fact117.html

McLean, D.M., Morgan-Capner,P.: Arboviry: alfa-viry, flaviviry (vcetne rubeoly) a bunyaviry. V: Greenwood, D., Slack, R.C.B., Peutherer, J.F., a kol.: Lékarská mikrobiologie. Prehled infekcních onemocnení: patogeneze, imunita, laboratorní diagnostika a epidemiologie. Praha: Grada Publishing, 1999. pp. 495-512.

Žlutá zimnice:

Yellow Fever. WHO Fact Sheet No. 100. August 1999. dostupné na URL: http://www.who.int/inf-fs/en/fact100.html

McLean, D.M., Morgan-Capner,P.: Arboviry: alfa-viry, flaviviry (vcetne rubeoly) a bunyaviry. V: Greenwood, D., Slack, R.C.B., Peutherer, J.F., a kol.: Lékarská mikrobiologie. Prehled infekcních onemocnení: patogeneze, imunita, laboratorní diagnostika a epidemiologie. Praha: Grada Publishing, 1999. pp. 495-512.

Horecka Rift Valley:

Rift Valley Fever. WHO Fact Sheet No. 207. September 2000. dostupné na URL: http://www.who.int/inf-fs/en/fact207.html

McLean, D.M., Morgan-Capner,P.: Arboviry: alfa-viry, flaviviry (vcetne rubeoly) a bunyaviry. V: Greenwood, D., Slack, R.C.B., Peutherer, J.F., a kol.: Lékarská mikrobiologie. Prehled infekcních onemocnení: patogeneze, imunita, laboratorní diagnostika a epidemiologie. Praha: Grada Publishing, 1999. pp. 495-512.



Horecka Lassa:

Lassa Fever. WHO Fact Sheet No. 179. April 2000. dostupné na URL: http://www.who.int/inf-fs/en/fact179.html

Peutherer, J.F.: Arenaviry a filoviry. V: Greenwood, D., Slack, R.C.B., Peutherer, J.F., a kol.: Lékarská mikrobiologie. Prehled infekcních onemocnení: patogeneze, imunita, laboratorní diagnostika a
epidemiologie. Praha: Grada Publishing, 1999. pp. 513-518

Imported case of Lassa fever in The Netherlands - Update. Communicable Disease Surveillance and Response (CSR). 26 July 2000. dostupné na URL: http://www.who.int/disease-outbreak-news/n2000/july/26july2000.html

Krymsko-konžská hemorrhagická horecka:

Crimean-Congo Haemorrhagic Fever. WHO Fact Sheet No. 208. December 1998. dostupné na URL: http://www.who.int/inf-fs/en/fact208.html


Diskusia

REAGOVAT

wwwe napísal/a - 6. 11. 2018 - 02:50

lebron 10

fila sneakers

adidas superstar

tory burch outlet

canada goose UK

adidas nmd

longchamp handbags

air max 2019

golden goose outlet

nike air max 2018

nike huarache

balenciaga shoes

fake rolex

fila shoes

michael kors factory outlet

michael kors handbags

adidas zx flux

yeezy boost 350

converse outlet store

michael kors handbags

adidas nmd

air max 2018

ysl

golden goose

lacoste

golden goose

yeezy boost

hermes belt

lacoste polo

nmd

hermes handbags

goyard handbags

rolex replica

coach outlet online

offwhite

cheap jordans

ferragamo belt

ferragamo belts

yeezy shoes

longchamp handbags

nike kd 11

polo ralph lauren

vans shoes

adidas iniki

hermes belts for men

links of london

ferragamo belt

retro jordans

adidas outlet

adidas stan smith

lebron shoes

air jordans

goyard handbags

nike air max 2017

yeezy boost

adidas stan smith shoes

yeezy 500

kobe byrant shoes

asics shoes

goyard handbags

adidas crazy explosive

yeezy boost 350

kobe basketball shoes

adidas nmd

michael kors outlet online

timberland outlet

michael kors handbags

timberland boots

jordan shoes

off white jordan 1

jordan 6

http://www.kobeshoes.uk

asics running shoes

kyrie 4 shoes

bape hoodie

off white

louboutin shoes uk

longchamp bags

lebron 16

hermes handbags

fake rolex watches

michael kors outlet online

100% real jordans for cheap

ralph lauren uk

air jordan

vans outlet

vans shoes

lebron 15

nfl store

yeezys

nike huarache

nike react

adidas stan smith sneakers

yeezy boost 350 v2

nike air huarache

jordan 12

kate spade handbags

moncler jacket

curry 4 shoes

yeezy boost 350

westbrook shoes

fila shoes

goyard bags

lacoste outlet

golden goose

nike lebron 16

coach outlet

nfl jerseys

mlb jerseys

longchamp handbags

yeezy shoes

hermes handbags for sale

kd 11

fila

nike shox

coach handbags

kd shoes

yeezy 500

air max 270

michael kors handbags

cheap jordans

kd shoes

golden goose sneakers

zx flux

kobe shoes

yeezy shoes

coach outlet

red bottom shoes

vapor max

lebron 11

golden goose

goyard

adidas ultra boost

mbt shoes online

chrome hearts online

kyrie 3

moncler outlet

hogan outlet online

goyard bag

nike air max

adidas eqt support

chrome hearts

lacoste online shop

birkin bag

kobe shoes

retro jordans

air yeezy

nike cortez

supreme hoodie

converse outlet

nike shoes

yeezy shoes

jordan 4

balenciaga

yeezy boost 350 v2

jordan 13

hermes belt

pandora bracelet

tory burch

reebok outlet

air force 1

yeezy boost

curry 4

jordan retro 6

stephen curry 5

lebron james shoes

nike air max 270

yeezy shoes

nike flyknit racer

fila

nike react

nike air force

lebron 16 shoes

iniki

kevin durant shoes

michael kors outlet

kobe 9

yeezy shoes

hermes bags

yeezy shoes

yeezy boost 500

yeezy boost

michael kors outlet online

kd shoes

air jordan

kd 11

nike foamposite

fila disruptor

Kanye West shoes

nike air max

yeezy boost 350

air max

red bottoms

hermes handbags bag

adidas eqt

links of london

michael kors outlet

nike epic react

calvin klein outlet

calvin klein outlet online

longchamp outlet

adidas tubular

adidas yeezy boost

yeezy boost 350 v2

reebok shoes

nike roshe run

fila shoes

golden goose outlet

asics shoes

air jordan 4

yeezy boost 350

jordans

off white shoes

coach outlet sale

chrome hearts

balenciaga shoes

yeezy boost 350 v2

michael kors outlet

cheap nba jerseys

lebron 16 shoes

ralph lauren uk

nike air max

yeezy

coach outlet online

bape hoodie

off white nike

yeezy boost 350

adidas yeezy

nike air max 90

kd 10

nike sneakers

lebron 16

kobe 11

golden goose outlet

coach outlet

cheap jordans

fake rolex

lacoste polo

adidas shoes online

coach outlet sale

nike shox for men

yeezy boost 700

lebron 16

ysl handbags

kobe sneakers

adidas tubular shadow

golden goose sneakers

off white clothing

adidas pure boost

baseball jerseys

air jordan 13

cat boots

louboutin shoes

nike sneakers for men

golden goose outlet

paul george shoes

off white hoodie

kyrie irving shoes

longchamp

jordan retro

ferragamo belts

hogan outlet

michael kors outlet online

balenciaga

off white clothing

nike roshe

adidas shoes outlet

adidas nmd r1

christian louboutin

off white

harden shoes

canada goose

michael kors

yeezy boost 350 v2

off white shoes

michael kors handbags

michael kors outlet

birkin bag

lebron 15 shoes

stephen curry 5

nike max

chrome hearts online

michael jordan shoes

adidas superstars

michael kors handbags outlet

nike polo

yeezy boost 350 v2

yeezy boost 350

cheap mlb jerseys

adidas yeezy

jordans

adidas gazelle

lacoste outlet

replica rolex

adidas outlet online

lacoste polo

jordan retro 12

nhl jerseys

nmd

curry 5

fitflops

adidas nmd runner

balenciaga shoes

tory burch shoes

nike air max

cheap nba jerseys

nike jordans

adidas yeezy

moncler jackets

cheap nfl jerseys

moncler jackets

lacoste polo shirts

fila

nike basketball shoes

michael kors outlet

coach factory outlet

gucci belt

longchamp bags

vapormax

kobe 11

hermes birkin

air max 90

goyard bags

longchamp bags

yeezy boost 350

caterpillar boots

jordan shoes

fila shoes

michael kors outlet

russell westbrook shoes

jimmy choo shoes

yeezy boost

curry 5

off white x jordan 1

jordan shoes

adidas ultra

jordan shoes

goyard wallet

hermes belt

adidas shoes

adidas tubular

kyrie 4

off white

golden goose outlet

yeezy 700

nike air max 2019

kd 11 shoes

coach outlet

michael kors

balenciaga sneakers

michael kors outlet

birkin bag

hermes outlet online

hermes online shop

asics kayno

adidas ultra boost uncaged

yeezy boost 350

yeezys

longchamp

valentino

chrome hearts online

nike hyperdunk

pandora jewelry

golden goose sneakers

jordan sneakers

michael kors outlet store

links of london sale

longchamp

yeezy

coach factory outlet

jordans

golden goose

michael kors outlet

james harden shoes

links of london outlet store

red bottom heels

balenciaga triple s

mbt shoes outlet

pure boost

nike polo shirts

valentino shoes

yeezy boost

michael kors handbags

golden goose

goyard bag

yeezy boost

lebron shoes

adidas stan smith

nike air force 1

chrome hearts

crazy explosive

nike cortez men

fila

adidas tubular

longchamp outlet

adidas yeezy

cheap jordans

michael kors purses

golden goose sneakers

curry 4

off white clothing

kyrie shoes

fitflops sale clearance

nike sneakers for women

nba jerseys

goyard st louis tot

birkin bag

goyard

kobe 9

balenciaga

gucci belts

kobe shoes

off white hoodie

nike epic react

tory burch sandals

jordan 11 retro

michael kors uk

jordan shoes

jordan 11

mbt shoes

basketball shoes

asics gel kayano

ultra boost

adidas ultra boost

nike flyknit

Zapoj sa do diskusie (1)