NAJVÄČŠIA DATABÁZA
ŠTUDENTSKÝCH REFERÁTOV NA SLOVENSKU

Nájdi si dokument, ktorý potrebuješ v inom jazyku: SK CZ HU

Celkom referátov: (12584)

Jazykové kurzy, štúdium a pobyty v zahraničí
Prihlásenie Prihlásenie Registrácia
Pridaj svoju prácu

Referát Hlavní filosofické směry 20.století

Odoslať známemu Stiahnuť Nahlásiť chybu Buď prvý, kto sa vyjadrí k tomuto príspevku (0)

Doplnkové informace o referáte:

Oblasť:Filozofia a politika

Autor: antiskola@antiskola.eu

Počet slov:2455

Počet písmen:13,600

Jazyk:Český jazyk

Orient. počet strán A4:7.56

Počet zobrazení / stiahnutí:4423 / 195

Veľkosť:15.88 kB

Hlavní filosofické smery 20.století

Filosofie existence

Vývoj myšlení se dostal ve 20.stol. do krizové situace. V kruté zkušenosti svetových válek a hospodárské krize totálne padá osvícenské pojetí dobrého a pozitivne se vyvíjejícího cloveka; clovek je odhalen ve své bíde a bezmocnosti.
Výslovne se rozvinula teprve ve 20.stol., avšak její pocátky spadají do pol.st. 19. Rozhodující prulom smerem k FE ciní:
Kierkegaardova teologie existence – chce jedince privést k plnosti jeho bytí, tj. k existenci; ta se uskutecnuje svobodným rozhodnutím, jímž clovek sebe sama klade a uchopuje, a vírou, s jejíž pomocí se zabydluje v Bohu; tomu predchází úzkost jako otresení všeho konecného a zkušenost nicoty.
Kierkegaarduv podnet rozvíjí spríznené proudy. Nejblíže ke Kierkegaardovi stojí:

Karl Jaspers (1883-1969); krome toho je ovlivnen Kantem. Jedince jako existenci nelze pochopit z ob., jako konkrétní bytost se musí ve své jedinecné dejinné situaci osvetlit sám ze sebe. Proti nicote zažité v úzkosti se E potvrzuje prostrednictvím rozhodnutí býti sebou (Selbstsein). = teistický E.
- „bytí“ = obemykající (Umgreifende), clovek je uprostred tohoto „obemykajícího místem, na nemž se odehrává velké ontologické dejství, a jeho existence sestává ze 3 dynamicky propojených složek“ Dasein, vedomí a duch.
- protejškem trojice Dasein –vedomí-duch je svet. Svet je pól všech možných fyzických i duchovních aktivit, svet je podložím situací, v nichž se Dasein nalézá a které vytvárí. Svet nelze nikdy pojmout jako celek a nabízí se proto pouze jako hranice a omezení, na než Dasein pri své cinnosti naráží. Svet Daseinovi uniká a tak se D. cítí jako neco nedostatecného, když se sveta nemuže zmocnit. Rodí se údiv, že svet není takový, jaký se zdál a s tím souvisí úkol jít za tím skrytým. Tak vzniká filosofie.
- Dasein cítí, že není vším, že má být necím jiným, necím, co je treba odhalit. Tím se cítí samo v sobe jako neustálá možnost, jako svoboda k rozhodnutí. Jakmile je samo sobe dáno v této poloze, jest jakožto existence.
- E= trvalá možnost, stojí neustále ve volbe, zda být ci nebýt. Aby se E prokázala ve své puvodnosti, potrebuje totálne vystoupit ze sebe sama, nebot každé opravdové rozhodnutí je úplné, když muže zcela opustit místo, v nemž se nalézalo. A tak E všechny možné podoby sveta presahuje a chce presahovat. „Obemykající“ už nevidí zúžene jen jako svet, je to už vnímáno jako prostá transcendence. Ta není prostor mimo nás, ale aspekt obemykajícího, pro Dasein skrytá plocha.
- šifry – neuchopitelnost a absolutnost transcendence se ukazuje pouze symbolicky – v tzv. šifrách.Pojmem šifra hodlá Jaspers poukázat na potrebu promenit dosavadní „pozitivistické ctení“ sveta jako prostého souboru faktu.
Existenciální filosofie chce brát každý fakt jako „šifru“, poukaz k necemu…, jako príležitost k prosvetlení stavu naší existence, které o nich mužou vypovedet daleko víc, než treba ve formálne logické podobe. -----------

Podle Drb: existence: není bytí, ale možnost bytí, musí se prožít, ve vztahu k rozumu je nepo-
chopitelná
komunikace: existence socializace, existence vuci „Ty“; milující zápas; vydání se
druhému cloveku; vymezení naší existence vuci jeho existenci
dejinnost: vždy je existence v nejaké situaci, case, dejinnost však pro cloveka
neznamená to stejné jako casovost; lidé tu jsou naporád, jen jako mož-
nost
svoboda: =možnost výberu



G. Marcel (1889-1973) – další z predstavitelu existencialismu, bývá pocítán mezi „krestanské“ existencialisty, on sám však chápe svou filosofii jako odpoved na výsostne ontologické tajemství a krestanství samo je mu jednou z možných variant ustavicného hledání odpovedi.Existence = nadeje, vzývání, ne úzkost a starost
- M. považuje svuj myšlenkový postoj za jakýsi „novosokratismus“, což už samo prípadné spojení s krestanstvím rozmelnuje. Vyskytují se u nej pojmy jako: nadeje, vernost, soucit, otevrenost,osobní Buh,…
- vychází z bežné situace: clovek navzdory tomu, že je mu technikou a každodenním mechanismem prostého života predkládáno mnoho „vyrešených“ problému, je stále címsi nutkán nebýt v této zabydlenosti spokojen
- chceme-li se nejak dotknout bytí = „mystéria“, musíme sestoupit k tem existenciálním zážitkum, které nás nejak vrhají mimo jmení.
- nositelem existence každého individua je vztah ke konkrétnímu Ty, Ty muže mít podobu boha nebo i osoby

Existencialismus, který ve se 20.stol. nejvíce zasloužil o popularizaci problému filosofie cloveka, vdecí Martinu Heideggerovi (1889-1976) za mnohé podnety. Sám Heidegger se ovšem odmítl zarazovat k existencialismu, považoval se spíše za prredstavitele fenomenologie, orientované na vedecké výzkumy.
- H. nemluvil nikde o cloveku, nositele naší existence = Dasein a chtel tím naznacit, že clovek je spíše místem, kde se deje událost bytí. Dasein si musí svoji existenci zajištovat, k naší E patrí nehotovost.
- cloveku záleží na tom, jak mu je, je na svém bytí zainteresován, což H. nazývá existencí
- jsme do sveta vrženi bez našeho pricinení, presto máme odpovednost za to, jak svuj život žijeme- a) autentický život – nežiju podle tlaku okolností, ale podle sebe
b) neautentický život – nechám sebou manipulovat, jsem soucástí anonymní masy
- mé bytí je spolubytím ve svete
- clovek žije v case, lidské bytí je „bytí ke smrti“
- clovek je bytostí pravdy, pravda bytí se odhaluje skrze cloveka, který se na bytí ptá; chceme-li žít plne, musíme odkrývat bytí pod nánosem bežného života – „Filosof je prítel bytí.“

Drb: Existencialismus = clovek není úplne atomizován, je to individualistická a antropocentrická filosofie, má 2 smery: a) teistický (zakotvení možné jen v Bohu)
b) ateistický
- Na rozdíl od F.života se zabývá ne obecným, ale konkrétním clovekem.
Jen v mezních situacích je možné, aby clovek vypovedel neco o svete. Hlavní je lidská osamocenost, což ale není absolutní izolovaností. Jsou ruzné typy existencialismu (od voluntarismu – Sartre až po fatalistický smer – Kierkegaard)

Jean Paul Sartre (1905-1980) –byl vodboji, pak byl marxistou a nakonec E. reprezentuje francouzské ateistické existencialisty, autor románu „Hnus“ – vyjádril zde pocit bezduvodnosti a tíže existence, zároven je zde i skryto východisko- angažovanost pro druhé. Vychází z Heideggera, Husserla a Hegela.
-Jsme k svobode odsouzeni, jsme jen tím, cím se sami uciníme. Není Buh, nejsou predem daná urcení, je jen naše existence tady a ted.
-Existovat = být
- Svoboda se naplnuje v angažovanosti pro druhé a je vázána svobodou druhých  „Nic nemuže být dobré pro nás, není-li to dobré pro všechny.“

Albert Camus (1913-1960) – Francouz, spisovatel, „Cizinec“- román o odcizení cloveka, lhostejnosti, nezájmu o hlubší postižení života
- Lidská existence je absurdní, svet je absurdní, nesrozumitelný.
- „Mor“- možné reakce na absurditu – absurdita nemusí paralyzovat, muže být výzvou k aktivní revolte, boji proti zlu
- I když sám boj proti absurdite je absurdní, muže v nem clovek nalézt smysl a štestí.
Camusova revolta není revolucí a násilím; je to dustojný vzdor usilující o spravedlnost a krehké štestí cloveka.
Existencialismus byl výzvou ke svobode a odpovednosti.

Existencialismus – Filosofie dialogu

Velmi blízko k základní Marcelove myšlence o otevrenosti lidské existence ve vztahu k „Ty“ mel židovský e. myslitel Martin Buber (1878-1965) – teista Buber se domnívá, že k existenci každého jednotlivce patrí vztah k druhému, k Ty.
- Pro cloveka je svet vymezen 2 základními vztahy: Já-Ono a Já-Ty. Ono zastupuje vždy neco urcitého, nejakou vec, s níž je možno nejak nakládat. Ty naopak nelze nikdy ucinit vecí, predpokládá prožitek úcasti a vzájemnosti. Já i Ty jsou ve vzájemném vztahu prítomny stejnou merou. „Já povstává díky Ty.“
- Kdyby neexistovalo Ono, nemohl by clovek žít. Ale ten, kdo žije pouze s ním, není clovek. Clovek v poslední dobe usporádává svuj život do vecných institucích, které zcela vytlacují prítomnost jakéhokoliv Ty. Ale jen vuci Ty jednáme jako otevrené osobnosti, tento vztah k Ty není treba umele budovat, je v každém z nás.
- Pr: u nemluvnat je hledání Ty drív než touha neco mít.

Filosofie života Henri Bergsona

- postavena proti racionalismu, proti osvícenství, a proti mechanické kulture, je pokracováním romantismu
- intuice má prednost pred rozumem
- cení si pohybu
- clovek v abstraktním pojetí života, ne v konkrétním živote

Henri Bergson (1859-1941)- fr. fil., navázal na nemecký iracionalismus. O rozumu tvrdil, že má zásadní sklon svet „kouskovat“, vytváret izolované modely.
- vzhledem k povaze rozumu vidí veda svet pretržite, diskontinuálne, mrtve vidí i život sám
- ponorením se do oceánu života uvidíme v nem pravou povahu bytí; je jím cas a trvání pohybu života
- podstata sveta = tvorivý vývoj = „élan vital“ – životní síla - ELÁN
- naslouchat hloubkám jde jen intuicí, k té má blízko mystika a umení
- Buh nám dává svet i život

NEOVITALISMUS – podle Drb: Historismus – v nem. mluvících zemích, z lásky k historii, pracuje se s dul. fenoménem – casem: jednou cosi je, svet a život jsou relativní
- historismus vede k slabosti a nerozhodnosti – „Težko si mužeme z historie vzít ponaucení.“
- Dusledkem historismu je, že i historická veda sama je relativizována, i ona je casove a kulturne podmínena, nejen co do výberu, znázornení a zájmu, ale i co se týce její platnosti samé.
- Historismus tak vyústuje do filosofie života a do pragmatismu, pro než je poznání pouhým prostredkem životní vule.
Nemecký filosof Oswald Splengler (1880-1936) v knize „Zánik Západu“ sugestivne lící dejiny kultur. Každá kultura se ve svém vývoji podobá organismu a prodelává nezávisle na jiných kulturách stádia rustu, rozkvetu, odumírání a zániku.
-Porovnáním príznacných rysu vývojových stádií s naší západní „faustovskou“ kulturou lze videt, míní S. ,že jsme vstoupili do stadia nehybnosti a ceká nás zánik.

Wilhelm Dilthey (1833-1911)- nem. filosof; dospel od orientace na prírodovedu a pozitivismus k iracionalismu (zájmu o logicky nesdelitelný obsah zkušenosti). Usoudil, že prírodní a duchovní vedy se sice zajímají o tentýž svet, ale zatímco prírodoveda zkoumá spolecnost zprostredkovane (prostrednictvím vecí), duchovní vedy poznávají skutecnost prímo v našem prožitku. Základem poznávání v duchovních vedách , kde ho zaujaly dejiny, má být intuice a introspekce (naslouchání niternému hlasu).
podle Drb: Dejiny jsou tady k tomu, abychom videli jací jsme. (Tak dochází k relativistickému historismu).




Pragmatismus

Od 19.stol. se evr. kultura obohacuje o podnety z Nového sveta (USA), kde se uplatnil duch cinorodosti, vynalézavosti, souteživosti. „Americké myšlení“- vyjádrila filosofie cinu a užitku – pragmatismus (pragma = jednání).
Heslo: „Úcel svetí prostredky.“ „Svet je neco dynamického.“
William James (1842-1910) – vlastní zakladatel pragmatismu. Otázka už nezní metafyzicky, zda Buh existuje, ale pragmaticky- nikoliv je idea Boha užitecná, tedy oprávnená a pravdivá. V pragmatismu je merítkem pravdy prospech: co je užitecné a úcelné pro me, je pravdivé. Pravda je relativní, pluralitní, ruznorodá. Každému cloveku se odkrývá z ruzných stran, s ohledem na jeho zámery.

Novotomismus

NT je cástí novoscholastiky, spolecne s personalismem patrí do krestansky orientované filosofie. Novotomismus je považován za nejvlivnejší, katolicky orientovaný smer, navazuje na Tomáše Akvinského (13.st.). Podobne jako tomismus zduraznuje harmonii víry a rozumu jako 2 zdroju poznání, mezi nimiž není rozchodu. V rámci této harmonie se na 1.místo klade víra, protože její pravdy jsou božského puvodu a tedy absolutní.
Avšak NT uznává také výraznou úlohu vedy a vedení v moderní dobe. V rámci ontologie respektuje NT nekteré prírodovedecké poznatky, napríklad prirozenou evoluci; za jejíž prícinu pokládá Boha.
Jacques Maritain – personalista, staví do stredu zájmu rozpolceného cloveka, který tu je 1) jako jedinec v stádu (nižší existence) a za
2) jako jedinecná osobnost (vyšší e.)
- V Bohu se pomer mezi jedincem a jedinecností rozpouští.


Fenomenologie

= veda o fenoménech, o jevech
= veda o tom, co je; nezabývá se hypotézami
Predmety se nám ukazují ve vedomí, znamená F v užším smyslu vedu o fenoménech ukazujících se ve vedomí.
Protože i pozitivistický fakt je konstrukcí pozorujícího subjektu, vznikla potreba dostat se „k vecem samým“ – otevrít pudu naší zkušenosti, na níž by bylo mimo jakoukoliv pochybnost zjevno, že to, co se ukazuje, ukazuje se takové, jaké jest. Koncept vedy, který by za pomoci metodické redukce takovou zkušenost dovedla odkrýt , pripravila Husserlova fenomenologie.
Edmund Husserl (1859-1938) – Prostejovský rodák, nem., - zakladatel F., použil F. metodu, aby získal nezpochybnitelný základ pro všechny vedy. Nejdrív se musíme vzdát odpovedi na vztah mezi podstatou a jejím jevem, dále také –„-- na vztah mezi naším vedomím a jevem.
Fenomény = brány jako objektivní, neprijímáme je racionálne, my je prožíváme
Filosofie podobná Platónove jeskyne, jen s tím rozdílem, že F. pracuje jen s jevy- jen se stíny, nezajímá ji, co za nimi stojí.

Filosofická antropologie
= fil. disciplína, která se ptá na povahu cloveka v celku a na jeho místo v prírode. Tím se liší od ostatních ved. Za historické predchudce FA bývají považováni: Immanuel Kant, Ludwig Feuerbach, Karl Marx, Soeren Kierkegaard, nekteré myšlenky nem. iracionalismu a F. života a dále i existencialisté a predevším M.Scheler, A.Gehlen.
Max Scheler (1874-1928) – chápe cloveka jako jednotu prirozeného puzení a ovládajícího ducha.
Podle Drb: clovek je ovlivnen 3 momenty: a) prírodou ; b) rozumem a za
c) žid. a krest. vírou, podle toho usporádává Scheler i svou F:
Antropologie : a) fyziologická (biolog.), b) filosof. a za c) teologická (krestanská,ž)
Tyto 3 stránky antropologie se o sebe nemají starat, nemají si jedna druhé všímat. Dejiny = vzáj. postupující proces prvotne bezmocného ducha a prvotne slepých sil.
Clovek je vázán k Bohu.
Arnold Gehlen (1904-1976) – lidské slabosti dané prírodou si clovek kompenzuje technikou a kulturou; všechny vynálezy a kulturní výtvory jsou vlastne doplnky nedostatku, jimiž strádáme.

Neopozitivismus
= novopozitivismus
N. navazoval na scientistické myšlenky ve 20.letech. Odmítal celou fil. tradici. Skutecne vedecká filosofie je podle NP možná jedine jako „analýza vedeckého vyjadrování“, v konecných dusledcích tedy jako analýza jazyka.
Základní disciplínou se stala logika (odtud také název pro 1. fázi NP „logický pozitivismus“.
B. Russel (1872-1970) – musíme brát naše pocitky, zkušenosti jako neutrální fakta. Nemá smysl uvažovat odkud pocházejí a jaké jsou esence. Jediné, co lze, je podrídit je peclivé analýze. BR usiloval o atomizaci faktu a jednoznacnost všech výpovedí.
Ludwig Wittgenstein (1889-1951) – Skutecnost porovnáváme s výrokem a tak zkoumáme jeho pravdivost. Cílem filosofie je logické objasnování myšlenk. Vnejší svet registrujeme jen skrz jazykové výpovedi.
„O cem není možno hovorit, o tom je treba mlcet.“

Logický pozitivismus = Vídenský kruh
Wittgenstein ovlivnil skupinu myslitelu, kterí vytvorili vlivnou odnož novopozitivismu, tzv. Vídenský kruh. Patrili sem M.Schlick, R. Carnap : „Smysluplnost každého výroku tedy prímo závisí na tom, zda jej lze prevést na takovou základní formu, kterou je možno (nejlépe empiricky) verifikovat. Smysluplné jsou jen verifikované výroky.“

Operacionalismus
=naše pojmy, utvárené o svete jsou jen operátory (dohody), konvencí stanovená oznacení pro souhrn operací (vychází z teorie relativity).

Logický empirismus
= zabývá se sémiotikou (výzkumem jazyka), ta je rozdelena do 3 cástí: a) syntax (vztahy mezi znaky), b) sémantika(smysl znaku, c) pragmatika(mezi clk a jazykem).
Kritický racionalismus – K. Popper

Karl Raimund Popper (1902-1994) – vedecké poznání je otevrené, relativní, nedogmatické, P. byl kritikem všech „ideologií“, které vesmes pracují práve s bezohlednou verifikací- jako napr. marxismus.
- neciní si nárok na uni¨verzální vedení
- absolutní pravda neexistuje
- poznání je docasné, falzifikovatelné
- má ex. „otevrená spolecnost“ – pripouští alternativy, nelpí na 1 pravde



Diskusia

Buď prvý, kto sa vyjadrí k tomuto príspevku (0)

Podobné dokumenty

Názov práce Dátum A4 Slová Hodnotenie
 
cz Hlavní filosofické… 6. 12. 2008 5596 7.8 3027
 
cz Fotografie mesta 40… 20. 7. 2006 3888 -- --