NAJVÄČŠIA DATABÁZA
ŠTUDENTSKÝCH REFERÁTOV NA SLOVENSKU

Nájdi si dokument, ktorý potrebuješ v inom jazyku: SK CZ HU

Celkom referátov: (12579)

Jazykové kurzy, štúdium a pobyty v zahraničí
Prihlásenie Prihlásenie Registrácia
Pridaj svoju prácu

Referát Marie Terezie

Odoslať známemu Stiahnuť Nahlásiť chybu Buď prvý, kto sa vyjadrí k tomuto príspevku (0)

Doplnkové informace o referáte:

Oblasť:Dejepis

Autor: antiskola@antiskola.eu

Počet slov:5771

Počet písmen:30,156

Jazyk:Český jazyk

Orient. počet strán A4:16.75

Počet zobrazení / stiahnutí:5257 / 127

Veľkosť:35.6 kB

Habsburci

Habsburkové, rakouský panovnický rod pocházející z Alsaska. V roce 1090 se prvním hrabetem habsburským stal Otto II. († 8. 9. 1111). Jeho potomek Rudolf I. zvolen 1273 nemeckým králem, pro svého syna Albrechta I. získal vévodství rakouské. Úspešnou snatkovou politikou se behem 14. stol. Habsburkové dostali mezi nejvýznamnejší nemecké rody (viz též Austria felix, nube!). V roce 1453 prosadili titul arcivévody pro všechny cleny habsburského rodu, od Friedricha V. (III.) dedicne rímskému císari. V roce 1516 získali španelský, 1526 ceský a uherský trun. Téhož roku došlo k rozdelení rodu na španelskou a rakouskou vetev. Od zac. 16. stol. vedli neustálý zápas s francouzskými králi o hegemonii v Evrope; za reformace nejvýznamnejšími zastánci katolické víry. Od pol. 17. stol. se snažili vytlacit z Balkánu Turky. Španelská vetev Habsburku vymrela v roce 1700, rakouská 1740; snatkem Marie Terezie s Františkem I. Štepánem Lotrinským pokracoval rod jako habsbursko-lotrinský. Od roku 1804 císarové rakouští, titulu rímských císaru se vzdali 1806. V roce 1918 byli zbaveni vlády v Cechách a v Rakousku, 1945 v Madarsku.


Karel VI.
(1.10.1685/20.10.1740)

Byl to mladší syn Leopolda I. a Eleonory Magdalény. Mel se stát nástupcem na trun po smrti Karla II.Ale do toho vstoupil Filip z Anjou (Filip V.), vnuk neprítele Habsburku, Ludvíka XIV. Po smrti svého bratra Josefa I. nastoupil Karel VI. na trun a stal se tak hlavou habsburské mo- narchie. Uherským králem byl korunován 22.7.1712 a ceským 5.9.1723.Císarem Svaté ríše rímské a národa nemeckého byl zvolen ve Frankfurtu nad Mohanem 12.10.1711 a korunován 22.12.1711.
Ve 23 letech se teprve oženil s Alžbetou Kristinou Brunšvicko – Wolfenbüttelskou (1691–1750). Brali se 1.8.1708 a až po osmi
Karel VI.

letech manželství mu porodila první díte (mezitím ji nechal pokoj vy-
malovat erotickými scénami a chodila na ruzné lázenské pobyty) Leo- polda Jana, který zemrel po sedmi mesících života (1716). Poté už meli samé dcery: Marii Terezii (1717/1780), Marii Annu (1718/1744) a Marii Amálii (1724/1730). Aby mohl zabezpecit dcerám budoucnost vydal roku 1713 pragmatickou sankci, která umožnila, že pokud Habs- burci vymrou po meci nastoupí na trun jedna z jeho dcer. A byla to práve Marie Terezie. Karel VI. zemrel v ríjnu 1740. Byl pohrben v blízkosti svých rodicu a bratra Josefa I. v krypte u vídenských kapucínu.

Marie Terezie


Marie Terezie
(13.5.1717/29.11.1780)
Detství


Druhé díte poprvé spatrilo svet 13.5.1717 v Laxenburgu. Novorozene bylo pokrteno vodou z Jordánu. Císar nebyl v duchu z dcery príliš nadšen, protože doufal v syna. Ješte pár let
Karel VI. cekal než prosadil pragmatickou sankci ve 23 habsburských državách.
Dívka dostala jméno Marie Terezie Valpurga Amálie Kristina, ale ríkalo se jí Résinka, Rézicka (Reserl, Resl). Jako plavovláska s kouzelne modrýma ocima se brzy stala miláckem jak vídenského lidu tak samozrejme i rodiny. Byla spontánní, roztomilá, neostýchavá a sotva zacala mluvit, jako první oslovovala své poddanné.Její vychovatelka si sní casto hrála a tak jí Marie Terezie zacala ríkat „mami“.
Marie Terezie byla vzdelávána jezuity. Umela mluvit plynule italsky, nemecky, francouzsky a slušne mluvila španelsky i latinsky. Znala dobre jak historii tak dejiny umení a také klasickou literaturu. Milovala tanec a hudbu. Byla velmi pohybove nadaná, už ve svých sedmi letech hrála spolecne se sestrou v opere, kterou dirigoval sám císar Karel VI.





Láska jako trám

Když mel být Karel VI. korunován ceským králem, 5.zárí 1723, byl pozván, budoucí manžel Marie Terezie, lotrinský princ František I. Štepán. Císar ho pozval, aby sám videl patnáctiletého mladíka (8.12.1708), který udelal dojem jak na císare tak i na šestiletou Marii Terezii. Císar jezdil s princem na hony a považoval ho za syna, kterého nikdy nemel. František se také úcastnil všech slavností, plesu a zábav. Takto to trvalo šest let.
Když zemrel vévoda Leopold, tedy Františkuv otec, musel se v roce 1729 vrátit domu, aby prevzal vládu. Marie Terezie, které bylo dvanáct let, se do prince zamilovala a vedela, že je ten pravý, ale zatím si to nechávala pro sebe. Mezitím se snažil princ Savojský premluvit, aby si Marie Terezie vzala pruského následníka, ale protože neuspel navrhoval císari další panovníky. A to jenom proto, aby odvrátil „neziskový a defenzivní“ plán vzít si prince lotrinského. Císar mel poté o cem premýšlet.
V roce 1732 se František I. Štepán vrátil rovnou do Vídne, protože se mu nechtelo vracet do Lotrinska. A tak prenechal vládu své matce Alžbete Charlote. Marie Terezie byla princovým príjezdem nadšena. Behem té doby se z ní stala mladá žena, do které, když ji spatril, zami- loval i princ František Štepán. A tak požádal císare o její ruku, ale ten se stále nemohl rozhodnout. Karel VI. mu proto sveril úrad místodr-žitele v Uhrách se sídlem v Prešpurku.
Princ s tím nebyl zrovna nadšen, ale musel se podrídit slovu císare.Uklidnovalo ho, že není Víden daleko a tak muže za svou milou jezdit. Hlídala je hrabenka Charlota Fuchsová, vychovatelka Marie Terezie.
Na pocátku roku 1733 se císar zapletl do války s Francií. Konflikt trval celé dva roky. Do této války bylo zataženo také Lotrinsko, které melo pripadnout Francii a tak se Francie rozhodla, že bud jim František vydá Lotrinsko a nebo nikdy neuznají pragmatickou sankci. Císar i Fran- tišek Štepán stáli pred velkým problémem. Dustojní poradci Karlovi VI. radili, aby provdal svou nejstarší dceru, Marii Terezii, za mocného panovníka a navrhovali mu i jiné, jen aby Františka Štepána nedal jako budoucího manžela, ale císar dal na štestí své dcery (to v té dobe nebylo zvykem). A tak dal František Štepán Lotrinsko Francii a stal se místodržícím v Prušperku.
Dne 31.1.1736 požádal vévoda Lotrinský oficiálne císare o ruku Marii Terezii. Vše se konalo ve velkém podle španelské dvorské etikety na vídenském sídle v Hofburgu, kam František prijel doprovázen svými poddanými. Na znamení souhlasu pripnula matka Marii Terezii na hrud diamanty zdobené miniaturami budoucího manžela.
Svatba se konala 12.2.1736. Avšak než se vzali podepsali revers, že se vzdávají trunu. To kdyby se Karel VI. dockal mužského dedice. Velká svatba to vubec nebyla, protože si to nepráli jak rodice tak ani mladý pár. Tím prišel o zábavu vídenský lid. Svatba se konala za hradbami Hofburgu a svatební obrad v augustiánském kostele……
František I. Štepán Lotrinský











Královna na trune

Štepán Lotrinský to nemel lehké. Pro vídenský lid byl cizinec. Politicky byl bezmocný. Nejdrív ho chtel císar jmenovat generálním guvernérem rakouského Nizozemí, ale nikdy se jim neuskutecnil. Poté ho poslal na vojenské pole do války mezi Tureckem a Ruskem. Tam ta- ké nevynikl. A tak vídenský lid spoléhal už jenom na to, že jim mladý pár dá alespon dedice. V prvních trech letech manželství mu Marie Te- rezie dala místo syna tri devcátka Marii Alžbetu (1737/1740), Marii Annu (1738/1789) a Marii Karolínu (1740/1741). František tak klesl u Vídenáku na nulu. Kvuli manželovi byla zoufalá i Marie Terezie. Císar ho jmenoval clenem „tajné konference“, nejvyššího poradního a vlád- ního orgánu monarchie, kde nahlédl do problému mnohonárodní ríše.
Mezitím zemrel poslední toskánský vévoda. Císar této príležitosti využil a poslal manželský pár do Florencie. Dorazili tam v lednu 1739 a obyvatelstvo je uvítalo s jásotem. Marie Terezie si brzy získala srdce Florentanu. František Štepán podporoval rozvoj obchodu a remesel, za- vedl i nekolik humanitárních opatrení. Avšak po ctyrech mesících se vy- dali zpátky domu.
První ctyri roky byly pro manželé hodne težké, ale objevily se ta- ké chvilky štestí, spokojenosti a radosti.
Marie Terezie byla jako mladá žena i jako panovnice zajímavá tím, že mela ohromnou chut do života. Byla prirozená, otevrená a prí- mocará. Mela ráda „karusely“, jakýsi druh turnaju, pri nichž mohla di- vákum ukázat svou telesnou zdatnost. V tehdejší dobe to bylo nevídané a tak se to neobešlo bez kritiky.
Emanuel Silva-Tarouca byl portugalský hrabe a vynikl v mentoro- vání. Ucil Marii Terezii jak si má organizovat život a podrizovat se dvorské disciplíne. Podle vlastních slov spocívala jeho úloha: „ Aby jí bez rozpaku ríkal, kde chybuje, a otevrene jí sdeloval, jaké její povahové nedostatky vypátral“.
Tarouca byl celých tricet let poradcem panovnice a ona dovedla ocenit jeho moudrost a spolehlivost jeho názoru, i když je vždy nedba- la. O jejich rozhovorech nezustaly žádné záznamy. Tarouca zanechal po celou dobu duveru k Marii Terezii, pro kterou byl vždy „Mon ami intime et ministre particulier“, tedy duverný prítel a mimorádný mi- nistr.
Za jeho pomoci sepsala a sestavila denní rozvrh, kterému se pri- zpusobila. Stálo tam: „Ve všední dny vstát v pul šesté, oblíknout se, vyslechnout mši, dve hodiny duchovní cetba do pul osmé, od 9 do 12 audience ministru, ve 12 hodin deti, ženy a ostatní, v 1 hodinu obed, do 3 zábava nebo odpocinek, ve 3 hodiny ctení motliteb za zemrelé, od 4 do 6 hodin úradování, psaní nebo audience, v 6 hodin ruženec, potom do 9 hodin psaní, konverzace, procházka, tiché zábavné ctení, v nedeli od 5 do 10 vecer audience“, vše bylo napsáno ve špatné nemcine.
František Štepán se prizpusobil rozvrhu své ženy, i když nemel rád tanec. Jeho oblíbenými zábavami byl lov, hry a divadlo.
Dne 20. ríjna 1740 prišla necekaná a rychlá smrt Karla VI. Pitva prokázala „prudký zánet jater, který zasáhl i žaludek, také ve žlucníku bylo nalezeno nekolik kamenu, z nichž jeden mel být velký jak holubí vajícko. Játra a slezina byly ponekud ztvrdlé, ostatní útroby však byly ješte v dobrém stavu“. Tato pitva ukazuje, že nejde o otravu houbami, svedcí o cirhóze. Po tri dny byla nabalzamovaná mrtvola vystavena v Hofburgu ve Vídni. V oficiální zpráve cteme: „ Jeho císarské Veli- censtvo leželo ve španelském cerném plášti s parukou a kloboukem na hlave a s kordem po boku, pod cerným sametovým baldachýnem, na tri stupne vysokém smutecním loži, potaženém zlatem a stríbrnými štucky a obklopeném stríbrnými svícny s horícími voskovicemi. V nohách pos- tele stál stríbrný krucifix. Po obou stranách mrtvého spocívaly na cty- rech zlatých poduškách císarská koruna, ríšské jablko, žezlo, španelská koruna se zlatým rounem,uherská a ceská královská koruna a arcivé- vodský klobouk. Stranou císarské mrtvoly, v nevelké vzdálenosti od ní, stály ve stríbrném pozlaceném poháru srdce a jazyk, a hned vedle to- hoto poháru byla kovová urna s císarovým mozkem, ocima a vnitrnost- mi, pricemž byly urna i pohár prikryty cerným taftem.“
Ctvrtý den po smrti se konal pohreb. Pohár se srdcem a jazykem odnesli dva komorí do loretánské kaple augustiniánského kostela, kovo- vá urna s vnitrnostmi byla uložena ve Svatoštepánském chrámu. Smu- tecní pruvod ke kapucínské krypte zacal vecer a do krypty byla uložena provizorní drevená rakev. Tuto drevenou rakev pak po dvou letech vlo- žili do nádherného, mezitím zhotoveného sarkofágu. Protože se však Marii Terezii nezdál pro jejího otce dost skvostný, dala jej dále vyzdo- bit: sarkofág byl postaven na podstavce v podobe lva, vršek byl vyydo- ben korunami a na postranní stenu byl umísten reliéf s bitevními scé- nami. Teprve dvanáct let po smrti císare Karla VI. byl sarkofág defini- tivne dokoncen a nabyl podoby odpovídající císarovu stavu.
Smrt Karla VI. zmenila životní styl Marie Terezie. Najednou bylo její mládí pryc. Musela nastoupit na trun a vládnout. Byl to sice težký
zacátek, ale Marie Terezie se nemínila vzdát dedictví a 13.3.1741 po- rodila tolik ocekávaného dedice Josefa II. V prubehu let se stala korpu- lentnejší, težkopádnejší, vládychtivejší, netrpelivejší a prísnejší v otáz- kách morálky a ve výchove svých detí. Stala se z ní Magna Mater Aust-rial, matka, která všechno rídila, urcovala, ovládla.
I když byl František I. Štepán spoluvládce Marie Terezie a císar rímsko-nemecký, takže stál výše než jeho manželka, presto do niceho mluvit nemohl. A tak se mírný, inteligentní, ale ne príliš vzdelaný, v pohodlí milující a nenárocný císar nechal „odsunout na vedlejší ko- lej“, kde se venoval svým zálibám. Zabýval se alchymií, mineralogií, sbíral medaile, bavil se svobodným zednárstvím, pestoval kvetiny, sbíral mince, jezdil na hony, chodil do divadla a venoval se správe svých soukromých statku.





Válka o rakouské dedictví
( 1740 – 1748 )

Ve svých 23 letech musela nastoupit Marie Terezie na trun. Otec jí zanechal prázdnou pokladnu a slabé vojsko. Její pocátecní slabosti využil mladý pruský král Friedrich II., který se práve ujal vlády. Po svém otci zdedil silné vojsko, sporádané finance a dobre fungující ad- ministrativu. Nabídl Marii Terezii svou vojenskou politickou, prípadne i financní pomoc, ale za odmenu chtel Slezs- ko. A tak vyslal 16.prosince 1740 armádu na slezské území. Marie Terezie byla zaskoce- na. Vždyt Friedrichovi diplomaté ji porád ujištovali, že král je ochoten jí pri potížích pomoci.
Na záchrannou akci do Slezska poslala královna nerozhodného a neschopného ge- nerála Neipperga, který se ocitl ve vezení v boji proti Turkum. Neipperg pak v prosto- ru Olomouce a Šternberka poskládal cosi, co vzdálene pripomínalo vojsko. Do pole se mu povedlo postavit 23 chatrných pechot- ních a jezdeckých pluku, jež provázelo 19del, což bylo smešné, protože Prusko vynikalo práve údernou silou artilérie.
Friedrich II. Veliký K tomu všemu se vojsko dostavilo s více než 3-mesícním zpoždením a bylo naprosto chabé.
Po úspeších Friedricha II. schválil Ludvík XV. v breznu 1741 návrh na rozsáhlou financní i vojenskou pomoc Bavorsku. Karel Albert, bavor- ský kurfirt, se ucházel o titul rímsko-nemeckého císare a ceského krá- le. S pomocí Belleiského, který zahájil horecnou diplomatickou aktivitu s cílem prosadit ho a vytvorit silnou protihabsburskou koalici. Zájmu Francie ovšem neodpovídal prechod celého rakouského dedictví do ru- kou bavorského kurfirta a proto francouzská politika podporovala všechny plány na rozdelení dedicných zemí. Pro sebe si chtela získat rakouské Nizozemí.
Když Marie Terezie porodila 4 díte, tedy Josefa II., chtel Neipperg oslavit jeho narození tím, že k nohám panovnice složí válecné vavríny. To, co však 10.4.predvedl u Molvic na Odre v centru Slezska, bylo spíše karikaturou bitvy. Plán bitvy u Molvic.
Poté získal Fried- rich pevnosti Breha Nisu, Svídnici a Kladsko – vlastne asi 90% slezského území.
Nestability v rakouské ríši využili dva sousedé monarchie, Bavorsko a Sasko, kterí byli podporo- váni a inspi- rováni odvekým neprítelem Habsburku, Francie. Situace se vyjasnila, jakmile se triumvirát dohodl na úderu. Friedrich II. se pridal k útocníkum. A se svými mocenskými zájmy v Itálii se prakticky soucasne prihlásilo i bourbonské Španelsko.
Francie vystoupila s požadavkem privtelení habsburského Nizozemí (dnešní Belgie).Španelsko doufalo, že se zmocní habsburských držav v Itálii, zejména Milánska a Parmy. Vrcholem rozpínavosti však byly drze vznesené nároky Bavorska, Saska a Pruska, mírící na komplex historických zemí Koruny ceské. Bavorský kurfirt požadoval pro svou wittelsbašskou dynastii Cechy i s Prahou a královským titulem. Saský kurfirt se mínil spokojit s územím Moravy a nove zrízeným titulem „moravského krále“.Hohenzollernské Prusko si vyminovalo trvalý zábor anektovaných i dalších, dosud nedobytých cástí Slezska.
Tak znely ultimativní požadavky smlouvy, kterou 14.zárí 1741 po- depsala protihabsburská koalice ve Frankfurtu nad Mohanem. Marii Terezii mela být ponechána jen východní cást rakouských alpských ze- mí a Uhry.Tak se dohodli rucitelé pragmatické sankce, tedy státy, které svého casu slíbily císari Karlu VI. mírumilovne respektovat nástupnictví Marie Terezie cili dedení po preslici, jež bylo ne-li hlavním, tedy nejak- tuálnejším obsahem oné listiny. Necelý rok po císarove smrti byla prag- matická sankce pro její garanty nebožtíkem také. Státoprávnímu celku Koruny ceské hrozila zkáza. Mel být rozdelen do trí segmentu, v bu- doucnu na sobe nezávislých. Náš stát mel být vymazán z mapy Evropy, to by znamenalo i brzkou zkázu národní. Národ mohl spatrovat útocište jedine v habsburském Rakousku.
Dne 25.cervna 1741 byla Marie Terezie korunována uherskou krá- lovnou v Prešpurku.
Koncil cervenec 1741, když zacala drsná operace, v níž hrál roz- hodující úlohu cas. Bavorská armáda obsadila Pasov a chystala se do nitra Horních Rakous, ale to už jí od západu spechaly na pomoc fran- couzské posily. V pulce zárí 1741 byl obsazen Linec.Bavori ted mohli postupovat podél Dunaje až k Vídni a také o tom zprvu uvažovali. Marie Terezie nevedela, odkud vzít síly, jež by hrozbe dokázaly celit. Dvace- titisícová Neippergova armáda byla vázána pri slezských hranicích.
U Plzne stálo asi pet pluku jízdy knížete Lobkovice, ale tím to skoncilo – zbývající jednotky byly daleko, v Itálii, na Balkáne, v Belgii.
Friedrich II. primel Marii Terezii k tajné dohode – ona bude sou- hlasit s predchozí anexí, dokonce vydá Prusku i cást Horního Slezska až k rece Nise, a on v jejím novém konfliktu zachová až do konce neutra- litu. Když se to dozvedel Karel Albrecht, že pruský král uzavrel 9.ríjna v Klein–Schnellendorfu tajné prímerí, rozhodl se táhnout na Prahu.
24.ríjna 1741 prekrocily hlavní síly neprítele Dunaj a vnikly pres Vyšší Brod do Cech, aby brzy nato obsadily Ceské Budejovice.
Vpád do Cech byl peclive pripraven. Z jihu se valili Bavori, od zá- padu pres Plzen – Francouzi, ze severozápadního smeru, z Falce, Saso- vé. Behem nekolika dnu se spojili pred Prahou: na Zbraslavi, na Bílé ho- re, v Tróji se jich sešlo padesát, možná šedesát tisíc. Duležité výšiny v okolí Prahy – Vítkov, Šibenicní vrch, Letná, Bílá hora, postrádaly opevnení a tak nabízely protivníkovi ideální stanovište pro delostre- lectvo. To byla vážná slabina Prahy jako pevnosti. Ohromnému vojens- kému seskupení celila pouze trítisícová mestská posádka, která mobili- zací domobrany a studentských legií vzrostla asi na sedm tisíc mužu. Pomalu sto roku už nikdo na Prahu nezaútocil a ted nebyla na útok pri- pravena.Pocátkem listopadu prekrocila francouzsko-bavorská vojska ceské hranice a smerovala do stredu zeme, kam zároven postupovala od severu armáda saského kurfirta. V noci z 26. na 27.listopadu slabe hájené hlavní mesto Cech padlo do rukou Bavoru a Sasu. Pokusili se prekonat hradby a povedlo se jim to až na Brusce u Nové brány. Karel Albrecht, ubytovaný v brevnovském kláštere, obdržel zprávu, že se Praha vzdala.
Marie Terezie byla opet tehotná, prožívala težké chvíle, ale ne- vzdávala se tak snadno jako Ceši. „Predsevzala jsem si všechno vsadit do hry a treba i všechno ztratit, abych zachránila Cechy,“ psala kanclé- ri hrabeti Kinskému v prosinci 1741. „Tak tedy je ted Praha ztracena a dusledky budou tím horší, že nikdo není s to obstarat živobytí pro vojs- ko ani na tri mesíce. Nebot ocekávat cokoliv z Rakous, na to není ani pomyšlení, a z Uher je to porád nejisté. Ted konecne, Kinský, nastal okamžik, kdy je treba projevit snahu, aby tato zeme zustala zachová- na, a s ní i titul královny, nebot bez toho bych byla jen chudou knež- nou. Mé rozhodnutí je pevné. Vše se musí vsadit do hry a treba i obe- tovat, aby byly Cechy pro mne zachovány, a k tomuto cíli musí smero- vat Vaše úsilí, Vaše opatrení. Všechny moje vojska, všichni Uhri at jsou radeji zniceni, než bych neco takového pripustila…“
7.prosince 1741 se okupant Cech, Karel Albrecht, nechal provolat „z boží milosti králem ceským“ jako Karel III.19.prosince mu ve Vladis- lavském sále slavnostne holdovalo nekolik set príslušníku šlechty, rytí- ru, meštanu, prelátu a panovníku. Pocátkem r.1741 se pak odebral do ríše, kde zápas o císarský trun skoncil 24.ledna vítezstvím bavorské kandidatury. V prubehu ledna osvobodila habsburská armáda okupované oblasti Horního Rakouska vcetne Lince a Pasova. Vzápetí vpadla do Ba- vorska. Friedrich II. obsadil témer celou Moravu. 17.kvetna 1742 se musel však stáhnout do východních Cech, kde se mu podarilo porazit Karla Lotrinského v bitve u Chotusic. Utkaly se zde rakouské a pruské síly. Bitva stála celkem 11 000 životu. Habsburská armáda ve vlastním stretnutí prohrála. 11.6. uzavrela Marie Terezie s Bedrichem II. dílcí mírovou smlouvu ve Vratislavi, v níž byla nucena prenechat pruskému králi Kladsko a témer celé Slezsko s výjimkou Tešínska, cásti Opavska, Krnovska a Niska.
12.5.1743 probehla ceská korunovace Marie Terezie v chrámu sv. Víta v Praze.
Hned roku 1744 musela nasadit opet všechny síly k vypuzení prus- kých vojsk z Cech. Roku 1745 byl František Lotrinský zvolen nemeckým císarem.
Teprve roku 1748, po dlouhých bojích v západní Evrope a v severní Itálii, byla v Cáchách (Aachen) uzavrena poslední kapitola války o ra- kouské dedictví, jež byla v první rade konfliktem o zeme Koruny ceské. Habsburská vojska dosáhla výrazných úspechu proti Bavorsku a Francii a proto vpadlo Prusko v srpnu 1744 do ceských zemí po druhé. A tak za- hájilo 2.slezskou válku. Po vítezství u Hohenfriedbergu, Zárova a Kesseldorfu si vynutilo mírem dráždanským, který byl uzavren 25.12.1745 a potvrdil odstoupení Slezska Prusku. Pruský král Fried-
rich II. uznal volbu Františka Štepána Lotrinského rímsko-nemeckým císarem.























Korunovacní hostina na pocest císare Františka I. Štepána ve velké Rímské síni ve Frankfurtu nad Mohanem 4.ríjna 1745.










První reformy


Po zkušenostech Marie Terezie z války se z ní stala zralá, ostrílená žena. Uvedomila si, že musí zmenit vnitrní konsolidaci, v komplexní promene správy, ekonomiky i vojenství. Devet následujících roku využi- la k rozvinutí reforem. Obklopila se novými lidmi. Zahranicní politiky se ujal hrabe Václav Antonín Kornic. Promeny armády hrabe Leopold Josef Daun. Reformu financí, danového systému, státní správy a dalších sou- visejících sfér zacal uvádet Bedrich Vilém Hauguritz.
Hauguritz byl slezský zbohatlík, clovek velmi nepríjemný, ovšem neobycejne schopný a pracovitý. Marie Terezie ho požádala, aby nalezl zpusob, jak získat prostredky na vydržování armády. Jeho návrhy byly u vídenského dvora privítány s aplausem.
Behem r.1748 se podarilo primet stavovské snemy ceských i ra- kouských zemí k tomu, aby povolily nové úrady, zprvu zvané „zemské deputace“, brzy „ zemské reprezentace a komory“. Jejich nadrízený orgán byl ustaven ve Vídni jako „tajná dvorská komise“.
Ceská dvorská kancelár sídlila ve Vídni a predstavovala ministers- tvo pro Ceské království. Skrze tuto instituci proudily príkazy vídenské- ho dvora do Cech. Toto usporádání však r. 1749 bylo zrušeno.
Poté byly zrízeny dva nové správní úrady, tzv. Direktorium pro veci politické a financní a Nejvyšší soudní dvur.
Hauguritzova reforma zasáhla i regionální stupen rízení, Cechy byly rozdeleny do 16 kraju, Morava na 6 a zbytek Slezska na 2.
Když skoncila válka o rakouské dedictví bylo jasné, že se habsbur- kové nesmírí se ztrátou Slezska. A tak se pruský král Bedrich II. pripra- voval k novému stretnutí. Uzavrel s velkou Británií smlouvu ve West- minsteru……
František I.Štepán s Marií Terezií a detmi kolem r.1750 ve Vídni.
Sedmiletá válka

Hlavním predstavitelem úsilí o novou orientaci zahranicní politiky se stal moravský hrabe Václav Kornic, který mel sjednat koalici s Rus- kem a dokonce i s Francií. Roku 1756 byla uzavrená obranná smlouva mezi Pruskem a Anglií. Ješte téhož roku byla dojednána francouzsko-rakouská smlouva.
Friedrich II. zaútocil a necekane, 26. srpna 1756, vpadl do Saska a odtud do Cech. Habsburská armáda vyrazila na pomoc Sasku a byla po- ražena Pruskem u Lovosic 1. ríjna 1756.
Prusum se v dubnu r. 1757 povedlo ctyrmi proudy znovu vniknout do Cech a bez odporu postoupit až k hlavnímu mestu. V bitve u Šterbo- hol 6. kvetna rozprášil Friedrich II. habsburské vojsko a pristoupil k ods- trelování pražských mest z del. 17. cervna se povedlo druhé habsburské armáde pod vedením Leopolda Dauna porazit pruského krále u Kolína. Tento den se stal nejen „znovuzrození habsburské monarchie“, ale pri- nesl i vysvobození Prahy z neprátelského obležení.
Habsburská armáda obsadila Slezsko, ale nedokázala si je udržet. Roku 1757 zasáhla do boje i ruská vojska. Spolu s rakouskými silami zví- tezila nad Prusy 5.8.1758 u Kunnersdorfu. Prusko se r. 1759 znovu sna- žilo zaútocit, ale byli zastaveni pred olomouckou pevností a po porážce u Domašova nad Bystricí. A tak museli Prusové vyklidit severní Moravu.
Válka pokracovala hlavne na pruském a saském území, nevyhnula se však ani Cechám a Morave, jejichž území bylo zasaženo pruskými vpády v r. 1758, 1759 a 1762.
Na pocátku r. 1759 vstupovala sedmiletá válka do druhého obdo- bí, charakterizovaného vystupnovaným úsilím habsbursko-rusko-fran- couzského bloku o rozdrcení Pruska.
Po smrti Alžbety Petrovny r. 1762, ruské carevny, nastoupil na trun car Petr III., velký obdivovatel Bedricha II. a okamžite uzavrel mí- rovou smlouvu s Pruskem. Prusko–ruská aliance netrvala dlouho, nebot v cervenci nastoupila na trun Katerina II. a zrušila ji, mír však zustal v platnosti.
Dne 10. února 1763 byla v Paríži podepsána mírová smlouva mezi Francií, Španelskem a V. Británií a o pet dní pozdeji se staly signatári mírové smlouvy na zámecku Hubertusburg nedaleko Lipska habsburská monarchie, Prusko a Sasko. Sedmiletá válka prinesla zisk predevším An- glii, jež se zmocnila francouzských kolonií v Severní Americe, v Africe a Indii a zajistila si úplnou nadvládu na mori. Ceským zemím prinesla jen zpustošení, rust berních povinností a úbytek pracovních sil, zpusobený rekrutýrkami a epidemiemi.

Povinná školní docházka

V monarchii zacala prevládat nemcina a to jek na školách, tak na úradech, což ceská inteligence težce nesla. Marie Terezie lépe psala a vyjadrovala se ve franštine než v nemcine, její psaní nemecké projevy se hemžily pravopisnými chybami – tehdejší mocenská elita byla vycho- vávána univerzalisticky, anacionálne, vnímala jazykové otázky proste zcela jinak, méne intenzivne a spíše kosmopolitne.
Mezi nejduležitejší reformy tereziánské éry náležela komplexní reforma školství. Už pred reformou fungovalo v šestnácti Ceských kra- jích asi 1 500 škol. V druhé polovine 18. století však školství zacalo za-
ostávat. Za prvé vinou válek a nedostatek financí a za druhé, protože nemelo jasnou koncepci a jednotné rízení. Školy nejnižšího stupne byly závislé na feudální vrchnosti a konšelech ve mestech. Vyšší vzdelání pak ovládali jezuité, pedagogové, kterí byli nárocní a zkušení, také prísní, konzervativní a scholastictí. Neexistovaly ucitelské ústavy. Na vsích bežne pusobili vysloužilí vojáci, kterí umeli sotva císt a psát, a když dovedli násobit a delit byli považováni za nadprumerne kvalifiko- vané.
Marie Terezie pozvala do zeme významného reformátora pruské- ho školství, pedagoga a biskupa ze slezské Záhane Johanna Ignáce Fel- bigera, aby sledoval opatrení na podporu studií. Tento muž, proslulý svou tzv. písmenkovou a tabulkovou metodou výuky, prijel do Vídne ro- ku 1774 a v prubehu pripravil Všeobecný školní rád. Ten byl vydán 6.prosince 1774. Toto datum mužeme považovat za pocátek povinné školní docházky u nás.
Felbigerova reforma zavádela tri nové typy škol. Školy triviální ty byly zrízeny všude, kde žilo 80 až 100 detí. Deti v nich mely získat zá- kladní znalosti. Hlavním predmetem zustávalo náboženství.
Vyšší stupen základního vzdelání poskytovaly trojtrídní, pozdeji ctyrtrídní hlavní školy, zrizované v krajských mestech.
Tretím typem škol, zrizovaných pouze v hlavních mestech byly tzv. školy normální. Reforma se dotkla i tradicního typu drívejších vyš- ších škol latinských ( gymnázií ). Tyto školy rídili jezuité a jejich rád byl zrušen r. 1773. Gymnaziální studia zahrnovala 3 trídy gramatické, 2 hu- manitní plus 2 roky filozofické prípravy.
Od r. 1775 nastal prudký rozvoj nižšího školství. Pred r. 1790 bylo triviálních škol v Cechách 2 601.Do škol docházelo asi jen 75-80 % detí.
Reformy vysokoškolského studia zacaly už ve 40 létech. Byly spo- jeny se jménem porodníka, osobního lékare Marie Terezie a její rodiny Gerharda van Swietena. Promoce zacaly být organizovány každorocne, ale i nadále se doktoráty udelovaly výhradne katolíkum. Na medicíne se zacaly ucit predmety dríve neznámé jako chemie, fyzika, matematika, botanika. Univerzity se postupne zacaly zabývat vedeckým bádáním a tak se vlastne promenily v první oborové vedecké ústavy.
V r. 1784 bylo rozhodnuto, že se prázdniny posunou ze zárí a ríjna na cervenec a srpen. V témže roce také placení škol. To bylo pro nek- teré rodiny velkým bremenem, ale casem pochopili, že kladné stránky školských reforem presahují nad zápornými.




Sedláci u Chlumce


Roku 1775 byly kraji, které se mely zúcastnit selského povstání, instruovány a rízeny tzv. „ selským gubernem“, regulérní povstaleckou vládou. Povstání melo vyvrcholit 16. kvetna v Praze.
Od r. 1765 se zacalo ríkat, že spoluvladar Marie Terezie Josef II., chystá vydat „ zlatý patent“, jímž bude nevolníkum udelena svoboda. Robotní reforma probíhala ve zmatcích a tak nebylo divu, že se zrodila nová fáma a uvedla selský lid do masivního pohybu.
Boure vypukly na nekolika panstvích soucasne. A to v severový-
chodních a severních Cechách, odtud se rozšírily do vnitrozemí – Trut- nov, Broumov, Náchod, Smirice.
Na vesnicích se rychle rozkrikla fáma, že Josef II. vydal „ zlatý patent“ a svobodu jim zamlceli. A tak o dva dny pozdeji už houfy chla- pu s holemi, cepy a kosami križovali radou panství. 24. brezna 1775 se dostalo nekolik skupin až k branám Prahy. Burici byli zastaveni císarský- mi jízdními a pechotními jednotkami, aby rešili konflikty po dobrém. Na nekolika místech se to bohužel nepodarilo…
K prvním malérum došlo vesmes na severovýchode zeme. Sedláky vedl student Chvojka, který napsal revers a tak ho lidé meli za „sedlác- kého generála“. „ Selským císarem“ byl nazýván rtynský rychtár a hos- podský Antonín Nývlt.
U Chlumce se žádná bitva nekonala. 300-500 sedláku se jen po- koušelo dostat do zámku, aby si vymohli podpis k potvrzení. Poprvé se stret obešel bez krve. Podruhé bylo 74 nevolníku zajato, 2 zastreleni a 2 utonuli. Nejhorší bylo tretí stretnutí. To bylo 211 mužu zajato, 5 mu- žu zabito, 3 utonuli a 4 ranení zemreli ve vezení.
Takhle nejak probehlo velké selské povstání. Muži, co byli zajati, dostali karabácem. Chvojka pracoval tri a pul mesíce na stavbe splavu nekde u Pardubic a pak se vrátil domu. A Antonín Nývlt si odsedel pár mesícu, poté se vrátil a ve spokojenosti dál cepoval své pivo…



Matka a syn


Marie Terezie byla po dve desetiletí leckde v Evrope obdivována pro svou principální, zmužilou, až ponekud neženskou obranu dynastie i ríše, nejen pro pružnou mezinárodní politiku, ale také pro ženské puva- by, ztepilost, eleganci a aristokratický šarm. Najednou zacala premýš- let o tom jak by zaucila svého prvorozeného syna Josefa vládnout. A to byl fakt, který signalizoval, že císarovna zacíná stárnout.
Mnohonásobné materství musel samozrejme poznamenat její zjev. Po posledních detech se Mariiny rysy postupne zaobli-ly a trochu jí zacaly otékat no-hy. Od narození šestnáctého dítete, už znovu neotehotnela. Prechod ji zaskocil ponekud predcasne. S nadváhou mela sta-rosti cím dál vetší.
Po roce 1763, po tretí neús- Josef II.
pešné válce o Slezsko se dostavily deprese z draze zaplacených vojens-kých neúspechu i pocity životního vystrízlivení a jakési prázdnoty.
V roce 1764 se císarovna dockala zadostiucení. Díky mírovým do- hodám s Hubertusburgem ( konec sedmileté války ) se mohla tešit z ko- runovace triadvacetiletého Josefa na rímskonemeckého císare.
Bavorští Wittelsbachové byli pred vymrením. A tak Marie Terezie nutila Josefa, aby si vzal vévodkyni Josefu Bavorskou.Priclenení boha-tého a mocného vévodství k habsburské monarchii by mohlo být více než dostatecnou náhradou za Slezsko. Josefa Bavorská, nehezká a star-ší, s Josefem II. by tvorili geniální partii. Vzdorný, ale prece jen posluš- ný syn souhlasil a zacátkem r. 1765 si ošklivou nevestu vzal. Za dva roky poté Josefa zemrela na neštovice.
Náhle a necekane zemrel František I. Štepán Lotrinský. Ráno 18.srpna byla Marie Terezie znepokojena, nebot její manžel velice špatne spal „pro tlak na prsou a návaly“. Po vecerní návšteve divadla šel s Josefem dlouhou chodbou k obytným komnatám. Po chvíli se zas-tavil a oprel se hlavou o zed. Josef se ho zeptal jestli mu není špatne, ale on odpovedel, že ne. Snažil se neupadnout a tak se chytil dverí, ale to se mu nepovedlo. Josef, který k nemu pribehl, ho vcas zachytil. Byla privolána pomoc a císar byl odnesen do nejbližší postele. Když prišli lé-kari, císar už neprojevoval známky života.
Mrtvola byla otevrena, nabalzamována a dopravena lodí po Innu a Dunaji do Vídne.
František I. Štepán Lotrinský a Marie Terezie jsou pochováni v nádherném dvojitém sarkofágu v kapucínské krypte.
V jediném okamžiku se zmenil její dosavadní život. Dala si ostrí-hat dlouhé vlasy. Šperky rozdala detem, garderobu dvorném dámám. Až do konce života nosila už jen cerné šaty, na hlave vdovský cepec a kolem krku zavesila leda perly, symbol smutku.
V roce 1767 prodelala Marie Terezie pravé cerné neštovice. Ne-moc trvala od 23.kvetna do 14.cervna a Marie Terezie ji prekonala. Od té doby se, ale její zdraví zhoršovalo.
Mladý Josef chtel prosadit další nové reformy, ale o tom nechtela matka nic slyšet. Už nechtela žádné zmeny. Josef toužil ucinit konec náboženskému pronásledování a zrušit nevolnictví. A tak vznikly pri dvore dve strany. Pozdeji však Marie Terezie na nejaké drobnosti pri-stoupila.


Marie Terezie a Josef II.

Smrt Marie Terezie


Na podzim r. 1780 se u Marie Terezie objevily potíže a silný kašel. Lékari se domnívali, že jde o rychlý postup plicní vodnatelnosti. Císa-rovnin stav se rychle zhoršoval. Za nekolik dnu se hovorilo o beznadej-ném stavu.
Život Marie Terezie skoncil 29.listopadu 1780. Lékarská diagnóza znela: „vodnatelnost“, „katar“, a „zápal plic“. 3.prosince 1780 se oci-tla vedle svého muže. Dožila se šedesáti trí let.
O posledních hodinách Marie Terezie zanechala její nejstarší dce-ra podrobnou zprávu: „Noc na osmadvacátého byla strašná. Ve ctyri hodiny ráno pro nás prišli se zprávou, že matka prijme poslední poma-zání a preje si rodinu ješte videt. Dostavili jsme se všichni a spíše mr-tví než živí kleceli kolem ní. Sedela ve svém kresle, na hlave mela ce-pec a na sobe hnedý pánský župan, který stála nosila a v nemž také zemrela. Ten jsem po její smrti koupila a nyní jej ctím jako relikvii“ …
Svet ve chvíli císarovniny smrti zustal lhostejný. Nekolika denní smutek u Vídenanu se stal pouhou narízenou formalitou. Ale jeden z nej-krásnejších výroku, který se jí po smrti dostal, pochází od jejího nejstaršího soka Friedricha II. 6.ledna napsal: „Delala cest svému tru-nu a svému rodu; válcil jsem s ní, ale nikdy jsem nebyl jejím nepríte-lem“.


Sarkofág Marie Terezie a Františka I. Štepána.
Deti Marie Terezie


· Marie Alžbeta (1737-1740)
· Marie Anna (1738-1789)
· Marie Karolína (1740-1741)
· Josef (1741-1790)
· Marie Kristina (1742-1798)
· Marie Alžbeta (1743-1808)
· Karel Josef (1745-1761)
· Marie Amálie (1746-1804)
· Leopold (1747-1792)
· Karolína (1748)
· Johanna Gabriela (1750-1762)
· Marie Josefa (1751-1767)
· Marie Karolína (1752-1814)
· Ferdinand (1754-1806)
· Marie Antonie (1755-1793)
· Maxmilián (1756-1801)






















Obsah

Habsburci ………………………………………… 2
Karel VI. …………………………………………… 2
Marie Terezie-detství ……………………… 3
Láska jako trám ……………………………… 4
Královna na trune …………………………… 6
Válka o rakouské dedictví ……………… 8
První reformy ………………………………… 13
Sedmiletá válka ……………………………… 14
Povinná školní docházka ………………… 15
Sedláci u Chlumce …………………………… 16
Matka a syn ……………………………………… 17
Smrt Marie Terezie …………………………… 19
Deti Marie Terezie …………………………… 20
Použitá literatura ……………………………… 22


























Použitá literatura


Toulky ceskou minulostí 5; Petr Hora-Horejš; Baronet & Via Facti 1996

Lexikon ceských panovnických dynastií; Jaroslav Cechura, Jirí Mikulec, František Stellner; Akropolis 1996

Prehled dejin Ceskoslovenska ½ [1526-1848]; dr.Pavol Hapák a kolektiv autoru; Academia 1982

Dejiny zemí koruny ceské II.; Pavel Belina a kolektiv autoru; Paseka 1993

Dcery Marie Terezie; Friedrich Weissensteiner; Ikar Praha 1995

Nemoci Habsburku; Hans Bankl; Brána 2000

CD-R:Diderot 2001

CD-R:Kronika lidstva



Diskusia

Buď prvý, kto sa vyjadrí k tomuto príspevku (0)

Podobné dokumenty

Názov práce Dátum A4 Slová Hodnotenie
 
cz Marie Terezie 27. 3. 2008 4272 2.9 869
 
cz Marie Terezie 25. 1. 2010 4506 3.9 1227
 
cz Marie Terezie 10. 4. 2011 4580 5.3 1828
 
cz Marie Terezie 16. 9. 2008 3843 3.1 1001
 
cz Marie Terezie 3. 2. 2010 4191 7.9 2546
 
sk Reformy Márie… 3. 12. 2008 3970 1.7 448
 
cz Marie Terezie 13. 3. 2009 3447 1.2 393
 
sk Urbariálne reformy… 7. 2. 2017 2198 -- --
 
cz Rieder, Heinz -… 7. 3. 2010 3347 1.0 335
 
cz Pragmatická sankce… 22. 4. 2010 4864 9.3 2958