NAJVÄČŠIA DATABÁZA
ŠTUDENTSKÝCH REFERÁTOV NA SLOVENSKU

Nájdi si dokument, ktorý potrebuješ v inom jazyku: SK CZ HU

Celkom referátov: (12579)

Jazykové kurzy, štúdium a pobyty v zahraničí
Prihlásenie Prihlásenie Registrácia
Pridaj svoju prácu

Referát Marie Terezie

Odoslať známemu Stiahnuť Nahlásiť chybu Buď prvý, kto sa vyjadrí k tomuto príspevku (0)

Doplnkové informace o referáte:

Oblasť:Dejepis

Autor: antiskola@antiskola.eu

Počet slov:1001

Počet písmen:5,617

Jazyk:Český jazyk

Orient. počet strán A4:3.12

Počet zobrazení / stiahnutí:3865 / 30

Veľkosť:6.53 kB

Matka Marie Terezie, Alžbeta Kristina Brušnovicko-Wolfenbütelská nemohla po osm let otehotnet. V roce 1716 se jí konecne narodil syn, korunní princ Leopold Jan Josef. Leopold brzy po své smrti zemrel. 13. kvetna 1717 se ,,bílé Líze“ narodila dcera. Byla pokrtena vodou z Jordánu, pojmenovali ji Marie Terezie Valpurga Amálie Kristina. Alžbeta potom porodila ješte další dve dcery. Karel IV. se zacal bát , že nebude mít další potomky… Proto se dal do prosazování pragmatické sankce. Povedlo se mu to a Rézinka-Reserl byla jmenována korunní princeznou.

Plavovláska s kouzelne modrýma ocima se brzy stala miláckem Vídne. Byla spontánní, roztomilá a neostýchavá. Karel VI. Porád doufal, že ho Buh obdarí ješte synem, a tak Marii nezasvecoval do politiky a diplomacie… To jí pozdeji hodne chybelo. O její vzdelání se starali jezuité, spolecne s milovanou hrabenkou Fuchsovou. Rézinka ovládala dejiny umení, italštinu, nemcinu, francouzštinu, španelštinu i latinu. Byla pohybove nadaná a hrála v orchestru.

Už když bylo Marii Terezii 6 let, její otec jí vyhlédl Františka Štepána z lotrinské dynastie. František byl veselý, rozpustilý až nekdy drzý a v ucení líný. Hrál si s Marií. Bylo jasné, že František je jí souzený. Prátelství brzy prerostlo ve velkou lásku. František si získal i srdce Karla VI a to svojí loveckou vášní, která Karla a jeho spojila. Devatenáctiletou ohnivou krásku si František Štepán Lotrinský vzal ve svých 28 letech. Pred svatbou museli oba podepsat dokument, který stvrzoval, že jestliže se Karlovi VI. narodí syn, odstoupí ze trunu. To ucinili oba bez váhání. Byli štastni, že mohou být spolu. Behem trí let, co byli spolu, se jim narodily tri holcicky… Avšak žádný syn. Na poctvrté se syn konecne narodil. Stalo se tak 13. brezna 1741. avšak císar Karel IV., který dávno nemel jiné prání, než uvidet živého Habsburského dedice, se naplnení svého snu už nedockal.

Sotva se mladická Marie Terezie kolem roku chopila žezla po práve zemrelém otci, její dedicné nároky, zdánlive zarucené pragmatickou sankcí, byly nejvážnejším zpusobem zpochybneny. Jako kdyby dokument, jehož mezinárodní uznání mrtvý císar tak težce a dlouho probojovával ani neexistoval. Prusko bez vyhlášení války okamžite prepadlo vévodství slezské, tuto starobylou soucást ceského státu, a vetšinu jeho teritoria okupovalo. Bleskový útok pred vánoci 1740 byl natolik prekvapivý, že habsburské ozbrojené síly dokázaly zareagovat až s nekolikamesícním zpoždením, a ješte chabe. Neštastne prohraná bitva rakouského generála Neipperga s ,,Velkým Fricem“ u Molvic na Odre v dubnu 1741 vlastne už jen potvrdila anexi i pramalou bojeschopnost rakouské armády. Výsledek prusko-rakouského konfliktu povzbudil k agresi i další dva sousedy. Bavorsko a Sasko rychle uzavrely vojenskou alianci s Francií, dávným neprítelem habsburské ríše, a drív, než byly spojenecké dohody formálne stvrzeny, spolecne zaútocily. Strategický cíl byl vyhlášen bez skrupulí: novopecení spojenci se mínili podelit o podstatný díl rozlehlých držav dedicky habsburského trunu. Bavorsko se rozhodlo pohltit Cechy a Horní Rakousko. Sasko kalkulovalo se ziskem Moravy a zbývajícího skrojku Slezska. Francie mínila uchvátit rakouské Nizozemí. Své územní ambice v Itálii dalo najevo Bourbonské Španelsko. A tak jen co mladická a nezkušená Marie Terezie dosedla na trun, musela celit agresi na všech stranách.

Bezprostrední ohrožení habsburské monarchie bylo tady na prelomu let 1742-1743 docasne zažehnáno. Pokus trí sousedu, Pruska, Bavorska a Saska, násilím se zmocnit zemí Koruny ceské neuspel. Totiž cástecne neuspel: Slezsko bylo pro budoucnost prece jen ztraceno. S výjimkou trí malých knížectví, Opavska, Krnovska a Tešínska, se ocitlo v rukou pruského krále Friedricha II., pricemž mírová smlouva z Berlína 1742 toto držení sankcionovala. Marie Terezie ovšem neprestávala doufat, že jde o pomíjivou epizodu a že co nevidet dokáže obnovit puvodní stav. Korunovací v Praze na jare roku 1743 zpecetila spíše vítezství nad druhým za svých neprátel , nad uchvatitelem Cech a jejich samozvaným ,,králem Bavorem“. S pomocí armády tak obnovila vlastní panovnickou moc v Cechách. Válka tím však zdaleka neskoncila. Jen se docasne presunula jinam, na bitevní pole v Itálii, Porýní a Nizozemí. Vlekle se pak dalších pet roku, až do ríjna 1748, kdy za ní ucinila tecku mírová smlouva v Cáchách. Následovalo vítané mírové intermezzo devíti oddechových let, jichž habsburská monarchie stihla využít k provedení rady vnitrních reforem v oblasti správy, daní a vojenství. Jenže v letech 1756-1763 se nejen v Evrope, ale i v Americe, Indii a jinde rozhorel další konflikt, tentokrát svetových rozmeru, v nemž se evropské mocnosti utkaly jak o své pozice na kontinente, tak i rozdelení zámorských kolonií. Soucástí této tzv. sedmileté války se stalo v poradí už tretí kolo prusko-rakouského zápasu o Slezsko. K rozcarování Marie Terezie však neprineslo víc než definitivní ztráty cenného území.

V druhé polovine tereziánského období, poté, co roku 1763 skoncila sedmiletá válka a nastal konecne delší cas míru, vznikly i vhodné podmínky k uskutecnení rady plánovaných, predtím z roku na rok odsuzovaných reforem. Jestli predchozí etapa státních zásahu ze ctyricátých a padesátých let postihla oblast financí, správy a vojenství, pak v této druhé fázi došlo zejména na školství, soudnictví, církevní otázky, oblast vah a mer, atd. reformy mely spolecného jmenovatele: jak za samostatného panování Marie Terezie, tak i pozdeji, už za spoluvladarení jejího syna Josefa II. (od r. 1765), byly vyvolány snahami modernizovat a lépe serídit státní stroj, tedy upevnit centralistickou absolutistickou monarchii, z mnohonárodnostní ríše vybudovat celek rízený a spravovaný jedním ústredím, v jednom stylu na základe jedné hierarchizace moci a jedné systémové struktury. Do úsilí Marie Terezie a ješte více Josefa se pritom promítaly mnohé osvícenské ideje, v Evrope tenkrát módní, intenzivne pretrásané na všech ,,lepších“ dvorech. Ve Vídni bylo ovšem filozofování osvícencu pojímáno v úcelove pozmenené dosti krotké podobe: svobodomyslné myšlenky jakoby tu dostávaly obojek, zkrátka drženy na vodítku pána(totiž panovníka státu), který rozhodoval, co je správná pravda, co je vhodná disciplíny a co je kýžený pokrok. Nesudme ale tyto projevy osvícenského absolutismu príliš príkre. Vždyt reformy právního systému, školství, poddanských pomeru, atd., byly velmi slibné. Rakousko, kdyby nebylo náhle zastaveno výbuchem Francouzské revoluce, melo tenkrát nadeji, že dospeje k liberalismu a ,,francouzským“ obcanským svobodám možná sice pomaleji, ale zato poklidnou evolucní cestou…

Toulky Cesku minulostí 5, Baronet a Via Facti, 1996


Diskusia

Buď prvý, kto sa vyjadrí k tomuto príspevku (0)

Podobné dokumenty

Názov práce Dátum A4 Slová Hodnotenie
 
cz Marie Terezie 9. 5. 2010 3741 1.5 496
 
cz Marie Terezie 13. 4. 2007 5287 16.8 5771
 
cz Marie Terezie 27. 3. 2008 4286 2.9 869
 
cz Marie Terezie 10. 4. 2011 4599 5.3 1828
 
cz Marie Terezie 3. 2. 2010 4217 7.9 2546
 
sk Reformy Márie… 3. 12. 2008 3989 1.7 448
 
cz Marie Terezie 13. 3. 2009 3461 1.2 393
 
sk Urbariálne reformy… 7. 2. 2017 2223 -- --
 
cz Rieder, Heinz -… 7. 3. 2010 3358 1.0 335
 
cz Pragmatická sankce… 22. 4. 2010 4891 9.3 2958