NAJVÄČŠIA DATABÁZA
ŠTUDENTSKÝCH REFERÁTOV NA SLOVENSKU

Nájdi si dokument, ktorý potrebuješ v inom jazyku: SK CZ HU

Celkom referátov: (12584)

Jazykové kurzy, štúdium a pobyty v zahraničí
Prihlásenie Prihlásenie Registrácia
Pridaj svoju prácu

Referát Fytopatologické viry a jejich vliv na kultrurní rostliny

Odoslať známemu Stiahnuť Nahlásiť chybu Buď prvý, kto sa vyjadrí k tomuto príspevku (0)

Doplnkové informace o referáte:

Oblasť:Biológia a ekológia

Autor: antiskola@antiskola.eu

Počet slov:3462

Počet písmen:19,884

Jazyk:Český jazyk

Orient. počet strán A4:11.05

Počet zobrazení / stiahnutí:4524 / 92

Veľkosť:23.16 kB

1. ÚVOD

1.1. Virózy

Virózy patrí po mykózách k ekonomicky nejzávažnejším chorobám rostlin a u nekterých plodin je dokonce predcí svou zákerností a výší zpusobených škod. V podmínkách strední Evropy jsou viry puvodci asi 10% všech ekonomicky významných chorob a pusobí približne 30% všech ztrát. Vážné dusledky mají zvlášte u vegetativne rozmnožovaných a vytrvalých rostlin.


2. FYTOPATOLOGICKÉ VIRY

2.1. Charakteristika viru

Viry jsou submikroskopické infekcní cástice fyzikálne chemické povahy, které nemají vlastní metabolismus a které jsou schopny se reprodukovat v bunkách hostitelského organismu. Svým chemickým složením jsou to nukleoprotiedy s plnou genetickou informací (bud jen RNA nebo jen DNA), cizí svým hostitelum, obalené proteinovým nebo lipoproteinovým ochranným pláštem. Infekcní povahu má nukleová kyselina, která muže být z kompletních virových cástic (tzv.virionu) izolována a je schopna vyvolat infekci podobne jako celý intaktní virus. Proteinový obal oznacený jako kapsida, se skládá z morfologicky diferencovatelných podjednotek (kapsomér) s primární a sekundární bílkovinnou strukturou. Fyzikálne jsou viry makromolekuly srovnatelné s normálními bunecnými složkami, které vzhledem k tomu, že nejsou vázány na jednu bunku, mohou se šírit ve svém hostiteli pomocí plazmodesmatických spoju od bunky k bunce a vyvolávat systémové onemocnení. Na rozdíl od prokaryontu jsou viry zcela necitlivé vuci antibiotikum. Dosud poznané viry se chovají jako obligátní vnitrobunecní parazité nemající schopnost replikovat se v bezbunecných strukturách. Podle svých hostitelu se viry delí na bakteriofágy, cyanofágy, fytofágy, mykofágy, artropodofágy a zoofágy. Nekteré viry (napr. rhabdoviry) byly popsány jako zoofágy, artopofágy i fytofágy; nejsou vzácné prípady, kdy jeden a týž virus napadá jak svého hostitele (rostlinu), tak i svého prenašece (hmyz).
Podle tvaru se viry donedávna rozlišovaly na tubulární (tycinkovité a vláknité) a izometrické (polyedrické a sférické). Rozvojem metody tzv. negativního barvení, která umožnila sledovat strukturální usporádání viru, stalo se toto delení dnes již nevyhovujícím. V zásade lze rostlinné i živocišné viry rozdelit na viry neobalené, vytvárené jen viroidem (nukleovou kyselinou krytou proteinovým pláštem) a viry obalené (též tzv. viry s membránami), kryté navíc membránovým obalem na povrchu. Podle charakteru usporádání nukleové kyseliny a proteinu se každá z výše uvedených skupin dále delí na viry se spirální symetrií (helikální ci helikoidální) a viry s kubickou cili ikozaedrální symetrií. Jsou však i viry se složitejší stavbou, napr. cástice se smíšenou symetrií. Podle typu nukleové kyseliny, která má tvar vlákna, se rozlišují viry a RNA (RNA-viry; prevážná vetšina rostlinných viru) a viry s DNA (viry živocišné a nekolik zatím známých fytoviru). V každé z techto skupin mohou být rozlišeny viry s jednovláknitou (jednopramennou) a dvouvláknitou NK. Fytofágní viry mají nekolik typu cástic, které se navzájem odlišují velikostí a nekdy i infekcností (tzv. vícecásticové ci multiratikulární viry). Pri preparaci viru, zvlášte tubulárních, bývají zjištovány též defektní cástice, odlišné od normálních cástic délkou nebo jinak.


2.2. Prehled a taxonomie viru

Klasifikace viru je založena hlavne na kritériích, která se týkají povahy genetického materiálu a jeho morfologie (typ NK, pocet vláken NK), symetrie kapsidy, tvorby ci absence membránových obalu, tvaru cástic, rozmeru kapsidy, event. poctu kapsomér, molekulové hmotnosti NK a jejího podílu ve virionu a údaju o hostiteli a vektoru. Výcet techto vlastností bývá uveden zkratkou nebo císlem v kryptogramu, který se muže uvádet jako charakteristika u každého aspon cástecne poznaného viru. Tak napr. virus semenem prenosné mozaiky hrachu má kryptogram : R/1 : */5,3 : E/E : S/Ap, virus mozaiky sverepu: R/1 : 1/22 : S/S : S/Ne. První dvojice znaku udává v citateli typ NK ( R – RNA, D – DNA) a ve jmenovateli pocet vláken NK, druhá dvojice znaku udává v citateli molekulovou hmotnost NK v miliónech, ve jmenovateli procento NK v infekcních cásticích, tretí dvojice udává jak v citateli tak ve jmenovateli tvar cástice a tvar nukleokapsidy (S – izometrický, E – tubulární s nezaoblenými konci, U – tubulární se zaoblenými konci, X – komplexní tvar nebo jiný než uvedený) a ctvrtá dvojice v citateli udává hostitele (S – semenné rostliny , F – houby, J – bezobratlí, V – obratlovci) a ve jmenovateli vektora (Ne – hádátka, Ap – mšice, Th – trásnenky, Fu – houby, Ve – jiné vektory, Au – krísky, atd…); *znací údaj dosud neznámý, znak v závorce znací nepotvrzenou informaci.
V soucasné dobe se fytofágní viry delí do 26 skupin, které jsou pojmenovány vetšinou podle zkratky obecného jména jejich typového zástupce. Tyto skupiny se podle tvaru a stavby cástic radí do 7 oddílu (tríd), a to na 1.viry tubulární (tycinkovité a vláknité s helikální symetrií a jednovkáknitou RNA), 2.izometrické viry s ikozaedrickou symetrií, 3.virus mozaiky vojtešky – se zvláštní stavbou virionu, 4.viry s dvoupramennou RNA – diplonarviry, 5.velké viry s membránami, 6.viry s jednopramennou DNA a 7.viry s dvoupramenou DNA.


2.3. Prenos fytopatogeních viru

Znalosti o zpusobu prenosu viru a o jeho mechanismu jsou velmi duležité, nebot mohou jednak pomoci pri objasnování puvodu choroby, popr. pri detekci viru, a jednak vysvetlit epidemiologické vztahy a príciny virových epidemií. Protože zábrana všech možných zpusobu prenosu viru je predpokladem pro úspešnou ochranu proti virózám, mají znalosti o prenosnosti viru zásadní význam pro zemedelskou praxi. Vzhledem k tomu, že viry vstupují do rostlin pouze ranami , krome prípadu infekce pylem, muže se prenos viru na zdravou rostlinu uskutecnit pouze za predpokladu, že soucasne s prenosem viru dojde k poranení rostliny. Všechny viry jsou proto prenosné roubováním, pokud nastane aspon krátkodobý kontakt mezi pletivy roubu a podnože a pokud je podnož k viru vnímavá. Znacná cást viru se prenáší mechanicky štávou rostlin pri poranení. V prírode se tak deje pri kultivaci nebo pri vzájemném kontaktu rostlin (napr. vetrem). Se zranováním rostlin je spojen též prenos pomocí vektoru cili prenašecu. Prenosem štávou pri poranení a vektory se prináší asi tri ctvrtiny známých viru. Prenos roubem v praxi prichází v úvahu jen u drevin, které se rozmnožují štepováním. Prenos viru pylem, známý u relativne malého poctu viru a jejich hostitelu, muže vést k semenné infekci, k níž však muže dojít též systémovým šírením viru rostlinou. Z epidemiologického hlediska je nejduležitejší šírení viry vektory, z nichž jsou známi zatím clenovci, hádátka, parazitické houby a kokotice. Nejvýznamnejšími a nejcastejšími vektory jsou ruzní zástupci hmyzu, hlavne hmyz s bodave savým ústním ústrojím, jako jsou mšice a krísi.


2.4. Symptomy virových chorob

Jsou velmi variabilní a znacne závisejí na vnejších podmínkách, kmenu viru a genotypovém založení hostitele. Nejcastejšími príznaky jsou ruzné typy dekolorací, u nekterých viru nekrózy nebo habituální zmeny. Primární príznaky bývají casto lokání. Šírí – li se virus pletivy do celé rostliny, mluví se o systémových príznacích . Za urcitých podmínek vnejšího prostredí dochází casto k latenci príznaku. U nekterých viru a jejich hostitelu je stav latence trvalý. Podle posledních zkušeností se zdá, že vnitrní symptomy, zvlášte tvorba inkluzí a ultrastrukturální zmeny v bunkách, mají stálejší charakter a jsou významnejší pro presnou diagnózu viru než makroskopické symptomy.


2.5. Interference viru

Jde o jev, pri nemž rostliny infikované jedním kmenem viru jsou odolné vuci následné infekci jiným kmenem téhož viru. V této vlastnosti oznacované též jako preimunita nebo krížová imunita a zarazované do jedné z forem indukované rezistence rostlin, se dríve spatrovalo duležité kritérium pro dukaz virových kmenu. Pozdeji se však zjistilo, že vzájemnou interferenci mohou zpusobovat i nekteré zcela nepríbuzné viry. Preimunitní reakce mezi kmeny nekterých viru se v ochrane rostlin využívá tak, že se rostliny infikují slabe virulentními kmeny viru, a tím se po dobu trvání primární infekce v pletivech stanou odolnými vuci superinfekci silné virulentními a destruktivními kmeny. Toto opatrení je úcinné v ochrane proti viru mozaiky rajcete na rajcatech.


2.6. Inaktivace a inhibice viru

Viry, které svým složením jsou nukleoproteidy, jsou inaktivovány vysokými teplotami a obdobnými ciniteli jako bílkoviny. Ztráta infekcnosti (inaktivace) nastává u vetšiny viru velmi rychle v rostlinné štáve na vzduchu, což je zpusobeno nejen oxidacními pochody, ale i pri zahrívání rostlin a jsou asi hlavní prícinou termoterapeutického efektu využívaného pri ozdravování virózního materiálu. Prirozené inhibitory viru, které jsou vetšinou bílkovinné povahy, jsou též významným faktorem rezistence vuci virózám. Jako inhibitory pusobí též nekteré houby napadající virózní rostliny.

2.7. Imunogenní vlastnosti viru

Viry, podobne jako mnohé jiné látky s velkými molekulami, mají antigenní povahu, tzn., že mohou po vpravení do krve živocichu vyvolávat v ní imunogenní reakci projevující se tvorbou specifických protilátek. Nositelem antigenních vlastností viru jsou hlavne proteinové složky. Využití techto vlastností má znacný význam v sérologii viru, která umožnuje pomocí pripravených specifických antisér (s protilátkami proti urcitému viru nebo virovému kmeni) rychlou a spolehlivou diagnózu jednotlivých viru nebo jejich sérotypu. Pomocí sérologie je možno též stanovit príbuznost viru a stupen odolnosti rostlin vuci virum. Predpokladem plného uplatnení sérologie je používání cistých antigenu (purifikovaných viru) k príprave antisér a používání dostatecne citlivých a jednoduchých detekcních metod, které umožní rutinní diagnózu. V soucasné dobe jsou sérologické metody nejduležitejším kritériem pro zarazení viru do jednotlivých skupin.



3. VLIV FYTOPATOLOGICKÝCH VIRU NA KULTURNÍ ROSTLINY


3.1. virózy obilnin

Proužkovitost pšenice – virus napadá ruzné druhy pšenice, žito, oves, kukurici a mnohé trávy. Je rozšíren v Evrope a u nás se vyskytuje zrídka. Choroba je doprovázena zpomalením rustu, zakrnením rostlin a sterilností klasu. Prenašecem jsou nymfy a imága krísu. Virus prezimuje v ozimé pšenici. Úcinným opatrením je nicení hostitelských plevelu a racionální dodržení plodin v osevním postupu.

Zakrslost pšenice - virus se vykytuje na jecmeni a pšenici zrídka. Rostliny hnednou, krnejí, klasy nevymetají nebo jsou hluché. Prenašecem je krís polní, a to jak larvy tak i imága. Ochrana spocívá v nicení prenašece.

Žlutá zakrslost jecmene - virus krome jecmene a pšenice napadá také oves, žito, kukurici a trávy. Typickým symptomem je zlatožluté až oranžové zabarvování listu a zpomalení rustu. Objevuje se nekróza cévních svazku, korenový systém je zredukován a zakrnelé rostliny nemetají nebo nevytvárejí zrno. Virus je prenášen mnoha druhy mšic. Doporucuje se pestovat rezistentní kultivary a proti mšicím používat insekticidy.


3.2. Virózy kukurice

Pruhovitost kukurice - hospodársky velmi významná choroba, nákupem hybridního osiva mohou ztráty na úrode dosáhnout až 45%. Príznaky choroby se objevují na listech v podobe bledozelených nebo žlutých úzkých podélných proužku. Napadnuté rostliny zakrnují a nadzemní i korenová soustava se vyvíjí pomaleji. Nejcastejší výskyt choroby je na okrajích porostu, kde dochází k prenosu viru z vytrvalých druhu trav, které jsou hostitelskými rostlinami pro vektory. Ochrana spocívá v dobré agrotechnice, výžive a nicení buriny.


3.3. Virózy hrachu

Obecná mozaika hrachu - virus napadá krome hrachu také pelušku, jetel lucní, jetel zvrhlý, jetel plazivý a další vikvovité. Príznaky onemocnení se projevují formou žlutozelené skvrnitosti mezi žilnatinou listu a palistu, které zaostávají v rustu a ruzne se kroutí. Znetvorené lusky mají menší pocet semen. Virus se prenáší mšicemi, hlavne mšicí broskvonovou, mšicí makovou a kyjatkou hrachovou.

Výrustková mozaika hrachu - krome hrachu napadá mnoho vikvovitých rostlin, jako bob, cocku, hrachor, vikev, komonici, jetel zvrhlý a Vojtešku, na kterých se vyskytuje v latentní forme. Virus zpusobuje na listech žlutozelené až belavé protáhlé skvrny podél žilek listu a palistu, pozdeji se mohou vyskytovat výrostky – enace. Lusky deformují a mají méne semen. Virus prenáší hlavne kyjatka hrachová, mšice broskvonová a mšice zahradní.


3.4. Virózy bobu

Mozaika bobu - virus náleží k velmi rozšíreným a napadá ruzné druhy luskovin (bob obecný, vikev, hrách, pelušku) a jetelovin (komonici, jetel plazivý, jetel lucní). Symptomy napadení jsou nápadné žlutozelenými nepravidelnými skvrnami na listových cepelích a skrucováním a deformací listových cepelí. Napadené rostliny jsou nižšího vzrustu, opadávají jim kvety a málo nasazují na semeno, címž se snižuje výnos. Virus se prenáší mechanicky, v menší míre semenem, jako vektor pusobí trásnenka.

Svinutka bobu - virus krome bobu napadá vojtešku, hrách, pelušku a jetel plazivý. Príznaky se projevují na cásti nebo na celých rostlinách tak, že listy jsou žlutozelené, svinují se podle hlavní žilky, jsou tuhé a krehké. Lýko nemocných rostlin nekrotizuje. Rostliny jsou zakrnelé, nasazují málo na kvet a výnos semene je nízký. Virus prenáší mšice broskvonová, mšice maková, kyjatka hrachová.


3.5. Virózy bramboru

Mozaika bramboru - choroba je všeobecne rozšírena. Výnosy hlíz snižuje o 20 – 30%. Je méne rozšírena než A viróza zpusobující též mozaiku. Príznaky jsou charakterizované jen za chladného pocasí, zelenými difúzními skvrnami. Virus je snadno prenosný štávou, ale neprenosný mšicemi. Škodí též na rajcatech a na tabáku. K presné diagnóze je vhodný sérologický test.

Cárkovitost bramboru - snižuje sklizne o 60-70%. U nás je krome viru svinutky ekonomicky nejvýznamnejším virem. Nejtypictejším príznakem je nekrotický skvrnitost listu ve forme cárek nebo tecek. U nekterých kultivaru vyvolává virus též kaderavost nebo kaderavost s mozaikou. Virus je málo stálý prenosný štávou nebo mšicemi.

A viróza bramboru - ekonomický význam je znacný, nebot snižuje výnosy o 20-40%. Choroba príznaky pripomíná mírné napadení virem X. Je prenosný mšicemi a štávou.

S viróza bramboru - S virus je nejrozšírenejším virem, napadá témer všechny kultivary. Výnosy snižuje o 10-20%. U nás se prevážne toleruje. Projevuje se prohloubením listových žilek a s tím související zdrsnení listového povrchu, zvlnení okraju prípadne mírné stocení vrcholku lístku. Je prenosný štávou z mladých listu a též mšicí broskvonovou.

Svinutková mozaika bramboru - choroba je všeobecne rozšírena. U nás snižuje výnosy o 10-30% (v nekterých státech o 20-50%). Nejtypictejším príznakem jsou lžickovité svinování vrcholových listu. Je prenosný štávou a nekolika druhy mšic.

Svinutka bramboru - choroba je klasifikována jako težká viróza. Výnosy snižuje o 40-60%. Trsy mají vzprímený vzrust, rostou pomaleji a jsou zpravidla nižší než zdravé rostliny, listy jsou kornoutovite stocené, cástecne kožovité, krehké a antokyanove zbarvené. Virus je štávou neprenosný, prenáší ho však asi 10 druhu mšic.

Kaderavost bramboru - mírná kaderavost listu je nekdy doprovodným príznakem nekterých viróz s vedlejším nespecifickým príznakem nekterých viru nebo urcitých jejich kmenu. Silné formy kaderavosti, které se pri vizuálním hodnocení uznávají jako težké virózy. Zpravidla jsou vyvolávány dvema nebo více viry.


3.6. Virózy cukrovky

Žloutenka repy - je rozšírena všude kde se repa pestuje. Virus postihuje všechny typy rep, špenát a mák. Na cukrovce snižuje výnosy bulev až o 50%, cukernatost o 1-3% a výnos semene o 30-60%. V prírode se šírí ruznými druhy mšic. Ochrana se zameruje predevším na kultury sazecek a semenacek, které mají být prostorove izolovány od technické cukrovky, porostu špenátu a skleníku.

Mírné žloutnutí repy - ztráty na výnosech obnášejí asi 20%. Príznaky jsou žloutnutí starších listu s oranžovým nádechem bez tvorby nekróz. Napadené listy casto odumírají celé. Štávou se neprenáší, ale prenášejí ho mšice. K hostitelum krome repy patrí i špenát a nekteré plevele.

Mozaika repy - virus škodí hlavne na semenackách (výnos semene menší až o 50%), na technické cukrovce muže být výnos menší až o 30%. Na repe se projevuje prosvetlováním žilek mladých listu a tvorbou zelených drobných skvrnek, které pozdeji vytvárejí mozaiku. Je snadno prenosný štávou i mšicemi . Prirození hostitelé jsou i špenát, mák, jetel plazivý a cetné plevele.
3.7. Virózy repky

Kaderavá mozaika repky - viróza se projevuje na mnoha brukvovitých – repka, turín, vodnice a mnohé plevelné rostliny této celedi. Príznaky se projevují na mladých listech, které mají svetlejší žilnatinu, pozdeji mozaiku. Napadené rostliny špatne prezimují, na jare zpomalují rust a mají nahlucená kvetenství s malým množstvím semen. Virus nejcasteji prenáší mšice broskvonová a zelná. Hospodárský význam je malý.


3.8. Virózy chmele

Mozaika chmele - u náchylných kultivaru snižuje výnos až o 70% a obsah alfa kyseliny o 1%. Príznaky jsou typické projasnení krátkých partií žilek a jejich cástecné lemování, hlavne postraních výhonu. Puvodcem je virus mozaiky chmelu, který je prenosný mechanicky a okrídlenou mšicí chmelovou.

Proužková vzorkovitost chmele - výnosy snižuje o 30%. Je typická hlavne tvorbou žlutavých kroužku, kreseb a pásku na listech. Prícinnou je virus nekrotické kroužkovitosti slivone a virus nekrózy tabáku. Choroba se prenáší roubem a mechanicky na mnoho jiných bylinných hostitelu.

Koprivovitost chmele - je podobná kaderavosti chmele. Zpusobuje ji virus mozaiky huseníku ve smesi s virem nekrotické kroužkovitosti slivone. Infekce se prenáší mechanicky, roubem a hádátkem.


3.9. Virózy zeleniny

Mozaika cesneku - výnosy snižuje o 25-50%. Príznakem choroby jsou svetle zelené až žluté proužky na listech, nekdy splývají ve skvrny. Jako prenašeci jsou uvádeni mšice a roztoci.

Žloutenka cibule - ztráty jsou až 100%, ale výskyt choroby je nízký. Príznaky jsou patrné pouze na semenících, kvetenství je tvoreno prisedlými pacibulkami ze kterých raší listy.

Mozaika okurek - je to jeden z nejrozšírenejších a nejnebezpecnejších viru skleníkových kultur. Je velmi nakažlivý, lehce prenosný a má široký okruh hostitelu. Plody deformuje a jsou na nich tmavozelené bradavicnaté vypoukliny. Je prenášen mechanicky a mšicemi.

Bronzovitost rajcat - virus je rozšíren po celém svete. Napadené listy nekrotizují a opadávají. Na plodech jsou bílé skvrny prstencovitého tvaru. Virus se prenáší mechanicky.

Ružicovitost papriky - je nejškodlivejší a nejrozšírenejší chorobou papriky. Projevuje se tvorbou velkého množství výhonu. Listy jsou zúžené, nesoumerné a svetle zelené. Napadené rostliny mají malé, zdeformované plody s nekrotickými skvrnami. Škody mohou dosáhnout až 80%.
3.10. Virózy ovocných plodin

Mozaika jablone - choroba je všeobecne rozšírena. Na citlivých kultivarech zpusobuje škody rust brzdí o 30-40% a snižuje výnosy. Nejcastejšími príznaky jsou bílé a nebo žluté ostre ohranicené skvrny. Virus je mechanicky prenosný a má pomerne široký okruh hostitelu (švestka, chmel, ruže). Vektor není znám.

Svinutka trešne - zpusobuje predcasné odumírání stromu. Vyskytuje se i na bezu cerném a ptacím zobu. Na trešních a višních je casto latentní . Citlivé kultivary špatne raší a málo kvetou. Virus je prenosný štávou, semeny a hádátky.

Kroužkovitost cerveného rybízu - muže vyvolat znacný pokles kultivaru až o 32%. Symptomy jsou typické svetlými až žlutými kroužky, kresbami, skvrnami ci pásky na listech. Choroba je vyvolána virem kroužkovitosti maliníku, který se prenáší mechanicky a hádátkem.

Žlutá mozaika révy vinné - choroba známá jako melnická mozaika. Hlavním príznakem je žloutnutí listu kolem žilek. Akutne nemocné kere brzy hynou.

Svinutka révy vinné - u nás je nejškodlivejší virózou révy. Snižuje výnos hroznu až o 40%, zkracuje životnost keru a nekdy je prícinnou jejich neplodnosti. Listy se svinují, jsou drsnejší, matné a krehké. Prenáší se mechanicky.



Existuje ješte mnoho dalších fytopatologických viru zpusobujících škody na kulturních plodinách. V práci jsou vybrány jen ty viry a choroby, které pusobí významné ztráty na porostech.



4. ZÁSADY OCHRANY PROTI VIRÓZÁM

Úspešná ochrana proti virózám je nemyslitelná bez prené diagnózy viru a bez dukladných znalostí zpusobu, jimiž se jednotlivé viry prenášejí. Prestože v poslední dobe byly vypracovány ruzné metody, jimiž lze s vetším ci menším úspechem lécit onemocnelé rostliny, využívá se tyto terapeutické metody dosud málo v praxi vzhledem k nákladnosti a casto i omezenému úcinku. Dosti velké možnosti skýtají ruzné probylakcní neprímé metody ochrany, zvlášte když se využívají v celém komplexu a sledu ruzných opatrení (ve smyslu zvláštní integrované ochrany).
Neprímé metody ochrany jsou zamereny hlavne na:
1. Likvidaci nebo jinou eliminaci zdroje nákazy (napr. negativní výber, hubení rezervoárových rostlin).
2. Zábranu nebo aspon omezení všech možných zpusobu prenosu viru z infekcních zdroju (boj proti vektorum, omezení zranování rostlin pri kultivaci).
3. Zábranu pronikání viru z napadených vegetativních cástí do reprodukcních orgánu (napr.predcasné ukoncení vegetace).
4. Ovlivnení vývinu rostlin za úcelem uniknutí nebo odolávání nákaze (napr.úprava doby výsevu ci výsadby, predklicování bramborových hlíz aj.)
5. Pestování odolných nebo viruprostých rostlin.
Vlastní metody, jimiž se dosahuje techto cílu, mohou být ruzné: agrotechnické, šlechtitelské, biologické, metody chemické ochrany, karanténní opatrení aj. Mnohá z techto opatrení mají úcinek vymezený jen urcitými podmínkami, takže musí být vhodne kombinovány s jinými.
Z prímých metod se v nekterých odvetvích, zvlášte v ovocnárství a zelinárství, uplatnuje termoterapie a v nekterých prípadech i meristémová terapie (tzv. biologická terapie), vycházející z kultur apikálních meristému, popr.kombinace obou techto metod, jejichž cílem je získat viruprostý materiál. At již se viruprostý materiál získá terapeutickými metodami nebo výberem, je vždy treba jej kontrolovat rozsáhlým testováním, které dále prodražuje výrobu bezvirové sadby. Rozmnožování takové sadby splní svuj úcel jen tehdy, není-li choroba prenosná vektory nebo v oblastech, kde nejsou zraje nového zamorení, popr. kde se nevyskytuje príslušný vektor. Chemoterapie viróz pres urcité laboratorní úspechy nemá zatím praktický význam.



5. POUŽITÁ LITERATURA:

Caca Zdenek a kol.: Zemedelská fytopatologie. Státní zemedelské nakladatelství. Praha 1981.
Kudela Václav a kol.: Obecná fytopatologie. Academia. Praha 1989.
Urban Zdenek : Základy fytopatologie. Státní pedagogické nakladatelství. Praha 1983.



6. OBSAH:

1. ÚVOD
1.1. Virózy……………………………………………..1

2. FYTOPATOLOGICKÉ VIRY

2.1. Charakteristika viru……………………………….1
2.2. Prehled a taxonomie viru………………………...2
2.3. Prenos fytopatogeních viru……………………...2
2.4. Symptomy virových chorob……………………..3
2.5. Interference viru……………………………………3
2.6. Inaktivace a inhibice viru…………………………3
2.7. Imunogenní vlastnosti viru ………………………4

3. VLIV FYTOPATOLOGICKÝCH VIRU NA KULTURNÍ ROSTLINY

3.1. Virózy obilnin……………………………………4
3.2. Virózy kukurice…………………………………….4
3.3. Virózy hrachu………………………………………5
3.4. Virózy bobu………………………………………...5
3.5. Virózy bramboru…………………………………...5
3.6. Virózy cukrovky…………………………………....6
3.7. Virózy repky……………………………………...…7
3.8. Virózy chmele……………………………………...7
3.9. Virózy zeleniny………………………………….…7
3.10. Virózy ovocných plodin……………………….…8

4. ZÁSADY OCHRANY PROTI VIRÓZÁM…………………………...8

5. POUŽITÁ LITERATURA……………………………………………….9

6. OBSAH…………………………………………………………………..9



Diskusia

Buď prvý, kto sa vyjadrí k tomuto príspevku (0)