NAJVÄČŠIA DATABÁZA
ŠTUDENTSKÝCH REFERÁTOV NA SLOVENSKU

Nájdi si dokument, ktorý potrebuješ v inom jazyku: SK CZ HU

Celkom referátov: (12579)

Jazykové kurzy, štúdium a pobyty v zahraničí
Prihlásenie Prihlásenie Registrácia
Pridaj svoju prácu

Referát Vesmír

Odoslať známemu Stiahnuť Nahlásiť chybu Buď prvý, kto sa vyjadrí k tomuto príspevku (0)

Doplnkové informace o referáte:

Oblasť:Fyzika a astronómia

Autor: antiskola@antiskola.eu

Počet slov:2708

Počet písmen:14,970

Jazyk:Český jazyk

Orient. počet strán A4:8.32

Počet zobrazení / stiahnutí:5139 / 204

Veľkosť:17.48 kB

Vesmír vznikl pravdepodobne velkým treskem pred 18 miliardami let + 30%. vesmír se tehdy pocal rozpínat. studiem vesmíru se zabývá veda zvaná astronomie. Je to jedna z nejstarších ved. Zacala se rozvíjet už v 16. století prácemi M. Koperníka, G. Galileiho, J. Keplera a I. Newtona. Závažnou úlohu v koperníkovské revoluci astronomie mel objev dalekohledu. Kosmický výzkum za hranicemi zemské atmosféry zacal po vypuštení první umelé družice Zeme. Výsledky tohoto kosmického výzkumu prinášejí astronomii každorocne nesmírné množství nových informací s nedozírnými dusledky pro její další rozvoj. Približne 4 000 let pr. n. l. meli Sumerové už celkem presnou predstavu o ctyrech svetových stranách. Egyptané v tom case už vedeli a že rok trvá 365 dní.

Recké astronomii vdecíme za významné astronomy a za vytvorení geocentrického (recky geos – Zeme) svetového systému. Tháles z Milétu (asi 625–547 pred n. l.) pozoroval 18. kvetna 603 pred n. l. velké zatmení Slunce a úspešne ho predpovedel na den 28. kvetna 585 pred n. l. Dokazoval, že hvezdy svítí svým vlastním svetlem, kdežto Mesíc jen svetlem odraženým ze Slunce. Zemi pokládal za plochou desku plovoucí na vode. Dalším zastáncem tohoto názoru byl Anaximandros (asi 611–546 pred n. l.) , který jako první formuloval geocentrickou predstavu, podle které je Zeme centrálním telesem celého viditelného sveta. Pythagoras (asi 570–490 pred n. l.) podle všeho jako první vyslovil myšlenku, že Zeme je koule nacházející se v stredu vesmíru. Další pythagorovec Filolaos (2. polovina 5. století pred n. l.) vyslovil myšlenku, že se Zeme otácí kolem své osy.
Démokritos (asi 460–370 pred n. l.) ucil, že vesmír je nekonecný a že je v nem nekonecne mnoho svetu. Mlécnou dráhu v podstate správne vysvetlil jako soubor velkého množství hvezd. Eudoxos z Knidu (408–355 pred n. l.), žák reckého filozofa Platóna (427–347 pred n. l.), který poznal nepravidelnosti zdánlivého pohybu planet, položil vedecké základy astronomie. Utvoril první geocentrickou teoriu pohybu Slunce, Mesíce, planet a hvezd okolo Zeme. Predpokládal, že tyto telesa obíhají okolo Zeme po kruhových dráhách.
O další rozvoj astronomie se velmi výrazne pricinily myšlenky génia staroveku Aristotela (384–322 pred n. l.). Tento filozof usporádal všechny tehdejší poznatky o vesmíru a o pohybu teles. Z pozorovaní Zeme pri zatmení Mesíce jako první odvodil kulovitý tvar Zeme. Nehybná Zeme je v jeho systému centrem celého vesmíru. Okolo ní obíhají po dokonalých kruhových drahách Slunce, Mesíc, pet do tehdy známých planet (Merkur, Venuše, Mars, Jupiter a Saturn). Nejdále od Zeme je sféra „nehybných hvezd“. Komety považoval za krátkodobé atmosférické jevy a Mlécnou dráhu za éterické výpary, vyvolané rychlým pohybem hvezd okolo Zeme. Pohyb Zeme ve vesmíru Aristoteles popíral. Jeho argumentem byl fakt, že vesmírný pohyb Zeme by se musel projevit v zdánlivém protismerném pohybu hvezd, a tomu tehdejší pozorovaní odporovaly. Aristotelovy názory ovlivnily astronomii skoro na dve tisíciletí.


Vyvrcholením alexandrijské astronomie bylo utvorení pomerne dokonalé teorie pohybu planet v rámci geocentrické svetové soustavy. Podrobný výklad této soustavy podal Klaudios Ptolemaios (asi 85–166 n. l.) v díle Almagest (puvodní název Megalé syntaxis – Velká stavba, v latine Almagestum). Ptolemaios prijal ve svém díle, mající 13 svazku, Aristoteluv názor o výsadním postavení Zeme ve vesmíru. Základní tvrzení Ptolemaiovy geocentrické svetové soustavy: 1. Zeme je koule; 2. Zeme je ve stredu nebeské sféry; 3. Zeme nevykonáva žádný postupný pohyb; 4. všechna nebeská telesa se pohybují tak, že jejich pozorovaný pohyb mužeme vysvetlit zákony kruhového pohybu; 5. planety se pohybují po epicyklech, jejichž stredy obíhají okolo Zeme po vetších kružnicích – deferentech; 6. stredy obežných epicyklu Merkuru a Venuše se pohybují vždy ve smeru Slunce; 7. Mars, Jupiter a Saturn vykonávají obeh po svých epicyklech práve za jeden rok;8. dráha Slunce a Mesíce je vzhledem ke stredu Zeme položená excentricky.


Celkem nový pohled na vesmír, který se definitivne rozcházel s Ptolemaiovým geocentrickým systémem, uverejnil roku 1543 polský astronom Nicolaus Copernicus (Mikuláš Koperník, 1473–1543) v díle De revolutionibus orbium coelestium libri VI (O pohybech nebeských sfér). Kopernikuv heliocentrický systém (recky helios – Slunce) je možné shrnout do následujících téz: 1. Zeme vykonáva denní pohyb okolo svojí osy od západu na východ; 2. Zeme vykonává rocní pohyb okolo Slunce ve smeru od západu na východ; 3. zemská osa vykonáva rocný kónický posun okolo kolmice k rovine ekliptiky ve smeru od východu na západ; 4. všechny planety se pohybují okolo Slunce jistým smerem, shodným se smerem pohybu Zeme okolo Slunce; 5. všechny planety se pohybují celkem rovnomerne po kružnicích, jejichž stredy jsou mírne excentricky položené vzhledem ke stredu Slunce; 6. stredy excentrických kruhových drah planet konají okolo stredu Slunce epicyklické pohyby.

Koperník podal jako první v historii v zásade správné schéma slunecní soustavy, casto se proto pokládá za objevitele slunecní soustavy. Velmi presne urcil pomerné vzdálenosti planet, pricemž si zvolil za jednotku vzdálenosti dnešní astronomickou jednotku (strední vzdálenost Zeme a Slunce). Koperníkovy relativní vzdálenosti planet od Slunce se jen velmi málo odlišují od hodnot moderní astronomie.
V otázce tvaru drah planet zustal i Koperník verný aristotelovské predstave, podle které jediným možným pohybem nebeských teles je dokonalý pohyb, za který se pokládal jen pohyb po kružnici. Až 65 let po Kopeníkove smrti Kepler dokázal, že planety se nepohybují po kruhových drahách.
Koperníkuv heliocentrický systém vyvolal na dlouhý cas ostré spory, ba i popravy. Prícina odmítavého prístupu spocívala jednak v tehdejších filozofických a náboženských predstavách o svete. Z filozofického a náboženského hlediska Koperník vyvracel vžitý pohled na svet se Zemí a clovekem jako centrem celého vesmíru; zpochybnoval Aristotelovu autoritu, ale spolehlivost bible, která se považovala za neomylný pramen všeho poznaní. Martin Luther (1483–1546) neskrýval svoje rozhorcení nad Koperníkovým ucením o pohybu Zeme. Všechna díla, která obsahovaly Koperníkovu nauku, se roku 1616 staly zakázanými knihami a setrvaly tak až do roku 1833.

Z astronomického hlediska mel výhrady proti Koperníkovu systému dánský astronom Tycho de Brahe (1546–1601), nejlepší pozorovatel všech dob až do objevu dalekohledu. Tycho de Brahe pozoroval v hvezdárne Uranienborg na ostrove Hveen (dnes Ven), které zacal budovat roku 1576. Poslední dva roky života pracoval v Praze. Tycho de Brahe odmítal Koperníkuv systém, protože svými pozorováními nemohl zjistit žádný náznak zdánlivého pohybu hvezd na obloze, který by se mel pri pohybu Zeme kolem Slunce projevit. Z jeho pozorovaní vyplývalo, že pokud by se Zeme skutecne pohybovala, potom zdánlive nehybné hvezdy by museli být ve srovnání se Zemí až 1 000-krát vzdálenejší než Slunce. Takové vzdálenosti hvezd Tycho de Brahe kategoricky odmítal. Vytvoril proto nový svetový systém, uverejnený roku 1588, který byl kompromisem mezi Ptolemaiovým geocentrickým systémem a Kopernikovým heliocentrickým systémem: planety podle tohoto systému obíhají sice okolo Slunce, ale spolu s ním obíhají okolo nepohyblivé Zeme, nacházející se v stredu vesmíru. Svetový systém Braheho byl urcitý cas populární v Anglii, ale proto své prívržence ztratil. Presné pozorovaní planet, které Tycho de Brahe po sobe zanechal, se stali pro Keplera východiskovým materiálem na nesporný dukaz správnosti Koperníkovy heliocentrické soustavy. Mezi propagátory Koperníkova ucení se natrvalo zaradil italský mnich Giordano Bruno (1548–1600), který v porovnaní s Koperníkem správne tvrdil, že ani Slunce není stredem vesmíru, ale je jen jednou hvezdou z nekonecného množství hvezd. Bruno uverejnil své názory roku 1584, brzy ho však inkvizice odsoudila jako kacíre a 17. brezna 1600 ho upálili na Kvetném námestí v Ríme.
Záznamy skvelých pozorovaní Tycha Braheho zdedil jeho blízký spolupracovník Johannes Kepler (1571–1630) . Kepler velmi dobre vedel o rozdílech mezi pozorovanými polohami planet a jejich polohami vypocítanými podle Koperníkovy teorie; v prípade Marsu dosahovaly 1° i více. Provádel pokusy a merení, a poté dospel k celkem necekanému poznatku, že Mars sa nepohybuje po kruhové dráze, ani po epicyklech, ale po celkem jednoduché elipse. Zjistil, že planety obíhají okolo Slunce po elipsách a Slunce je v jejich spolecném ohnisku (1. Kepleruv zákon). Poté objevil i další zákon pohybu planet: Plochy opsané pruvodici planet za stejný cas jsou stejné (2. Kepleruv zákon). Objevené zákony pohybu planet uverejnil roku 1609 v díle Astronomia nova. Brzy objevil ješte jeden zákon pohybu planet: Druhé mocniny obežných dob planet se rovnají pomeru tretích mocnin velkých poloos jejich drah (3. Kepleruv zákon). Uverejnil ho roku 1619 v díle Harmonices mundi. Objevem zákonu pohybu planet se potvrdila správnost Kopernikovy heliocentrické soustavy. Nové astronomické poznatky Kepler popsal v první moderní ucebnici astronomie Epitome astronomiae Copernicanae libri I–VII (1618–1622), která se ihned dostala na seznam zakázaných knih.
Mezi velké obhájce nového Kopernikova systému se zaradil zakladatel moderní biologie Galileo Galilei (1564–1642 ). Krátko po objevení dalekohledu Hansem Lippersheym (1560–1619) zkonstruoval Galilei trojnásobne zvetšující dalekohled (1609) a brzy i další, zvetšující až tricetkrát (1610). Svými dalekohledy objevil ctyri mesíce obíhající okolo Jupitera, skvrny na Slunci, pohorí a roviny na Mesíci, ale velký pocet hvezd Mlécné dráhy. Svoje objevy uverejnil Galilei už roku 1610 v díle Sidereus nuntius). Galilei vynaložil hodne úsilí, aby dokázal správnost heliocentrismu. Bohužel komise papeže Pavla V. heliocentrický názor zavrhla a zakázala. Galileimu soucastne zakázali heliocentrický názor obhajovat. Galilei se prechodne odmlcel, ale roku 1632 uverejnil dílo Dialogo sopra i due massimi sistemi del mondo, tolomaico e copernicano, v kterém uvedl presvedcivé argumenty ve prospech Koperníkova heliocentrického systému. Krátce nato ho inkvizice odsoudila a donutila ho potvrdit, že se zríká Kopernikova „bludného ucení“ o pohybu Zeme (1633). Poslední roky života strávil Galilei v domácím vezení v Arcetri u Florencie, ani tam se však nevzdal své vedecké práce.Pokracoval ve studiu zákonu mechaniky (už predtím objevil zákon volného pádu); zjistil zákony kyvadlového pohybu, šikmého vrhu, zformuloval zákon setrvacnosti pohybu. Na konci života Galilei oslepl; zemrel roku 1642. O rok pozdeji se narodil pokracovatel jeho díla -I. Newton (1643–1727).
Nám nejbližší a nejznámejší soustavou je Slunecní soustava. Následuje prehled všech dosud známých planet a jejich mesícu s jimi spojenými údaji:


Planety:

Planeta Prumer (v km) Vzd. od S v AU Hmotnost ve srovnání se Zemí Doba rotace (dnu) Doba obehu (let) Výstrednost Sklon rotacní osy Sklon k rovine ekliptiky Prumerná teplota na povrchu Pocet mesícu
Merkur 4 878 0,4 0,0554 59 87,97d ? 7,0° 179°C 0
Venuše 12 103 0,7 0,81 243 224,7d 0,007 3° 3,39° 462°C 0
Zeme 12 756 1 1 23,93h 362,3d 0,017 23,45° 0° 15,9°C 1
Mars 6 794 1,5 0,11 24,62 1,88 0,093 23,98° 1,85° -63°C 2
Jupiter 142 982 5,2 318 9,74 11,86 0,048 3,12° 0,34° -144°C 18
Saturn 120 536 9,6 95,18 10,25h 29,46 0,056 26,73° 2,49° -176°C 22
Uran 51 800 19,3 14,5 17,3h 84,01 0,047 97,9° 0,77° -210°C 21
Neptun 49528 30,2 17,14 16,3h 164,79 0,009 29,56° 1,77° -215°C 8
Pluto 2 360 39,8 0,0022 603 248,43 0,248 30° 17,2° -230°C 1

V každé knize jsou jiné údaje, proto jsem pracovala s prumery zjištených hodnot.



Mesíce planet:
Mesíce jednotlivých planet jsou razeny podle velikostí (sestupne):

Planeta Mesíc
Pluto Charon

Planeta Mesíc
Zeme Mesíc

Planeta Mesíc
Mars Phobos
Deimos

Planeta Mesíc
Jupiter Ganymedes
Callisto
Io
Europa
Amalthea
Himalia
Thebe
Elara
Methis
Pasiphae
Carme
Sinope
Lysithea
Adrastea
Ananke
Leda


Planeta Mesíc
Saturn Titan
Rhea
Japetus
Diona
Tethys
Enceladus
Mimas
Hyperion
Phoebe
Janus
Epimetheus
Prometheus
Pandora
Atlas
Helene
Telesto
Pan
Calypso

Planeta Mesíc
Uran Titania
Oberon
Umbriel
Ariel
Miranda
Puck
Portia
Juliet
Belinda
Cressida
Desdemona
Rosalinda
Bianca
Ophelia
Cordelia

Planeta Mesíc
Neptun Triton
Proteus
Nereid
Larrisa
Galathea
Despina
Thalassa
Najáda





Komety

Komety jsou malá planetární telesa, o prumeru nekolika kilometru, tvorené jádrem a komou. Kometární jádro je smesicí ledu s kremicitanovými minerály a drobnými minerálními cásticemi, pri priblížení ke Slunci tyto látky vlivem slunecního vetru tekají a jsou ionizovány slunecním zárením, vytvárí se koma a kometární ocas smeruje od Slunce. Kometa zanechává po své dráze prachové cástice v prumeru menší než jeden mikron, prachová stopa je 10-50 miliónu kilometru dlouhá. Kometární obežné dráhy jsou parabolické.
Komety rozdelujeme do trí skupin: Neperiodické komety jsou ty, jejichž obežné dráhy jsou tak velké, že jeden obeh kolem Slunce trvá nekolik miliónu let. Napríklad Delavanova kometa prolétala v roce 1914 a ve slunecní soustave ji neuvidíme približne 24 miliónu let. Komety s dlouhou periodou obletí Slunce za více jak 200 let, v nekterých prípadech i nekolik tisíc let. Komety s krátkou periodou obehu byly zachyceny pritažlivostí planet, zvlášte Jupitera, a obeh Slunce jim trvá relativne krátce. Kometa Encke obíhá Slunce vždy jednou za 3,3 roky.
Nám nejznámejší kometou je asi Halleyova kometa, která prolétá kolem Zeme každých 76 let, každý už si lehce spocítá, že od roku 240 pr.n.l. nás tato kometa „navštívila“ 30 krát. Nese jméno britského hvezdáre Edmonda Halleye, který si v roce 1705 uvedomil, že nekolik komet, které pozoroval, jsou vlastne jeden a ten samý vesmírný objekt.

Hvezdy

Hvezdy jsou ohromné zárící koule horkého plynu, které svítí, protože horí. Hluboko v jejich nitrech se slucují atomy vodíku a vzniká tak hélium. Pri této jaderné reakci vzniká tolik energie, že teplota ve stredu hvezdy muže dosáhnout miliónu stupnu a zpusobuje, že povrch jasne zárí. Hvezda žhne a vydává svetlo, teplo, rádiové vlny a další druhy zárení, dokud se nespotrebuje vodík.Vetšina hvezd je približne stejné velikosti jako naše Slunce, které má prumer 1,4 miliónu km.Nekteré obrí hvezdy, jako napríklad Aldebaran, jsou ale 20 krát až 100 krát tak velké. Existují také drobné hvezdy. Nekteré trpaslicí hvezdy jsou menší než Zeme. Neutronové hvezdy mohou mít prumer jen 15 km- a presto obsahují tolik hmoty jako Slunce. Hvezdy zacínají svuj život jako oblaka prachu a plynu, nazývaná mlhoviny. Když se tyto nakupeniny zformují do tmavé shluky, gravitacní pritažlivost je tlací k sobe a tento tlak silne zahreje plyn v jejich stredu. jakmile jádro dosáhne teploty 10 miliónu °C, spustí se jaderné reakce a hvezda zacíná zárit. Starovecí astronomové si všimly, že shluky hvezd na obloze tvorí obrazce- souhvezdí. Dnešní astronomové rozeznávají 88 souhvezdí a jasnejší hvezdy v každém z nich oznacují reckými písmeny. nejjasnejší hvezda v souhvezdí Kentaura je tedy Alfy Centauri. Hvezdy delíme na žluté a bílé trpaslíky, obry, veleobry, nadobry a podobry.

Asteroidy, meteority
Mezi Marsem a Jupiterem je pár kroužících horninových hrud, mající prumer až 1000 kilometru, které se nazývají asteroidy. Kolem Slunce krouží miliardy drobných úlomku nazývaných meteority. Mnohé zasáhnou zemskou atmosféru a shorí v ní, jen nekolik vetších dopadne na zemský povrch. Meteority se rozdelují na kamenné, kamenoželezné a železné. Kamenné meteority se dále delí ne chondrity a achondrity. Železné meteority se delí podle obsahu stopových prvku. Témer na každém telese slunecní soustavy jsou zretelné stopy po dopadech meteoritu tzv. dopadové krátery. Byly nalezeny i meteority , které pocházejí zrejme z Mesíce. Proud meteoritu ruzných velikostí obíhajících kolem Slunce po eliptické trajektorii se nazývá meteorický roj.

Výzkum vesmíru

Éra výzkumu vesmíru zacala v roce 1957, když bylo v tehdejším Sovetském svazu vypušteno první umelé kosmické teleso Sputnik 1. Sputnik 1 byla bezpilotní družice. První živý tvor na obežné dráze kolem Zeme byl ruský pes Lajka. byla vypuštena ve Sputniku 2 v listopadu 1957 a žila v kosmu týden. Bohužel, tehdy nebyl znám zpusob, jak ji privést živou zpet na Zem. První clovek, který cestoval do vesmíru byl Rus Jurij Gagarin. v dubnu 1961 uskutecnil jeden oblet zeme v kosmické lodi Vostok 1. Tyto ranné ruské úspechy inspirovaly Spojené státy, aby vystupnovaly svuj kosmický program a v prubehu šedesátých let následovalo jedno kosmické „prvenství“ za druhým. 21. cervence 1969 se americtí astronauti Neil Armstrong a Edwin „Buzz“ Aldrin stali prvními lidmi, kterí sestoupili na Mesíc z lunárního modulu kosmické lodi Apollo 11. Jejich první kroky sledovali televizní diváci na celém svete. V roce 1977 byl zahájen Spojenými státy program Voyager. jeho cílem bylo pomocí sond oblétnout a fotografovat 4 vnejší planety slunecní soustavy: Jupiter, Saturn, Uran a Neptun. mezi prekvapeními, která Voyager 1 a 2 patrila existence „mesícu“ ci družic Jupitera a Saturna, dále pak že Jupiter má kolem sebe prstenec z plynu. Voyager 2 také prolétl kolem Uranu a Neptunu a nyní letí mimo Slunecní soustavu.



Zdroj: Farndon J.; Školní encyklopedie. Svojka a Vašut, 1996, 1. vydaní
Grygar J., Horský Z., Mayer P.; Vesmír. Mladá fronta, Praha 1979
Honzáková M. a kol.; Všeobecná encyklopedie Diderot. Nakladatelský dum OP, Praha 1996
Grygar J., Kalašová L.; Zeme ve vesmíru. Albatros, 1992
Couper H., Henbest N.; Obrázkový atlas vesmíru. Slovart, 1993
Williams B. akol.; Encyklopedie Otázky a odpovedi. Svojka & CO, 1999
Dobrovolná V. a kol.; Školní atlas sveta. Kartografie Praha a. s., 1998, 6. vydání
Bednarík M. a kol.; Fyzika pro gymnázia- Mechanika. Prometheus s JCMF, Praha 1993, Dotisk

Diskusia

Buď prvý, kto sa vyjadrí k tomuto príspevku (0)

Podobné dokumenty

Názov práce Dátum A4 Slová Hodnotenie
 
cz VESMÍR A TAKÉ… 12. 3. 2010 3665 4.6 1599
 
cz Vesmír 18. 9. 2011 8078 6.3 2111
 
cz Vesmír 11. 10. 2010 5003 5.2 1861
 
cz Vesmír, Sluneční… 12. 10. 2008 4525 9.5 3457
 
sk Vesmír 5. 2. 2007 3500 0.8 224
 
cz Vesmír 6. 9. 2008 4180 3.7 1259
 
cz Vesmír a sluneční… 13. 5. 2008 4157 5.9 2072
 
sk Vesmír 1. 7. 2005 2194 -- --
 
sk Vesmír a Slnečná… 12. 1. 2008 3543 0.7 248
 
cz Vesmír 22. 11. 2011 5373 2.2 745