NEJVĚTŠÍ DATABÁZE
STUDENSTKÝCH REFERÁTŮ V ČESKU

Najdi si dokument, který potřebuješ v jiném jazyce: SK CZ HU

Celkem referátů: (9349)

Jazykové kurzy, studium a pobyty v zahraničí
Přihlášení Přihlášení Registrace
Přidej svou práci

Referát Nonverbální komunikace

Odeslat známému Stáhnout Nahlásit chybu Buď první, kdo se vyjádří k tomuto příspěvku (0)

Doplnkové informace o referáte:

Oblast:Psychologie a sociologie

Autor: antiskola@antiskola.eu

Počet slov:1902

Počet písmen:10,917

Jazyk:Český jazyk

Orient. počet stran A4:6.07

Počet zobrazení / stažení:7017 / 98

Velikost:12.64 kB

Nonverbální komunikace

Nonverbální komunikace patrí dnes mezi jedna z nejdiskutovanejších témat psychologie a není tudíž divu, že o ní již byla napsána rada vynikajících publikací akcentující predevším aplikaci poznatku v praktickém živote. K parciálnímu porozumení reci tela skutecne postací cetba nekolika knih ci dokonce jen prirozený cit. Skutecným znalcem se stane jen ten, kdo teoretické poznatky získané z techto publikací overuje a to bez ustání, nebot jak se vyvíjí lidská spolecnost, verbální komunikace, tak se ruku v ruce s tím vyvíjí i nonverbální složka dorozumívání. Mnohé komunikacní prvky však mají predlouhou historii a jen velmi pomalu se mení. Naucit se správné nonverbální komunikaci lze právem prirovnat k ucení se cizímu jazyku. Problém je s jejich správným použitím, nebot nesprávné gesto ci postoj muže mít za následek více škody, než verbální faux pas.
Verbální komunikaci jsme uceni od detství jako necemu co je umelým jazykem, který však oproti nonverbální komunikaci dokáže postihnout požadovaný problém pregnantneji a zajištuje tak, alespon zdánlive, mnohem vyšší stupen komunikace. Problém je v tom, že prvky verbální komunikace jsou vlastne jen konvencí, která mnohdy tvorí neprirozenou prekážku mezi lidmi ruzných národností a co se týce filosofie, mužeme právem ríci, že je verbální komunikace zavádející, ackoli na kvalitativnejší zpusob výmeny informací clovek ješte neprišel. Nonverbální komunikace oproti tomu umožnuje sice jen výmenu informací na jisté výši, ale dokáže pojmout pocity, emoce a stavy tak presným zpusobem, jaký by nebyl u té verbální možný.
O dukazu této teorie se velice snadno presvedcíme observací chování malých detí. Ackoli ješte nejsou schopné složitejší výmeny názoru verbální cestou, presto dokáží spolu komunikovat až na neuveritelne vysoké úrovni. Pouhými gesty, mimikou jasne vyjádrí své stanovisko ostatním. Samozrejme, že tato komunikace má svoji hranici, kvuli které clovek zacal komunikovat verbálne. Avšak jen predstava, že clovek je schopen se naucit nonverbální výmene za velmi malý casový úsek, kdežto té verbální za mnohem vetší, je fascinující. Komunikace mezi individui, at už ta verbální ci nonverbální není neco, s cím clovek prichází na svet obdarován. Nekterí z nás se rodí s biologickými predpoklady se tomu naucit lépe, kdežto jiní mají s osvojením si dorozumívacích jednotek jakéhokoli druhu problémy. Nutne však neplatí, že clovek s omezenou schopností a presností nonverbální komunikace je neschopen té slovní, ba naopak. Mnohem casteji lidé zvýraznují jeden typ komunikace a s tím druhým se dostávají do rozporu. Práve této disharmonie dokáží ve svuj prospech užít schopní pozorovatelé, at již to jsou radoví zamestnanci nebo vysocí vedoucí duležitých organizací. O síle nonverbálního projevu se mužeme presvedcit z prípadu „chytrého“ kone, který údajne umel pocítat. Výsledky jednoduchých pocetních operací mel vytukávat kopytem. Mnoho vedcu nemohlo velice dlouho prijít na to, jak by dokázali zduvodnit tento jev. Teprve po složitých výzkumech bylo zjišteno, že kun dokázal tak citlive vnímat nonverbální složky komunikace lidí, že podle jejich napetí dokázal co dokázal. Jak je patrné, nonverbální komunikace je aktivní i v dobe, kdy se sami domníváme, že nic neríkáme. Jen svým postojem, zpusobem jak sedíme ci jen oblecením toho ríkáme velice mnoho.
Rec tela je pro každého velice duležitá, nebot výrazne ovlivnuje náš prípadný úspech ci neúspech v jakémkoli spolecenském stretu a to jak v osobním, tak i v profesním. Význam nonverbální komunikace se odráží jak v psychologických, tak i v medicínských výzkumech. Jejich rezultáty jednoznacne praví, že 80 procent informací získáváme zrakem, 10 procent sluchem a zbytek ostatními smysly. Ríká-li nekdo: „Souhlasím s Vámi.“, presto však jeho gesta jsou opacná, není složité dojít k jinému záveru. Stejne tak, jako lze klamat ve verbální komunikaci, je možné klamat i v nonverbální, ale preci jen mnohem více lidí dokáže lhát slovne než vizuálne, nebot to je mnohem složitejší a celkove nárocnejší. Tento jev pregnantne zachytil specialista na nonverbální komunikaci Warren Lamb, jehož si dovoluji citovat: „Slova nejen selhávají, podvádejí nebo se ukazují jako zbytecná, ale nekdy vyjadrují tak málo, že je lépe dívat se než naslouchat a je to také mnohem zajímavejší.“ Jiný výzkum prokázal, že pouze 7 procent toho, co chce úcastník jakékoli komunikace vyjádrit, je zachyceno verbálne. O významu obrazového prožitku hovorí sama schopnost tela vnímat - porovnáme-li množství informací, který clovek dokáže získat sluchem a zrakem, zjistíme, že oko zachycuje mnohem více informací, na vetších frekvencích a vzdálenostech, než to dokáže sluch. Není tudíž divu, že 95 procent dotázaných by radeji prišlo o svuj sluch, než o svuj zrak.
Studovat nonverbální komunikaci není zapotrebí nekde v laboratori, stací, když si budeme všímat lidí kolem nás, v restauracích, zamestnáních, pri ruzných spolecenských akcích apod. Jak bylo již receno, disharmonie mezi verbální neverbální složkou pusobí veliké nepríjemnosti Stejne jako existují gradace v bežné reci, tak i v nonverbální komunikaci. Na mnohá sdelení reagujeme podvedome, aniž bychom si své pocity dokázali racionálne zduvodnit. Pro každého však tentýž signál muže znamenat trochu neco jiného, kardinální rozdíl bychom mohli nalézt u mužu a žen. Co napríklad muži považují za uprímný výraz, to muže ženám vadit, aniž by dokázali ríci, proc je tomu tak. Behem malé chvíle vyšle každý z nás neuveritelné množství mimoverbálních informací a jen zlomek z nich je zachycen a interpretován. Nejvetší množství informací pochází z obliceje a to presne z jeho centrální trojúhelníkové cásti vymezené obema ocima a nosem, prípadne ústy.
Nonverbální komunikaci mužeme rozdelit do ctyr skupin. Na symboly, ilustrátory, regulátory a adaptéry. Symboly jsou signály, které se užívají v rámci konkrétní významové oblasti a lze je snadno vyjádrit verbální cestou. Mezi ne patrí napríklad potápecský signál OK, znamení vítezství ci ono známé držení palce. Mnohé z nich jsou charakteristické pro urcitou oblast, konkrétní kulturu a tak významove stejné symboly mohou být v ruzných zemích odlišne ztvárneny. Znalost symbolu konkrétní kultury ci etnika usnadní jedinci socializaci do takovéto skupiny, nebo mu minimálne pomuže se vyhnout vyslání neúmyslného signálu nebo odhalit prípadnou lež. Ilustrátory jsou spojeny s recí a mohou být používány pro zduraznení slov nebo frází, naznacení vztahu, nakreslení obrazu ve vzduchu, udávání tempa událostí a rytmu mluveného slova. Jejich cetnost opet záleží na konkrétním kulturním prostredí, napr. v oblasti Stredozemního more pokládají tyto gestikulace za nezbytné pro každou konverzaci. Regulátory jsou signály zmen, které mají casto duležitou roli pro zapocetí nebo ukoncení komunikace. Nejpoužívanejší regulátor je bezpochyby podání ruky, které zároven obsahuje sdelení o síle a postavení jedince. Behem vzájemné verbální komunikace nastává mnoho chvil pro užití regulátoru, napríklad v dobe, kdy práve mluvící chce predat slovo dále, nebo jeho dosavadní posluchaci chtejí vzájemný kontakt prerušit. Adaptéry jsou pohyby, gesta a ostatní cinnosti, používané pro zvládnutí našich pocitu a k rízení našich reakcí. Obvykle se projevují ve stresových situacích a odrážejí casto detinské zpusoby zvládnutí situace. Cítí-li clovek nejistotu, je pro nej charakteristické gesto úpravy vlasu apod.
Pohled nás samotných na naše telo, vlastní sebeúcta se zrcadlí v naší neslovní komunikaci. Takzvané autokontakty zpravidla jasne sdelí naše pocity, není to jen ono zmínené gesto úpravy vlasu, ale také napríklad snaha skrýt jakoukoli cást našeho tela, jsme-li s ní nespokojeni. Prirozeným reziduem z detství je snaha zakrýt si ústa, jehož duvodem je strach z nevhodného verbálního projevu. Nejsou to však jen gesta a mimika, které o nás mnohé prozrazují, ale významným se jeví také správné držení tela pri chuzi a pri sezení. Jakékoli shrbení muže mít mnoho významu, záležících hlavne na konkrétních okolnostech. Mírné predklonení muže znamenat jak souhlas a pritažlivost, tak i signál podrízenosti. Snaha o zabrání co nejvetšího prostotu pramení z pocitu vlastní duležitosti, cím více prostoru clovek se snaží zaujmout, tím více chce dát najevo svoje postavení. Zminovat se o signálech lásky a snah blokovat je považuji za neduležité, nebot jsou všeobecne známy.
Nejcetnejší nonverbální signály jsou bezesporu úsmev, pozdvižení obocí a kontakt ocí. Kontakt ocí je základním prvkem pri navazování verbální komunikace. Na jeho délce závisí i význam našeho sdelení, mezi nejdelší bezesporu patrí zrakový kontakt zamilovaných. Delší kontakt však muže signalizovat i neprátelské úmysly, rychlé prerušení zrakového kontaktu podrízenost a podobne. Nezávisí však jen na délce zrakového kontaktu, ale také na zpusobu jeho prerušení, smeru odvrácení pohledu. Existuje veliké množství významu pohledu ocí, které patrí tudíž právem do nejvýznamnejší oblasti nonverbálních signálu. Rozdílne dlouho trvá pohled žen a pohled mužu. Pozdvižení obocí se velice casto objevuje pri pocátecní fázi navázání komunikace, nepoužívá se ho však, když spolu navazují komunikaci sobe neznámí lidé. Jeho neopetování signalizuje neprátelský postoj. Úsmev nejen že stimuluje pocit dobré nálady, ale jeho prostrednictvím zároven sdelujeme veliké množství informací. Dle významu i intenzity mužeme rozlišit úsmev na prostý, horní a široký o ruzných intenzitách. Prostý signalizuje prátelství, zároven však i mírnou odmerenost, kdežto široký nejvyšší možné potešení, radost a štestí. Je-li však napríklad užit horní úsmev (tj. úsmev kdy jsou videt horní zuby) pri obchodních jednáních, je projevem pretvárky a neserióznosti.
Komunikacní vzdálenost je jedním z nejvýznamnejších nonverbálních sdelení. Vyjadruje jak souhlas, tak i náklonnost a pocit uvolnení. U každého jedince a dokonce i v ruzných kulturách jsou velikosti vzdáleností o ruzných významech modifikovány. Mužeme je rozdelit na zóny intimní, osobní, spolecenské a verejné. Jen v intimní zóne je nejvíce informací získáváno jinak, než zrakem, nebot pri velmi blízké vzdálenosti se jeví predmety našeho pozorování rozostrené a sami dokážeme svým zrakem zachytit jen velmi omezenou cást prostoru. Pro vetší rozdelení mužeme ješte každou takovouto zónu rozdelit na užší a širší. Prekrocí-li nekdo hranici, kterou my považujeme za adekvátní pri jednání s ním, máme tendenci ustoupit, abychom opet nastolili nám vyhovující vzdálenost. Komunikacní vzdálenost je ovlivnena nejen kontinentem ci státem, ale také hustotou osídlení; lidé z venkova napríklad akcentují vetší vzdálenost, než lidé z mesta. Pri setkání hraje duležitou roli nejen vzdálenost, ale i úhel, který svíráme s druhou osobou. Za odpovídající považují jiný úhel ženy a jiný úhel muži. Ženy dávají prednost celnímu postavení, kdežto muži spíše bocní pozici, stojí-li pred ním jiný muž celem, chápe toto postavení jako ohrožení. Obdobné pravidlo platí také pri sezení. Behem navazování komunikace jsou nezrídka navazovány fyzické kontakty. Již podání ruky, které je vlastne reziduem z dávných dob, kdy chteli lidé poukázat na absenci zbrane, je silným prostredkem v komunikaci. Nejedná se jen o sílu stisku a teplotu ci jiné atributy ruky, ale i o zpusob, jakým je ruka podávána a zda její podání je doprovázeno druhou rukou. Podrízený stisk je napríklad dlaní vzhuru, dominantní opacne; síla stisku jen dokresluje toto gesto. Pridá-li se ke stisku druhá ruka, záleží na výšce, ve které ruku chytne. Cím blíže je k partnerovu ramenu, tím zpravidla signalizuje vetší náklonnost.
K nonverbální komunikaci nepatrí jen pohyby tela, ale i ruzné predmety, které postavení jedince zvýraznují. Takovouto vecí je napríklad veliký dum, ohromná kancelár, sekretárka ci stul postavený výhledem z okna, nikoli na dvere, brýle, signalizující dojem autority a inteligence, apod.. Ackoli tyto apriorní soudy se zdají být casto nesmyslné, jsou tyto artefakty vetšinou dle zmínených pravidel nevedome vnímány.
Nonverbální komunikace je téma, které jen zteží lze propracovat na nekolika málo stránkách. Kdyby se jen zachytily všechny nonverbální signály behem minuty rozhovoru dvou lidí, potom by jejich záznam s interpretací sám stacil na vydání jedné knihy. Kvantita informací, která se valí na cloveka každou sekundou komunikace je tak veliká, že vetšina nonverbálních signálu bývá ku škode rozmlouvajících prehlédnuta. Clovek schopný zachytit vetšinu techto signálu a zároven je dobre interpretovat má všechny predpoklady stát se významným ve svém živote. Pres všechna bádání však stále existují taje, které nonverbální komunikace skrývá. Máme možnost sice zkoumat naše projevy díky moderní technice, presto vše však mnoho signálu prehlédneme, snad proto, že nejsme zvyklí jim venovat pozornost. Kdybychom si jich jen jednou všimli, pak by nám jejich prítomnost pripadala stejne samozrejmou, jako prátelské podání ruky.

Diskuse

Buď první, kdo se vyjádří k tomuto příspěvku (0)

Podobné dokumenty

Název Datum A4 Slova Hodnocení
 
cz PSYCHOLOGICKÉ… 26. 7. 2006 3603 -- --
 
cz Interpretace polohy… 6. 9. 2007 3912 -- --
 
cz Řeč těla 8. 5. 2010 3641 4.8 1680
 
cz Alternativní a… 29. 9. 2008 2429 -- --
 
sk Možnosti využitia… 3. 4. 2005 5758 -- --
 
cz Príspevek k… 6. 9. 2007 3609 -- --
 
cz Autoakt v ceské… 31. 8. 2006 3156 -- --
 
cz Sociológia 3. 11. 2005 3024 -- --