NEJVĚTŠÍ DATABÁZE
STUDENSTKÝCH REFERÁTŮ V ČESKU

Najdi si dokument, který potřebuješ v jiném jazyce: SK CZ HU

Celkem referátů: (9349)

Jazykové kurzy, studium a pobyty v zahraničí
Přihlášení Přihlášení Registrace
Přidej svou práci

Referát Římská architektura

Odeslat známému Stáhnout Nahlásit chybu Buď první, kdo se vyjádří k tomuto příspěvku (0)

Doplnkové informace o referáte:

Oblast:Dějepis

Autor: antiskola@antiskola.eu

Počet slov:4310

Počet písmen:23,278

Jazyk:Český jazyk

Orient. počet stran A4:12.93

Počet zobrazení / stažení:4681 / 167

Velikost:27.22 kB

Architektura

Architektonické tendence, styly a stavební postupy :
Druhy staveb

Nežli se zacnu podrobneji zabývat architekturou, je nutno vytvorit systém, podle kterého ji budu moci utrídit. Já použiji stejného rozclenení druhu staveb jako Vitruvius, nebot je pomerne jednoduché. On delí stavitelství jako takové na dve odvetví - na stavebnictví samo a dále pak na zhotovování hodin a sestrojování stroju. Stavebnictví samo delí na další dve odvetví. Na stavby hradeb a staveb sloužících k verejnému použití, a na stavby soukromých objektu. Dále stavby verejné rozdelil do dalších trí skupin - v jedné jsou stavby obranné, ve druhé stavby náboženské a ve tretí stavby obecne prospešné. K úcelum obranným byly pro možnost trvalého odrážení neprítele užívány hradební zdi, veže a brány. K úcelum náboženským byly staveny svatyne a posvátné chrámy. A konecne, mezi stavby verejne prospešné se radí napríklad fora, lázne, divadla, cirky, promenády a závodní dráhy a veškeré ostatní stavby podobného charakteru. A práve o stavbách verejne prospešných a o stavbách náboženských bude pojednávat tato práce.

Výber místa pro stavbu
Volba místa pro novou stavbu nebyla vubec jednoduchou záležitostí, a proto si myslím, že její problematika stojí za zmínku. Rímané meli již spoustu poznatku a znalostí o prírode a jejích zákonech a zároven nemálo zkušeností s bydlením a stavbami domu. Proto se prihlíželo k velkému množství faktoru, než se zacalo se samotnou stavbou. Za velmi duležité bylo považováno podnebí a jeho vlivy. Tak napríklad pred stavbou nových ulic bylo nutno prostudovat místní povetrnostní podmínky, aby nebyl v ulici pri jižním vetru príliš horký a suchý vzduch a zase naopak, aby pri severáku nebyla lidem v ulicích zima. Aby do domu príliš nepražilo slunce z jihu a ani ze západu, když se den chýlil ke konci. Sám Vitruvius vypracoval o této problematice celou studii, avšak myslím, že není treba se tu o ní detailne rozepisovat. Dále existovala pravidla pro umístování jednotlivých budov, podle jejich úcelu. To zvlášte platilo o rozmístení chrámu. Napríklad posvátným chrámum patronu mesta (bohum, kterí se ve meste tešili nejvetší úcte) byla vyhražena místa na vyvýšeninách a kopcích ve meste, odkud je nejlepší výhled na mesto, ale kde jsou i nejvíce na odiv pri pohledu z mesta. Dále pak bohu Merkurovi se prisoudilo místo na foru, zatímco Íside na tržišti, Apollónovi vedle divadla, Herakleovi u cvicište, amfiteátru nebo u cirku, Martovi nejlépe vne mesta a Venuši u prístavu. Tato pravidla pocházela zrejme z etruské tradice. Chrám mel být navíc umísten smerem k východu, aby modlící, nebo ti, co práve obetovali, byli nasmerováni celem k místum odkud vychází Slunce. Byl-li však chrám u cesty, nebo uvnitr nejaké zástavby, kde nebylo možno smer nijak ovlivnit, bylo povoleno prizpusobit stavbu okolnostem.

Nejužívanejší materiály
Jako stavební materiál používali Rímané nejcasteji cihly, kámen, mramor, drevo a beton. Cihel bylo nekolik druhu. O výrobe a správném složení cihel existují samozrejme opet rozsáhlá teoretická díla. Kupríkladu se v nich radí, že nejlépe je cihly nechat sušit zjara, než až v léte (kvuli prudkosti letního slunce, které cihly navrch vysuší avšak uvnitr je nechá stále nedoschlé). Rovnež radí sušit cihly najednou a nechat je takto nejlépe prosušit až dva roky. Jinak hrozilo poškození stavby pro narušení zdiva. Nejcasteji užívané cihly mely rozmery 1,5 x 1 stopy a tento druh cihel se nazývá lýdský. (Obr. 1) Vyrábeny byly však i cihly polovicní velikosti, které se užívaly zejména pro zpevnování zdiva.
Stejná pozornost jako cihlám byla venována i písku a vápnu, ze kterých již Rímané umeli pripravovat beton. Lišilo se vápno na omítku (z derovaného bílého kamene - vápence) a vápno užité ve zdivu (z bílého kamene hutného a tvrdého). Dbalo se rovnež na to, aby se k sobe daný druh vápna a písku co nejlépe hodil.
Dále se užívalo mramoru, a to zejména na obkládání zdí a podlah. Od pocátku císarství se do Ríma dováželo velké množství mramoru ze zámorí - proslavený byl mramor z Egypta a severoafrické Numidie. Novým zdrojem mramoru vynikající kvality se stala i bohatá nalezište v okolí ligurského mesta Luny (carrarský mramor). Odtud pochází mramor napríklad i ke stavbe známého chrámu zasveceného Apollónovi na Palatinu.
Stavební drevo bylo neméne duležitým materiálem pri stavbe. Takové drevo bylo vybíráno podle nejsložitejších kritérií - napr. druh stromu ze kterého pochází, kde bylo pokáceno .

Zpusoby vyzdívání
Nejcasteji užíváné typy kamenného zdiva byly tyto (obr.2): sítovitý (latinsky: opus reticulatum), který byl nejcastejší, a starší, nazývaný nepravidelný (opus incertum). Za ladnejší byl považován typ sítovitý, bohužel však mel vetší sklon k tvorení trhlin, nebot cihly nebyly žádnou svou stranou pevne usazeny. Nepravidelný zpusob byl sice nevzhledný, avšak mnohem pevnejší.
Byl používán ale i recký druh zdení, kde bylo využíváno kamene co nejpevnejšího, zato však dokonale opracovaného. Ten byl skládán na sebe tak, jako by byla zed skládána z cihel. Jejich spáry byly svazovány strídáním vrstev a dosahovalo se tak vynikající pevnosti. Takto se stavelo dvema zpusoby - jednomu se ríkalo isodomon a druhému pseudoisodomon. Isodomon je zpusob zdení, mají-li všechny vrstvy stejnou tlouštku. Pseudoisodomon je pak tedy zpusob, kdy jsou kladeny na sebe vrstvy o nestejné tlouštce. Oba tyto zpusoby byly spolehlivé práve pro tuhost kamene.
Byly užívány i další druhy vyzdívání .

Podlaha
Podlaha v rímských stavbách byla tvorena z nekolika vrstev. Nejprve bylo položeno drevo, každá fošna musela presne dosedat k fošne vedlejší. Na pribité podlahové fošny se nastlalo kapradí a sláma, která mela chránit drevo pred škodlivými úcinky vápna. Poté byla na toto položena vrstva drobného kamení. Tato vrstva byla nazývána statumen. Pak byla na podkladové vrstve rozetrena smes podlahová, zvaná rudus, kterou bylo nutno pevne udusat. Nakonec byla na krycí vrstvu položena presne vyrovnaná dlažba z pravoúhlých, nebo i jinak tvarovaných dlaždic.

Stropy
Duležitým architektonickým prvkem pri stavbe domu, byl rozhodne také strop. Nejužívanejší byly v té dobe predevším, krome stropu obycejných, prostých, stropy ozdobné, a to kazetové nebo klenuté. Z nich bylo technicky zrejme mnohem nárocnejší vytvorit klenutý strop (obr. 3). To bylo technicky možné práve z toho duvodu, že Rímané již znali beton a mohli se tedy uchýlit i ke složitejším architektonickým prvkum (jaké by byly pro Reky prímo nepredstavitelné). Uvádím zde proto pro príklad ukázku rímské valené nebo tunelové klenby a klenby krížové. Rímané však zachovali bežné recké architektonické prvky a formy, založené na principu sloupu a kládí, vertikály a horizontály, ale tyto formy postupne ztrácely svou funkci. Sloupy se vyvinuly v pouhé povrchové ozdoby k masívním pilírum, které podepíraly klenbu.

Oblouk
Oblouk hrál v rímské architekture veleduležitou roli. Je sice možno nalézt recké a etruské predchudce oblouku, avšak plne jej využili až Rímané. Stavbu oblouku umožnoval predevším zpusob jeho vyzdívání. Témer každý rímský oblouk byl obložen cihlami, z nichž vetšina zasahovala jen 12 cm do betonu za nimi, ale každá šestá nebo sedmá cihla dosahovala mnohem hloubeji. Cihly tak vytvárely jakési prihrádky, které držely beton ve správné poloze.

Strechy
Na všechny budovy s obycejným stropem bylo kladeno nahoru trámoví, které melo ruzné úcely a bylo tedy oznacováno i ruznými názvy.
Pri stavbe strešní konstrukce (obr. 5) byly používány tzv. vazní nosníky (transtra) a šikmé vzpery (capreoli, u vešadlového krovu vešadlový nosník), které tvorily jakýsi hlavní skelet strechy. Na ne byla poté položena hrebenová krokev (columen) a dále pak šikmé nosníky krokví (cantherii), které sahaly až na okraj prístrešku (subgrundatio). Na vešadlové nosníky nebo na šikmé vzpery byly pak pribity krokve a k nim byly nakonec pripevneny late, které precnívaly o tolik, aby chránily zdi pred deštem. Jako strešní krytinu používali Rímané nejcasteji pálené cihly (tašky).

Stavební slohy
Rímané ctili své recké vzory. Proto pokracovali v tradici Reku a pri svých stavbách užívali jejich slohu, které v podstate pozmenovali jen minimálne, zato je však vzájemne kombinovali i na jednom prucelí. Proto i v rímské architekture nacházíme sloh dórský, iónský a korintský . Tyto slohy byly uplatnovány nejcasteji u staveb náboženských, avšak jejich prvky, prevážne sloupy, byly používány jako zdobný a cástecne i operný prvek u staveb verejných a soukromých. I zde je také stále silne patrný recký vliv.(obr. 6)

Druhy staveb a jejich popis
Chrám
Jak jsem se již zmínil, rímský chrám vychází z tradice chrámu reckého, avšak navazuje i cástacne na tradici etruskou, proto se v nekterých bodech od reckého chrámu liší. Tak napríklad rímský chrám, na rozdíl od reckého, se neobracel prucelím na všechny ctyri strany a mel tudíž silný frontální akcent. Dalším rozdílem byla fasáda s mnohem hlubší sloupovou predsíní. Byl tedy zámerne navržen tak, aby ovládl dav lidí stojících pod ním pri náboženských obradech i pri verejných proslovech z pódia.
Kompozice svatyní byla založena na symetrii, pomerovém souladu, který museli stavitelé co nejbedliveji dodržovat. Jedine takovéto svatyne byly považovány za krásné a jejich tvary mely u cloveka vyvolávat harmonii a klid. Proporciálnost chrámu, jak ji nazývá Vitruvius, byla chápána jako dodržování duležitých pomeru mezi urcitými partiemi stavby. Stejne jako je tomu u lidského tela, což práve bylo urcujícím faktorem pri vzniku techto zásad.
Chrám mel vetšinou obdélníkový pudorys. U reckého typu chrámu, který byl rovnež v Ríme casto staven, byla kolem samotné celly chrámu již Reky zavedena sloupová hala (pteróma), aby se dosáhlo mohutného vzhledu a mimoto aby mohlo volne a netísnene prodlévat v chrámu a okolo celly množství lidí, kdyby je znenadání prekvapil silný liják.
Chrámu existovaly nejruznejší druhy, avšak já zde budu psát jen o tech základních, které byly nejcastejší. Rozclenme tedy, stejne jako Vitruvius, druhy chrámu podle techto kritérií: podle rozvržení sloupu, podle šírky mezisloupí, podle stylu, ve kterém byl postaven a podle výšky podezdívky.

Druhy chrámu podle rozvržení sloupu - tj. podle pudorysu
Základní typy chrámové konstrukce jsou tyto: chrám in antis (recky: náos en parastasin), prostylos, amfiprostylos, peripteros, pseudodipteros, dipteros a konecne hypaithros.
Jsou utváreny podle techto pravidel:
Chrám in antis byl chrám, který mel v pucelí pilírové výstupky (antae) zdí, obmykajících cellu. Uprostred mezi antami mel dva sloupy, nahore pak štít.
Prostylos mel všechno jako chrám in antis, mel však proti antám ješte dva rohové sloupy a na nich epistyly, jako tomu bylo i u chrámu in antis. Vpravo i vlevo na bocích rohu mel ješte po jednom epistylu.
Amfiprostylos mel všechno jako prostylos, mimoto mel však obdobné sloupy i štít též na svém postiku (záchrámí).
Peripteros byl chrám, který mel v prucelí i v postiku po 6, na bocích po 11 sloupech, když pocítáme i sloupy nárožní. Sloupy byly však umísteny tak, aby dokola mezi stenami a mezi okrajem rad sloupu byla prostora v šíri mezisloupí. Okolo celly chrámové byl ochoz.
Pseudodipteros byl rozvržen tak, že v prucelí i v záchrámí bylo po 8 sloupech, na bocích po 15 sloupech (opet když pocítáme i sloupy nárožní). Steny celly byly postaveny vždy proti 4 prostredním sloupum v prucelí i v záchrámí. Tím se dosáhlo dokola mezi stenami a mezi okrajem rad sloupu prostoru v šírce dvou mezisloupí a jednoho spodního prumeru sloupu.
Dipteros byl i v predchrámí, i v záchrámí osmisloupový, kolem svatyne mel však dvojité rady sloupu.
Hypaithros byl v predchrámí i v záchrámí desetisloupový. Ostatní prvky byly u nej stejné jako u chrámu typu dipteros. Uvnitr však mel sloupy dvojmo na výšku na sobe, pricemž sloupy mely od sten odstup pro ochoz na zpusob sloupových síní v peristylech. Stred chrámu byl pod širým nebem a bez strechy. Príchody byly krídlovými dvermi na obou stranách v predchrámí i v záchrámí.

Druhy chrámu podle šírky mezisloupí
Podle tohoto kritéria mužeme rozdelit druhy chrámu na pet typu (obr. 8), a to na pyknostylos, systylos, diastylos, araiostylos a konecne na eustylos.
Pyknostylos byl chrám s huste stavenými sloupy. Do jeho mezisloupí bylo možno vložit jeden a pul prumeru sloupu.
Systylos byl chrám se sloupy ponekud déle od sebe. Do jeho mezisloupí bylo možno umístit dva prumery sloupu.
Diastylos byl chrám se sloupy vzdálenými od sebe více než bylo považováno za žádoucí. U tohoto druhu chrámu bylo možno vložit do mezisloupí dokonce tri prumery sloupu. Tento typ však údajne nebyl vhodný, nebot hrozilo reálné nebezpecí, že by se epistyly mohly pro prílišné napetí zlámat.
Araiostylos byl chrám se široce se rozevírajícími prostory mezisloupí. Nebylo možno pri jeho stavbe ani užít mramorových epistylu, ani epistylu z jiného kamene, ale bylo již nutno zde klást prubežne dva drevené trámy. Vzhled samotného chrámu byl sražený, prisedlý, široký a nízký. Podle etruského zpusobu byl tento druh chrámu zdoben socharskými výtvory z pálené hlíny nebo z pozlaceného bronzu.
Eustylos byl chrám se správným rozdelením meziprostor. Bylo mu proto venováno nejvíce pozornosti. Tento styl byl nejlépe uzpusoben podmínkám praktického upotrebení pro svuj vzhed i trvanlivost. Mezery mezi sloupy byly velké dve a ctvrt velikosti prumeru sloupu, pricemž však jedno prostrední mezisloupí v prucelí a druhé v záchrámí bylo zrízeno v šíri trí prumeru sloupu. Chrám tak dostal ladného figurálního vzhledu, pricemž pri príchodu jej bylo možno používat bez jakýchkoliv prekážek. Také ochoz okolo celly byl dustojný.

Druhy chrámu podle slohu, v nichž byly postaveny
Toto rozdelení je jedno z nejduležitejších a mohlo by se zdát, že bylo na první pohled patrné. Jak jsem však již zmínil, Rímané recké slohy kombinovali, a tak se nekdy stane, že se nedá jednoznacne ríci, že chrám je postaven v jednom z techto slohu. Presto rozdelujeme chrámy na dórské, iónské a korintské.

Další rozdelení chrámu
Mužeme dále rozdelit chrámy (obr.9) podle velikosti podezdívky (tribunal) . Nejjednodušeji takto mužeme rozdelit chrámy na dva druhy. Na chrámy mající podezdívku a na chrámy podezdívku nemající. Nutno však poznamenat, že chrámy s podezdívkou, a to pomerne vysokou byly v rímské architekture mnohem castejší. Mužeme také rozdelit chrámy na podiové a stupnovité. Existovaly však i chrámy, které není možno podle techto kritérií rozradit. Jsou to napríklad chrámy kruhové.

Chrámy kruhové a okrouhlé
I tyto chrámy je možno roztrídit. Jeden druh je nazýván monopteroi a je to chrám bez celly. Druhý druh se nazývá peripteroi a tento chrám má sloupy okolo okrouhlé celly.
Chrámy stavené bez celly mají zvýšenou podezdívku (tribunal) se stupnovitým výstupem o tretine jejího prumeru. Sloupy mají pak prumer jako jedna desetina jejich výšky.
Zato chrámy postavené jako pripteros mají dva stupne a stylobat . Cella mela mít prumer o velikosti výšky sloupu.

Cella a predchrámí
Celá svatyne se konstruovala tak, aby její šírka cinila polovinu její délky a aby cella sama i se stenou, v níž byly umísteny vstupní dvere, mela délku o jednu ctvrtinu vetší než šírku. Zbývající cást svatyne byla urcena pro predchrámí (pronáos).

Forum
Jednou z nejcharaktictejších soucástí rímského mesta bylo forum, ústrední volný prostor obklopený budovami, kde se obyvatelé shlukovali, precházeli od jednoho k druhému, povídali si, pokrikovali a zabývali se svými úredními, náboženskými, obchodními a soukromými záležitostmi, prý zde bývaly porádány i gladiátorské hry. Puvod tohoto zvyku je smíšený. Sahá až k starému italskému tržišti s množstvím krámku, k pravoúhlé Agore vzniklé v Recku a k etruskému typu chrámu, u nehož byl prístup pouze k prucelí, pred nímž byl vždycky volný prostor.
Rímské forum bylo po svém obvodu roubeno podloubím se sloupy s prostorným mezisloupím. Kolem dokola ve sloupových loubích byla rada obchudku. Rozloha fora byla stanovována podle uvažovaného poctu návštevníku, aby forum nebylo preplnené lidmi, nebo aby naopak nezelo prázdnotou. Šírka fora mela být ideálne velká jako polovina jeho délky (tj v pomeru 1:2). Sloupy a budovy okolo fora mely nekolik pater. Nejcasteji patra dve. Horejší sloupy byly pak o ctvrtinu kratší než sloupy dolní kvuli zatížení dolního (prípadne dolních) patra. Forum bývalo dláždeno a mívalo také bohatou socharskou výzdobu.

Bazilika
Byl to druh (nebo spíše ruzné druhy) stavby, která sloužila jako soudní dvur, obchodní centrum a spolecenské shromaždište zároven. Práve bazilika bývala nejcasteji umístována na foru. Rímské baziliky byly v podstate architektonicky puvodní. Presto by se však dalo ríci, že se podobaly reckým chrámum obráceným naruby. Jejich pudorys byl opet obdélníkový a výška sloupu mela být veliká jako šírka lodi. Vnitrní kolonády rozdelovaly interiér na hlavní lod a lodi vedlejší. I zde sloupy (tyto sloupy mely být opet postaveny menší než sloupy spodní) nesly architrávy a podepíraly predevším cihelné zdi, zvedající se k plochému drevenému stropu nad hlavní lodí. Do techto zdí mohla být proražena okna práve proto, že strechy vedlejších lodí byly nižší. Uvnitr baziliky bylo jakési vyvýšené místo nazývané tribunál, na kterém byla umístena soudní sedadla.

Další stavby umístované na fora
Státní pokladnice (aerarium), veznice (carcer) a radnice (curia) byly podle tradice pripojovány k foru. Jejich rozmery musely proto odpovídat velikosti fora.
Radnice byla budována s ohledem na dustojnost mesta (rímská curia (obr.13), umístená u rímského i Juliova fora se v pomerne dobrém stavu dochovala dodnes, scházel se zde rímský senát). Radnice se stavely bud ctvercového pudorysu nebo pudorysu obdélníkového a vetšinou mely zdobený kazetový strop. Vnitrní steny byly vetšinou opásány korunními rímsami, prý z duvodu dobré akustiky místnosti.

Divadlo
Dbalo-li se v rímském stavitelství o správnou volbu místa, tak pri volbe polohy pro divadlo to platilo dvojnásob. Rímští stavitelé se museli rídit spoustou faktoru. Duležitou roli hrálo zdravé prostredí a správná poloha divadla vuci Slunci. Bylo totiž nezbytné, aby se návštevníci divadla cítili uvnitr naprosto uvolnene a nic jim neznepríjemnovalo požitek z dané hry, aby Slunce príliš nevysušovalo vzduch v divadle a nesvítilo hercum ani divákum do ocí.
V rímské architekture se však divadla nestavela jen s využitím terénu, jako tomu bylo u reckých divadel, ale svá divadla staveli Rímané i na rovinatých místech. Divadlo melo tvar pulkruhu, ovšem byla k nemu pripojena obdélníková cást tvorící pozadí jevište.
Uvnitr divadla a hlavne uvnitr hledište melo všechno svuj rád a pravidla, aby divadlo získalo správnou akustiku a hlas nikde nezanikal nebo se neodrážel. Prepážky (praecinctio, bariéra) mezi jednotlivými oddeleními v hledišti musely být správne vysoké, údajne mely dosahovat stejné výšky jako byla šírka ulicky (iter), která byla u prepážky. Jednotlivé rady sedadel byly kladeny stupnovite, a to s naprostou presností. Výška jednoho stupne mela ideálne být asi "jedna stopu plus jedna dlan" a šírka nemela být vetší než dve a pul stopy . Strecha slouporadí nad nejvyššími stupni mela být v jedné rovine s výškou jevištního pozadí, a to opet kvuli dobré akustice. Jevištní pozadí (scaena) byla tedy v podstate obdélná patrová budova a její prucelí bylo cleneno sloupy s tympany a výklenky a zdobeno sochami. Jevište u rímského divadla bylo asi 1,5m (nižší než u divadla reckého). Délka scény mela merit dvojnásobek prumeru orchéstry.
Další duležitou stránkou pri stavbe divadla bylo správné rozvržení príchodových bran a ulicek. Prostrední brána mela mít královskou výzdobu a po obou stranách mely být vchody pro hosty. Príchodu do hledište bylo tedy treba rozmístit celou radu, aby se lidé pri príchodu a opouštení divadla netlacili a netísnili. Obecenstvo se po skoncení hry nesmelo nikde srazit, a proto mela každá cást hledište svuj vlastní východ.

Verejné lázne
I pro volbu polohy pro lázne bylo duležité se rídit jistými pravidly. Lázne mely být na, pokud možno, teplém míste a svetlo na ne melo dopadat od jihu a od jihozápadu. To proto, že doba, kdy lázne byly nejvíce navštevovány byla odpoledne a navecer.
Verejné lázne mely pro svou úlohu v rímské architekture, a zároven i ve spolecenském živote prvoradý význam. Predchudci term byla hydroterapeutická zarízení Reku a hellénizovaná Campania byla první cástí Itálie , v níž se pocátkem 1. století pr. Kr. objevily. Tyto prukopnické lázne byly predzvestí obrovských termálních zarízení Ríma (lázne Agrippovy, Neronovy, pozdeji pak lázne Titovy, Trajánovy, Caracallovy a Diokleciánovy). Nacházejí se uvnitr obrovského uzavreného areálu a na rozdíl od predchozích typu mají symetrický pudorys a jsou urceny pro širokou spolecenskou cinnost. Okruh jejich uplatnení se zacal rozširovat v dusledku splynutí dvou reckých institucí, lázní a cvicište (palaestra). Pak se pripojily zábavní a kulturní cinnosti všeho druhu.
Lázne byly cleneny na dve poloviny, na mužskou a ženskou cást. Obe tyto cásti byly však propojeny systémem prívodu tepla a vody. Horké lázne (caldaria) a potní lázne (laconica) byly tedy napojeny na skrytý, vysoce kapacitní systém dodávky a odvádení vody a topením, které bylo napájeno dutými prostory (hypocausty) pod podlahou a potrubím zapušteným do zdí (obr. 15). V lázních bylo možno nalézt nekolik druhu bazénku, s teplou, vlažnou a studenou vodou. Tyto bazénky byly zrizovány pod osvetlovacími otvory nebo okny, zrejme aby okolostojící nestáli v ceste svetlu, které melo v první rade osvetlovat vodu. Okna v lázních byla pozdeji dokonce ze skla a selenitu (krystalizovaný sulfát vápence), a to v dobe, kdy v soukromých domech byla ješte vzácná.
Ale hlavním architektonickým a hlavne inženýrským výkonem byly ústrední síne, které mohly být ohromné. Tyto velkolepé síne se pozdeji odklonily od zcela vertikálního a horizontálního clenení na sloupy a kladí, jímž se rídila recká architektura. Nebyly podepírány slouporadími nesoucími architrávy, ale gigantickými oblouky, vybíhajícími prímo z masívních pilíru. K tem ovšem pribyly klasické sloupy nebo pilastry, ale ty mely pouze dekorativní, nikoli tektonickou funkci. Rímské lázne tak pomalu dostávaly ráz originality oproštující se od reckých vzoru. Velké síne lázní, kde vlhkost vyžadovala spíše tvrdou klenbu než ploché a drevené stropy, se tedy staly zvlášt duležitým prostredím pro uplatnení nových metod a forem stavebnictví.

Závodní dráhy, cirky, amfiteátry
K typickým stavbám, které vznikaly ve všech ponekud významejších mestech po celém rímském imperiu, patril cirkus neboli závodište. Jeho koreny jsou recké. Je však možné, že jak typ amfiteátru, tak i hry prejali Rímané od Etrusku, kterí si je zase možná privezli ze svého puvodního domova v Malé Asii. At tak ci onak, gladiátorské hry a závody se v Ríme porádaly dávno predtím, než Rímané prijali se vším všudy helénské mravy .
První rímský cirkus byl v údolí mezi Aventinem a Palatinem. (obr.16) Na svazích obou pahorku se daly snadno rozmístit stupne, a dráhu stadia bylo možno zrídit bez jakéhokoli kopání a stavení. V dobe císarství se pripojily na strane Palatinu tribuny a lóže.
Amfiteátr sloužil, stejne jako závodište nebo divadlo, k zábave obyvatel. Konaly se zde zápasy gladiátoru s nejruznejšími druhy šelem nebo zápasy prímo mezi gladiátory. Byly zde simulovány pozemní bitvy a v nekterých prípadech bylo možno predvést i bitvy námorní. Amfitátr byla oválná stavba, která by se v podstate dala charakterizovat jako dve, k sobe pripojená divadla (ovšem bez pozadní budovy, která stála v divadle za jevištem). Pro stavbu amfiteátru platila i stejná pravidla jako pro stavbu divadla. Amfiteátry byly však mnohem více navštevovanejší než divadla, a tak tomu odpovídala i jejich velikost.

Vodní stavby, vodní vedení, akvadukty
Jiným rysem rímského urbanismu byl jeho obdivuhodný zpusob opatrování vody. "Voda ze žádného z akvaduktu v Ríme nezapáchá, není škodlivá, špinavá ani tvrdá.", prohlásil ve 2. století lékar Galén.
Avšak vodní cesty byly vetšinou zdené, protože litiny z olova nebo z bronzu byly príliš drahé. Krome toho olovo, i když se ve mestech používalo v potrubí velmi casto, je jedovaté, což rímští odborníci vedeli. Zdená konstrukce však, alespon dokud nebyly k dispozici dumyslnejší metody, mela za následek, že kanály nebyly trvale vodotesné a potrebovaly casté opravy.
Rímské akvadukty se vyhýbaly tlakovým systémum, které znala již recká teorie, a zamerily se na jednoduchý gravitacní proud, jemuž napomáhaly mírné poklesy v úrovni, na každých sto metru asi o 6 metru (obr.17). Bylo tomu tak proto, že pracovní síly potrebné k vykonávání této pomerne jednoduché práce byly levné a byl jich dostatek, zatímco prepravování vody pres prekážky by bylo nákladné.
Voda, která se takto štedre chrlila do mest, byla odvádena do verejných pravoúhlých otevrených, nebo arkádových, valenou klenbou završených, vodojemu. Voda byla verejným majetkem a když byla zajištena dodávka pro verejné budovy, mohli jednotlivci cerpat to, co zbylo trubkami, které si dali položit na své vlastní náklady. V dobe císarství mel tak každý rímský dum zajištenu dodávku vody, i když soukromá odtoková kanalizace znacne zaostávala.

Vítezné oblouky
Obliba památných vítezných oblouku, která se projevovala už za republiky, se za Augustovy vlády ješte stupnovala a nabyla forem, jež za císarových bezprostredních nástupcu zobecnely. Stavby tohoto typu odpovídaly do té míry okázalosti a obcanskému duchu Ríma, že byly považovány za originální výtvor architektu císarství. Nicméne se zdá, že puvod techto vítezných oblouku je helénistický: nádherné brány, které zdobily vstup do reckých mest Malé Asie, jsou v mnoha ohledech predobrazem bran, které byly dílem architektury z dob císarství a umožnovaly obdobne vstup do mesta, do posvátného okrsku nebo na forum. Ostatní, izolované oblouky stojí na místech, kde mely pripomínat nejakou historickou událost nebo vyznacovat hranice mezi dvema provinciemi.
Scény na reliéfech, které zdobí tyto památky, zvecnují pokud možno co nejverneji historické okamžiky nebo jednotlivé fáze života významného muže, na jehož pamet byl oblouk postaven. Tato úloha se objevuje již v dobe Augustove. Víme totiž, že jeden takový oblouk , který se nedochoval, dal císar postavit rohu 21 pr. Kr. na Martove poli, druhý zrídil roku 9 po Kr v Súsách a tretí zbudoval pro Tiberia.

Hrobky
Se stavbou gigantických hrobek se zacalo už koncem republiky. V prvním století pr. Kr. si bohatý pekar Marcus Vergilius Eurysaces porídil velkou hrobku.
V severním výbežku Martova pole vystavel Augustus mauzoleum pro cleny své rodiny. Leželo v blízkosti Tiberu. Mauzoleum melo kruhovitý tvar, v prumeru merilo asi 88 m a urny s popelem se ukládaly do prostor na jeho obvodu. Strop hrobky byl pokryt hlínou tak, že vznikla mohyla, na jejímž vrcholu byla postavena Augustova socha. U vchodu do hrobky byl vystaven text z jeho vlastního životopisu, který císar porídil na sklonku svého života a v prehledné forme v nem zrekapituloval své nejzávažnejší ciny.
Poté za juliovsko-claudiovské dynastie se nejen mezi mocnými patricii, ale i mezi méne významnými, zato však neméne zámožnými stalo zvykem, že si dávali stavet nádherná mauzolea. Jedno z nich, vedle Porta Ostiensis, v podobe pyramidy (obr.18c) obložené mramorem, bylo postaveno pro Gaia Cestia, praetora a tribuna lidu, povereného porádáním posvátných hostin. U základny pyramida merí 30 m a zvedá se do výše 37 m. Pyramida svedcí nepochybne o Cestiove obdivu k Egyptu Ptolemaiovcu, ale je to jediné svedectví tohoto druhu které se zachovalo.


Další hrobku lze najít na Via Appia, nekolik km od Ríma. Je to hrobka Caecilie Metellové, snachy triumvira Crassa, a tedy soucasnice Augustovy (obr.18b). Sarkofág byl uložen uvnitr v malé místnosti s kuželovitou strechou.


Diskuse

Buď první, kdo se vyjádří k tomuto příspěvku (0)

Podobné dokumenty

Název Datum A4 Slova Hodnocení
 
cz Egejská, řecká,… 24. 12. 2009 5574 4.9 1098
 
cz Za cisára Hadriana… 16. 6. 2008 3292 1.3 324
 
sk Staroveká… 22. 4. 2008 3739 1.7 467
 
sk Dejiny architektúry… 12. 12. 2008 2394 -- --
 
sk dejiny… 9. 1. 2007 1859 -- --
 
sk Dejiny Cirkvi 8. 5. 2008 3363 -- --
 
cz Umění Říma 21. 9. 2009 4120 12.3 4569
 
cz Umění Říma 1. 6. 2010 5037 12.0 3956
 
sk História výtvarného… 22. 10. 2010 4667 17.8 4729
 
sk Cirkev v dejinách… 21. 6. 2005 1691 -- --